Byla jednou jedna holka která se jmenovala Klara. A jednou se rozhodla po všech životních karambolech že už nechce žít.
Protože už měla dost těch svých psychických problému které zažila v dětství a v dospívání. Napřed problémy v rodině a psychický teror, pak pasťak protože už tehdy si pokoušela sáhnout na život. Potom sexuální zneužívání a samí narážky a psychické deptání.
A tak už toho měla prostě dost, už dlouhou dobu se takto uklidňovala morfiem které si sehnala přes jednoho kamaráda který znal jednoho chlápka co to prodává.
A tak to Kláře sehnal, a Klára se už dlouhou dobu takhle uklidňovala. Protože díky morfiu neviděla svět tak černý jak skutečně byl.
A protože díky morfiu se vždy dostávala do stavu euforie a štěstí, a to jí vždy uklidňovalo.
,,Protože díky morfiu mohla aspoň na chvíli zapomenout na tento zkažený svět."
Tak se začínala stávat na morfiu závislá a každý den potřebovala svojí dávku, a taky by se dalo žít že díky morfiu se z ní stala úplná splaška.
Ale Kláře to bylo jedno a vždy když se potřebovala uklidnit tak si píchla svojí dávku a hned ji bylo líp a mohla aspoň na chvíli zapomenout.
Klára už dřív experimentovala s různými drogami jako například kokain, pervitin nebo marihuana.
Ale morfium ji přinášelo úplné blaho a neskonalí pocit štěstí, i když věděla že se už na ní všichni její blízcí vykašlaly a že už nikoho nezajímá.
Tak aspoň věděla proč ještě žít, protože morfium ji vždy dávalo sílu a tlumilo tak její bolest.
,,Ale vlastně jí to už i tam uvnitř úplně zabíjelo."
A tak se Klara k němu uchylovala stále častěji a stále víc a víc. Protože už ji deptal tenhle ten zlej a zkaženej svět.
Tak se jednou stalo že si Klara píchla větší dávku než měla a morfium ji tak přineslo smrt a poklidný věčný spánek.
A tak Klara už navždy žila svůj krásný sen a už se z toho snu nikdy neprobudila.
,,Ale aspoň umřela s úsměvem na rtech a s pocitem že svět možná takhle není ještě tak zkažený jak skutečně vypadá."
No tohle byl trochu smutný příběh, ale tak už to občas v životě chodí. Jednou jsme na hoře a jednou jsme dole, důležité je vždy se z toho dolů zvednout a pokračovat zase dál nahoru.
A nezůstávat už navždy jen dole❤
A doufám že tento příběh byl i pro vás všechny takovým ponaučením že některými věcmi se naše problémy nevyřeší, ale jen oddálí.
A že když jsme pak na těch věcech co nás uklidňuji a dostávají z tohoto stavu pryč někam do našeho vysněného světa. Tak se pak z toho kruhu zase hůře vystupuje zpátky do reality.
Tenhle příběh jsem napsala na písničku Morfium, která je o našich problémech a o tom že i ti kteří nás skutečně znají tak možná o nás nevědí úplně všechno.
ČTEŠ
Morfium jed který zabíjí
Short StoryAneb příběh jedné holky která se takto chtěla zabít. A toto je její příběh. Protože morfium někdy uklidňuje, ale ve větší dávce už jen zabíjí.