Sorry, I love you [stray kids]

-14-

Holky jenom kývly pro souhlas a odešly. „Livi prosím ještě si sedni." Řekla Ari když si sedadla na sedačku a ukázala na místo vedle ní. Já si sedla a jen jsem se zeptala „Proč?" „Chci s tebou mluvit..." „Hele já vím že o mě máš strach ale nemusíš. Strachujete se zbytečně." odpověděla jsem chladně a měla v plánu se zvednout. „Ne! Livi! Poslouchej mě! Víš co se stane když nebudeš jíst! Už se to vlastně jednou stalo. A ty to určitě nechceš zažít znovu. Byla to hrůza sledovat jak mi nebližší člověk mizí před očima. Vypadala jsi jako chodící mrtvola. A..." Řvala skoro přes celý byt. Jde vidět že ji to fakt trápí ale tohle vytahovat nemusela. To období pro mě nebylo úplně nejlehčí. Tak jsem se rozhodla ji prostě přerušit, ale česky „Ari! Prosím nepleť se mi do toho! Co když jsem umřít chtěla? Hm...?"

Odešla jsem z bytu a vydala se směr studio. Hlava se mi motá jak prase a mám pocit že za chvilku vyzvracím i vnitřnosti. Olivie! Musíš jít nahrávat! Na nějakou debilní nemoc není čas! Nadala jsem si v hlavě. 

Vešla jsem do místnosti a všechny pozdravila. Když už byla řada na mě šla jsem zazpívat svoji část. Zpívala jsem refrén společně s JK. Zpívala jsem to tak na desetkrát protože jsem s tím pořád nebyla spokojená. Vyšla jsem z nahrávací místnosti a sedla si na gauč. „Livi je ti dobře?" Zeptal se RM a ustaraně se na mě podíval. „Jo" odpověděla jsem jen a napila se vody.

Když už bylo všechno potřebné pro dnešek nahrané mohli jsme jít. Zvedla jsem se a najednou jsem viděla jenom tmu. Motala se mi hlava. „Livi!" Slyšela jsem někoho zakřičet a pak už jen v bezvědomí dopadla do rukou někoho kdo mě chytil.

„Hej Livi! Vstávej." Uslyšela jsem a pootevřela oči. Ostré světlo mě podalo do očí a hlasy lidí v místnosti byli tak hlasité. „Moje hlava." Zašeptala jsem a chytla se za hlavu (jak kdyby mi to mělo pomoct). „Jsi vzhůru!" Zapištěl holčičí hlas. Až když jsem pořádně otevřela oči viděla jsem kdo to byl. Ari. „Utlum se trochu. Asi mi praskne hlava." Řekla jsem nepříjemně a posadila se. Pořádně jsem se rozhlédla abych konečně zjistila kde to vlastně jsem. Byla jsem u nás na gauči. A byli tady i BTS

„Co se stalo?" Zeptala jsem se. Ah... jaké klišé Liv! Pomyslela jsem si a snažila si vybavit co se přesně stalo. Jen matně si totiž vzpomínám. „Omdlela si ve studiu." Odpověděla Yeong. Chtěla jsem odpovědět ale najednou se rozlítly dveře a v nich stály Felix, Chan, Han, Hyunjin a Changbin. „Co se stalo Livi?" Vyhrkl Felix a rozhlédl se kolem. Asi ho trochu překvapilo když uviděl kluky.

„Čumíte jak vyorané myši a neřvi tolik
Felixi." Řekla jsem už příjemněji. „Promiň." Zašeptal a přišel ke mě. „Co se stalo?" „Sekla jsem sebou. Nic zvláštního. Neboj." Pokusila jsem se o úsměv. „Nestalo se ti nic? Nebouchla ses při tom pádu do hlavy nebo tak něco?" Strachoval se. „Já vlastně ani nevím." Odpověděla jsem a do rozhovoru se přidal JK. „Nespadla. Chytil jsem ji." „To sem rád. Víš jakej jsem o tebe měl strach?!" Řekl Felix s objal mě. Mám pocit že jedinej kdo se tady bouchl do hlavy je právě on. A nebo mu už definitivně hráblo.

Mám pocit že JKovi se úplně nelíbilo že mě Felix tak objal. Že by žárli... Ne to je blbost. „A jak jsem se sem vlastně dostala?" „JK tě odnesl." Odpověděla mi Ari. Teď zas nebyl úplně nadšenej Felix. Já se otočila JK a s úsměvem mu poděkovala.

BTS pak odešli že si musí ještě něco zařídit. „Co tady dělali?" Zeptal se Chan hned jak zavřeli dveře. „Překvápko!" Odpověděla Ji-Min. „Prosím!" „Ne! Je to tajemství.". „My jsme zvědaví!" doplnil Hyunjin. „Ne. Ještě to není oficiální." Řekla jsem. Kluci nás ještě tak pět minut přemlouvala ať jim to řekneme ale pak to vzdali.

„Dobře. Ale my vám něco ukážeme." Řekl nadšeně Chan a vytáhl svůj notebook bůh ví odkud. „Tohle je naše nová písnička Lovestay. Ještě teda není vydaná ale to nevadí. Prostě poslouchejte!". Písnička začala hrát. M-I-L-U-J-U jejich hlasy! Řekla jsem si a poslouchala dál. Pak přišel refrén a trochu jsem se zasekla. Ten hlas mi nesedí ani k jednomu z nich. Že by někdo novej? Ne! To by nám řekli! Nebo ne? Rozhodně by to řekli protože by to nevydrželi. Zamyslela jsem se.

Písnička dohrála a já měla skoro v očích slzy. Byla nádherná. „Kdo zpíval ten refrén? Byl krásně zazpívanej ale nesedí mi to k nikomu z vás." řekla jsem protože jsem prostě potřebovala vědět kdo to zpíval. Asi jsem taky trochu zvědavá no. Chan se usmál a pak ukázal na člena do kterého bych to vůbec neřekla. „Felix?" Řekla jsem překvapeně. „Jo." Odpověděl mi Lix pyšně. „To bylo nádherný. Od kdy umíš tak pěkně zpívat?" „Těžko říct." Zasmál se.

Pak přišli i ostatní a povídaly jsme si.
„Holky má strašně důležitou otázku!" Řekl Han „Jakou?" zeptala se Ari a čekali jsme jaká blbost z něho zas vypadne. „Jaký je váš typ kluka?". My se zamysleli. Holky řekli to stejný „Hodnej, hezkej a vtipnej". Taková normální odpověď. A pak jsem přišla na řadu já. „Musí být hodnej, vtipnej, musí chápat i můj humor což je někdy poněkud těžký. Dále by mohl umeť zpívat aby jsme si zpívali spolu. Musí mi věnovat čas a dělat se mnou blbosti. Samozřejmě by měl být hezkej a vyšší než já..." „Což s tvou výškou nebude problém" skočil mi do řeči Minho. „Nepřerušuj mě! Dále by mohl mít hezkou a vypracovanou postavu. Ale ne zas moc aby nevypadal jak nějak kulturista. Jo a aby měl velký ruky. Kluci jsou o mnohem víc hot když mají velký ruky." Dořekla jsem a Chan, Han a Felix si začali prohlížet svoje ruky. My s holkama jsme se začali smát. A rozesmály jsme se ještě víc když promluvil Felix. „No tak to asi nic." Dal ruky před sebe. Pak se ozval Han „Tohle stačí?" Zeptal se a taky dal ruky před sebe. Nakonec jsme se rozesmály úplně všichni.