Nebude to lehké

Sociální pracovníci

Pohled Davida:
Měl jsem po poslední hodině a mířil jsem do kabinetu. Cestou jsem vypustil zvěř na oběd a sám se tam chystal taky.
Když jsem došel před kabinet, stál tam takovej mladej klučina, blonďák, modrookej. Stál tam s ženskou a chlapem. 
D: ,,Dobrý den, ahoj, ty jsi novej student?"
Sp: ,,Dobrý den."
K: ,,Zdravim, ne.. Čekám na tátu."
D: ,,Aha a ty jsi?"
K: ,,Kid." řekl suše.
D: ,,Tak pojďte zatim dovnitř. Roman za chvilku přijde."
Všichni kývli a sedli si.
D: ,,Chcete vodu nebo něco?"
Sociálním pracovníkům jsem nalil vodu a Kidovi limonádu.

Pohled Romana:
Šel jsem z poslední hodiny, otevřel jsem kabinet a koho jsek tam neviděl.. Kida!
R: ,,Kide!"
Kid se hned otočil a šel ke mně.
K: ,,Tati."
Sp: ,,Dobrý den, moje kolegyně Šafářová a já jsem Velínský." podali mi ruku.
R: ,,Vilkin."
Sp: ,,Je možné si prohlídnou Váš byt a zjistit tak, jak by se Karlovi u Vás vedlo."
R: ,,Jo jasně, to není problém." kývl jsem. Zabalil si věci a vydali jsme se ke mně domu.
Sp: ,,Žijete sám nebo s někým?"
R: ,,Sám."

Pohled Kida:
Přijeli jsme k tátovi domu. Oni si prohlídli jeho byt a můj pokoj. Já zůstal s ní u mě v pokoji a táta byl s tim chlapem v kuchyni.
Sp: ,,Jak často jsi byl u táty?"
K: ,,Hodně zřídka, protože mi to máma zakazovala a setkával jsem se s ním jen potají."
Sp: ,,A jaký spolu máte vztah?"
K: ,,Řekl bych, že super."
Sp: ,,A víš proč ti to máma zakazovala?"
K: ,,Nevím, pořád mi tvrdila, že má moc práce, že na mě nemá čas nebo, že se se mnou nechce vídat... Vím, že mi lhala, mám tátu rád a nechci někam k příbuznýn nebo k babi a dědovi. Chci zůstat tady s tátou."
Sp: ,,Uvidíme, pojď. Půjdeme za nimi."
Kývl jsem a šli jsme do kuchyně.
Sp: ,,Já bych řekla, že jsme hotoví."
Sp: ,,My taky." kýval hlavou a něco si zapisoval do toho jeho sešitu..
Sp: ,,Do 14 dnů Vám přijde předvolání k soudu."
R: ,,Dobře." kývl táta.
Potom jsme se s nima rozloučili a já byl rád, že tu můžu bejt.
R: ,,No a co škola, jak ti to jde?"
K: ,,Jo, dobře. Baví mě to."
R: ,,Tak to je správný." usmál se.
K: ,,A ten chlap druhej byl kdo?"
R: ,,Myslíš ve škole?"
Přikývl jsem.
R: ,,To je David. Známe se už leta a je to dobrej kamarád."
K: ,,Aha, připadal mi takovej divnej a zvláštní."
R: ,,To se ti jen zdálo. Občas má svojí náladu, ale jinak je to v pohodě chlap."
K: ,,Jo, tak to jo." kývl jsem. ,,Se mi zdálo, že tě balil." začal jsem se smát.
Táta se taky zasmál.
R: ,,Nebalil, to se ti fakt jenom zdálo."
K: ,,No a ty někoho máš?"
R: ,,Ne, nemám a zatim nechci. Teď jsme tu jenom my dva a to je pro mě nejdůležitější."
K: ,,To pro mě taky, jsem hrozně moc rád, že jsem tady s tebou a že tady snad už zůstanu na furt."
Usmáli jsme se na sebe s tátou a oba dva doufáme, že to dopadne dobře.

Dopadne soud dobře?