Jednoho dne s rána, objevila se tu rána, když jsem se šla kouknout za Amálkou, cítila jsem něco za sebou... Byl to klaun Josífek! utíkala jsem jak mohla, Amálka křičela že to celej apartmán slyšel, klaun za náma běhal, po pěti miutách jsem neuviděla Amálku, když jsem se koukla do předu tak tam byl, kopla jsem ho do borůvek a zdrhla jsem po schodech, on bolestně ječel že už sousedi volali policii, pak mě málem dohnal ale rozbil si držku o schody :). Zakřičela jsem 'dobře ti tak hovňousi!,, a běžela jsem dál. Pak jsem uviděla Amálku, jak stála ve dveřích, ale nedostačila jsem k ní doběhnout. Ten pipík mě chytil! Začala jsem řvát, kopat a kousat ho, ale už ho nic nebolelo. Už jsem zase neviděla Amálku, zavřela jsem oči ale s nějakého důvodu jsem spadla na zem, byla to Amálka! pak jsem jí rychle vzala a zdrhly jsme. O týden později se zjistilo že to byl klauní motel a byla to servírka :).
Konec.
