Povídka temné noci

1.

Nemůžu spát a tak se převaluju na posteli a zkouším usnout, ale nejde to pořád se mi to nedaří a i když zavřu oči tak pořád spánek nepřichází.

Až po několika hodinách se mi podaří konečně usnout a já se konečně dostanu do své říše snu.

Jsem někde v lese a je zima, venku je sníh a les je celý bílí. Už se blíží noc a stmívá se a já tam stojím v lese, v ruce mám svíčku která silně hoří a na sobě mám plášť a šaty jako ze středověku.

 Jsem v lese sama a nikde nikdo, jen já tam tak stojím a přemýšlím co tady dělám zatím co mi na vlasy padá sníh.

Podívám se kolem ale nikde nikdo a je tu všude kolem jen takové zvláštní ticho, až mě to trochu děsí. Takové temné zimní ticho a kolem nikdo a jen já sama v temném zimním lese.

A najednou zaslechnu dusot koňských kopit jak se ke mě pomalu blíží, ale je zatím někde v dálce a já nikde nic nevidím, jen slyším jak se ten zvuk ke mě pomalu blíží.

A pak se ohlédnu a spatřím jak se blíží ke mě nějaký jezdec na koni, je to rytíř a má na sobě brnění a v ruce dřímá meč a jede s ním přímo na mě. A tak upustím svíčku protože v lese se najednou rozjasní a dám se do běhu.

A utíkám co mi sílí stačí, ale on se ke mě pořád přibližuje a už je u mě blíž a blíž. A pak najednou se někde ztratí a já ho nikde nevidím, schovám se za strom u kterého se skrčím, a pak najednou z ničeho nic se odněkud vynoří a stojí přímo s mečem naproti mě.

A já najednou vidím že nemám kam utéct, tak tam jen tak jako zkoprnělá stojím a se strachem v očích se na něj dívám a čekám co se bude dít.

A on se najednou napřáhne rukou ve které drží meč a jeho meč se zastaví rovnou přímo u mého krku.

A já se se zděšením z toho probudím a splašeně a nahlas oddechují a snažím se uklidnit. Pak hrůzou z toho úplně vyskočím z postele a s nohami na podlaze najednou zjistím že to byl jenom pouhý sen.