Po obědě jsem odešla do svého pokoje. Jane se sešla ještě se svým kamarádem.
V mém pokoji jsem v tuhle chvíli byla sama, protože jsem byla jen s Jane. Jako první gesto, které jsem udělala, byla přímá šipka do postele. Tak strašně moc mě bolely nohy, že jsem pomalu nemohla chodit. Mohla jsem být ráda, že jsem vůbec vyšla ty úmorný schody do pokoje. 5. patro. Budova má celkem 12 pater. Vím, že v MOA, kde vás na výcviku zbaví duše a nemají s fyzickým trénováním slitování, by to byla ironie, kdyby tady na ubytovnách udělali výtahy, ale musíte uznat, že po takovém tréninku, už člověk nemá sílu.
Začala jsem přemýšlet o té dnešní akci. Bude to skromná diskotéka, kde bude polovina našich agentů. Nevím, jestli tam mám jít. Opravdu se mi tam moc nechce.
„Mayo, vstávej. Za chvíli tam jdeme." Někdo semnou začal houpat. Trochu jsem pootevřela oči a přede mnou stála Jane. „Ježiši, vstávej a nečum tak na mě, musíme se na to disko nachystat. Já tě upravím." Zatahala mě za ruku, jelikož jsem byla ještě v polospánku, nestačila jsem zatnout svaly a spadla na zem vedle postele. Podívala jsem se na Jane vražedně a ona po mě hodila omluvný výraz. Postavila jsem se na nohy a zpátky si sedla na postel s tázavým výrazem, co semnou chce dělat.
„No co tam tak sedíš, pojď za mnou," volala na mě zpoza dveří koupelny. Na její povel jsem se tedy zvedla a šla za ní.
V té koupelně jsme byly asi půl hodiny. Když jsem se však podívala do zrcadla uznala jsem, že mi to sluší a cítila jsem se lépe, než kdy jindy.
„Hej! Ještě tohle," zaťukala mi zezadu na rameno. Otočila jsem se a podívala se, co drží. Byly to černé útlejší šaty ke konci trochu volnější. Byly krásné. Vzala jsem si je a oblékla se.
Když jsem je měla na sobě otočila jsem se k Jane. Ta na mě začala zírat a po chvíli řekla.
„Páni, sluší ti to. Takhle ti nikdo neodolá."
Nevím jestli tohle byl zrovna můj dnešní cíl.
Došly jsme na místo, kde se diskotéka měla konat. Bylo tu už plno a měla jsem pocit, že jsme přišly jako poslední. Vydýchaný vzduch, nesnesitelné horko a hudbu by mohli slyšet i ve vedlejším městě. Tak to tu vypadalo.
„Je moje oblíbená písnička, jdeme tančit," řekla to tak rychle, že jsem málem nestačila zareagovat, že mě zase tahá za ruku a odvádí mě na parket. Jednou mi z ní ta ruka odpadne.
„Jasně,"
Tančily jsme společně s davem. Co dělali oni, jsme opakovaly my a pak z toho byl jeden velký společný tanec. Bavili jsme se až do poslední chvíle. Po celou dobu, co jsme tam byly mě sledoval jeden kluk, nevím, kdo byl zač, jelikož byl zahalený. Když jsme s Jane odcházely, stále tam posedával u baru. Ještě než jsme zašly za roh, jsem se po něm ohlédla. Pořád mě sledoval. Po celou tu dobu jsem z něho měla divný pocit.
„Páni, strašně mě bolí nohy," lehla jsem na postel a pouzavřela jsem oči.
„Jo to mě taky. Právě jsem vyčerpala mou denní dostupnou energii. Mayo, chtěla jsem tě ještě informovat, zítra ráno mě nehledej. Hned ráno totiž odjíždím na misi."
„Proč jsi mi to neřekla dříve? A jak dlouho tam budeš?"
"Dozvěděla jsem se to teprve dnes ráno a nějak jsem ti to zapomněla oznámit a říkali, že záleží na tom, jak se to bude vyvíjet. Tipují tak týden."
„Dobře, tak ať se ti daří," usmála jsem se na ni.
„Jo děkuji," oplatila mi úsměv a začala se převlékat do pyžama a já s ní.
„Dobrou," řekla jsem.
„Dobrou noc."
Omlouvám se za to, že je to krátké, ale znáte to škola. A musela jsem vám vydat další část :P Na obrázku je Jane.
