Rozdělení MOA agentů do věkových kategorií.
Prima - 8-14 let ------------ probíhá výcvik agentů
Junior - 15-25 -------------- mladší agenti. Nejvíce používáni v praxi.
Senior - 26-55 -------------- agenti starší, využíváni pro mise s určitými vlastnostmi. Nejvíce využíváni jako instruktoři, či vedoucí mise.
MOA je tajná organizace agentů, která je známá jen v hlavním úřadu MOA, kde se převážně řeší problematiky mise. MOA je tvořena 3 skupinami Prima,Junior,Senior. Každá skupina má svoje specifikum. Rozdělené budovy a během událostí (konference, výcvik, veřejné objekty v areálu MOA) se rozlišují barvou triček.
MODRÁ : Prima
BÍLÁ : Junior
ČERNÁ : Senior
Maya Collins(hlavní hrdinka) - 18 let
Měli jsme tréning. Náplní tohoto tréningu bylo zůstat, co nejdéle ve formě, proto trenér nařídil, aby se běhalo padesát velkých kol. Jedno celé kolo mělo kolem 450 metrů. Já a moje kamarádka Jane jsme za sebou měli už dvacáté kolo. Už jsem začínala cítit tlak v nohou. Ta bolest byla nesnesitelná, ale jestli se zastavím čeká mě další nával kol, které mi zvláštně udělí trenér za flákání. A to vážně nepotřebuju.
"Mayo, půjdem dnes teda na tu akci?" Jane běžela vedle mě. Je má nejelpší kamarádka, teoreticky i jediná, jinak můj okruh přátel tvořili převážně kluci. Je poněkud malá o dost menší než já. Má blond vlasy ostříhané nakrátko, aby ji při akcích nepřekáželi. Já si své však nestříhala, jelikož jsem na to ještě nesebrala odvahu. Zatím mi je stačí dát jen do culíku nebo drdolu. Kluky byla docela chtěná, jelikož je podle nich strašně roztomilá. To já jsem od ní přesný opak, málokterý kluk na mě něco zkoušel, co by mi vyloženě vadilo. Ti, co mě znali měli jen dvojsmyslné narážky, víc si nedovolili. Někdy mě tato vlastnost štvala, ale někdy jsem za to byla vážně ráda. Většina kluků tady jsou nesnesitelná hovada.
"Já nevím, ještě uvidím."
"Tohle není debatní kroužek! Neflákejte se sakra!" zařval na nás trenér a my okamžitě ztichly a odpojily se od sebe. Jane nechtěně vrazila do jiné holky, která se nás snažila předběhnout, jenom štěstí, že se v tu dobu trenér, pan Lewner, otočil na další dívky běžící moc pomalu.
Některé holky byly ještě na hřišti. Já s Jane jsme byly první, co trať měly za sebou, takže jsme mohly jít.
"Mám pocit, že nás tady týrají," řekla Jane.
Neměla jsem dech, abych ji dokázala odpovědět. Jsem tady v běhu nejlepší, ale tohle mě opravdu zmohlo. Nikdy jsme tolik neběžely. Nejspíš se trenérovi nedaří a vylívá si to na nás. Pan Lewner byl jeden z těch přísnějších učitelů, ze kterých měli ostatní velký respekt. Možná to zapříčinila událost z jeho minulosti, kdy ze Senior agentů vyslali na misi pět lidí, mezi kterými byla také manželka pana Lewnera. Od té doby se z něho stal neskutečný suchar bez špetky porozumění.
Když se mu něco nelíbí, dá vám trest, který vám doslova vryje do hlavy "udělal jsi blbost".
V šatně jsem ze sebe svlékla propocené oblečení a převlékla se do riflí a černého volného trika. Zpocené věci jsem nacpala do batohu a počkala na Jane.
"Za chvíli je oběd, musíme jít, ať na nás nezbudou ty sračky."
"Už jsem, můžeme jít."
V jídelně ještě nikdo nebyl. Takže jsme si mohli vzít dobrá jídla. Což byl kuřecí přírodní řízek s hranolkama. To ostatní byly jen blafy. Jídla, co se jim jen vzdáleně podobala. Když jsem je poprvé viděla, přestala jsem mít chuť k jídlu. Naštěstí jsem to jídlo měla jen dvakrát a to první dva dny, než jsem zjistila, že když si pospíším, dostanu lepší. Stoupla jsem si před pult, nabrala si jídlo. Kuchařka za pultem mě jako vždy sledovala s vražedným výrazem v obličeji. Radši jsem si ji nevšímala a mířila k pultu s pitím. Do skleničky jsem si naplnila vodu. Pak jsem mířila k našemu místu v rohu jídelny.
"Páni, jak já se těším na sprchu," řekla, když si sedala naproti mě.
"Jo to mi povídej," zasmála jsem se a rychle se pustila do jídla. Jaký já měla hlad...
Na fotce Maya.
