Brobudila jsem se a vůbec jsem netušila kde to jsem. Všude byla..... Tma....
Po chvíli jsem si uvědomila že jsem v posteli. Zvedla jsem se a rozhlížela se. Krom postele a malé žárovky nad ní nebylo nic vidět.
,,H-haloo?... J-je tu někdo?..."
Šla jsem do temnoty, jenže se nic neměnilo. Ať jsem šla jak jsem chtěla, byla tam jen tma. Neviděla jsem na krok, avšak moje tělo jako by v té tmě zářilo. Bylo to to jediné co jsem viděla.
Nevydržela jsem to a zozběhla se, ale byla tam stále jen tma a prázdnota..
,,Kam pak utíkáš?"
Rozezněl se hlas v prostoru.
,,k-kdo jste? K-kde to jsem?.." řekla jsem vystrašeně a rozhlížela se prudce kolem sebe.
Nikoho jsem ale nezahlédla. Oháněla jsem se tak prudce že jsem zakopla o vlastní nohu a spadla na záda. Teda.. vlastně nespadla... Někdo mě chytil jednou rukou kolem pasu.
Lekla jsem se a rychle se postavila. Rozhlídla jsem se, ale stále tam nikdo nebyl.
,,K-kde jsi?.."
,,za tebou"
Prudce jsem se otočila a uviděla vysokého kluka. Vypadal tak na 17-18 let. Měl delší černé vlasy, oči smaragdově zelené a byl to běloh. Na levé tváři měl něco jako tetování malého srdíčka. Co mě však zarazilo byla mohutná černá křídla co mu zdobila záda. Měli odlesk opravdu tmavě zelené.
,,Ty si mi to ale kvítko.." usmál se a prohlížel si mě.
,,C-co tu dělám a-a kde jsem a kde jsem se t-tu vzala..." Řekla jsem zmateně a nemohla odtrhnout oči od těch obrovských křídel.
,,Jsem Zack... Byl jsem tu celou dobu jen si mě nemohla vidět"
,,Ale j-jak?"
,,Protože jsem byl neviditelnej to je snad jasný ty trubko" cvrnkl mě do čela
Chytla jsem se za něj a podívala se na kluka přede mnou ,,neviditelnej?" Koukla jsem nechápavě na něj.
,,To je má schopnost... Každý anděl ji má.. i démon... zajímá mě co budeš.. A jaká bude ta tvoje schopnost... Taky jakou dostaneš značku. Pokud budeš anděl samozřejmě"
,,z-značku? Schopnost? Anděl a démon?! Kde to sakra jsem!!" ,,To ti to jestě nedošlo? Umřela jsi" zasmál se a ze zadu mě obejmul kolem krku.
,,C-cože jsem?... N-nepamatuji si že by jsem umřela..."
,,Nesnaž se nad tím přemýšlet, stejně si nevzpomeneš. Jako na nic z tvého života na zemi" Byla jsem naprosto zmatená a zhroutila se na zem.
Klečela jsem tam a snažila si na cokoliv vzpomenout. A měl pravdu. Opravdu jsem nic netušila. Kdo jsem, odkud jsem se vzala, nic nedávalo smysl.
,,No nic. Budu tě muset doprovodit za Kápem" vzal mě za ruce a zvedl mě ze země. Šla jsem za ruku s ním a nic neříkala.
Šli jsme do temnoty ,,vždyť tady nic nen-" zničeho nic jako by jsme byli v místnosti co připomínala kancelář.
Začala jsem se rozhlížet. V černém křesle seděl muž. Měl také černé vlasy, jen kratší než Zack. Měl je hozené dozadu, elegantně upravené, jen pár pramínků mu padalo do obličeje.
Kouknul na nás a usmál se ,,aaaa... Už je vzhůru. Si celkem roztomilá když spíš, ale takhle ti to sluší o dost víc" kousal konec propisky a prohlížel si mě od hlavy až k patě.
,,J-jsem zmatená..." Řekla jsem potichu a pozorovala ho. Nevypadal jinak... Neměl křídla, rohy, ocas nebo cokoliv jinýho co by ho odlišovalo ode mě.
,,Ještě abys nebyla. Probudit se z ničeho nic na cizím místě se zvláštními bytostmi"
Vzal si do ruky složku s nějakými papíry. Otevřel ji a začal si v ní číst
,,Nora Grey, 16 let" Na chvíli se zarazil a kouknul na mě ,, well shit" řekl potom na mě hned kouknul. ,,Obřad bude zítra. Zacku odveď jí do nějakého pokoje. A zavolej Marcuse ať jí donese oblečení. Pak se vrať nahoru a vyřiď Rašpli že se musíme vidět" Podal mu složku.
,,A-ale Pane není tu tolik duší aby jsme udělali obřad hned zítra-" protestoval Zack.
,,Sklapni a vyřiď mu to. Je to důležitý"
Chvíli převládalo ticho.
,,Kdo jste?.." řekla jsem potichu.
Pustil propisku a zvedl se od svého stolu. Vzal mi mou pravou ruku ,,Satan, drahoušku" políbil mě na jejím hřbetě
,,proč tam rovnou nepřijdete sám?" Zeptal se Zack
Satan se opruděně narovnal ,,Nebudu za ním chodit. Měl by debilní kecy a to nehodlám poslouchat. Zase by mi kecal do práce"
Zack jen přikývl a vzal mě za zapěstí. Odtáhnul mě do světlého pokoje, kde jsme se zase objevili z ničeho nic.
Tohle místo mě začínalo opravdu děsit.
Rozhlédla jsem se a vcelku se mi tam i líbilo. Jen škoda že jsem mrtvá. Může vlastně mrtvý spát?. Mám tolik otázek a žádné odpovědi.
,,Takže. Tady teďka budeš přebývat většinu tvého času. Umm... Marcus ti donese oblečení aaa... To je asi tak pro teď vše" řekl mi Zack a mile se usmál.
,,Mám jednu otázku..." Řekla jsem potichu a koukla na něj.
,,Povídej. Na co se chceš zeptat"
,,u-um... Co je to ten obřad?..."
,,Je to... Něco podobného jako zařazování v Harry Pottrovi. Jen tady nejsou úplně koleje. Zhodnotí se tvoje hříchy a dobrý skutky a bla bla bla. A potom se ti přiřadí schopnost a druh. Druh přesně Anděl nebo démon. Je ale více druhů Andělů, ty ti teď nebudu úplně vyjmenovávat" vysvětlil a já tam jen nehybně stála.
,,Co je Harry Potter?..." Řekla jsem po chvíli zmateně.
,,Uh- no jo- to je jedno"
,,a ty jsi co za druh?"
,,Pochopitelně anděl, ale trochu jinej. Přesněji jsem byl Anděl strážný. Proto mám srdíčko na tváři. Takhle se dají druhy andělů rozeznat. Ale popravdě ani já se v nich ještě moc nevyznám, s anděly moc nevyházím" zasmál se a podrbal se na zátylku.
,,D-dobře... Chápu.." řekla jsem, ikdyž jsem to ani trochu nechápala. Nic nedávalo smysl. Nahromadilo se mi v hlavě ještě více otázek než před tím.
,,Jsem rád že jsi zpátky" řekl Zack a odešel a já si jen sedla zmateně na postel
,,Zpátky?.." řekla jsem si potichu
Jsem na cizím místě, vím že se jmenuju Nora Grey, nevím co se mi stalo ale vím to, že mám srach.
