Kniha s vůní lásky // Aleš

.1.

(upraveno)

Ráno mě probudí budík, který oznamuje jediné - škola. Vyhrabala jsem se z postele a zamířím přímo do koupelny, abych udělala všechno, co je potřeba.

Po dokončení mé ranní rutiny jsem se vrátila do svého pokoje a otevřela skříň, abych si vybrala oblečení do školy. Vybrala jsem si hnědé zvonové kalhoty, bílé tričko a lehký svetr, aby mi ráno nebyla zima. Vlasy jsem si ponechala rozpuštěné.Sešla jsem dolů do kuchyně kde jsem na lince viděla talíř s chlebem a se šunkou. Usoudila jsem, že je pro mě. Pokud ne tak ten člověk co si ho zde připravil nemá snídani. 

Koukla jsem na hodiny a uvědomila si, že mi za deset minut začíná škola. Rychle jsem se vrátila do pokoje pro školní tašku. Pak jsem seběhla dolů, vzala klíče a vyšla ven. Protože je dnes hezké počasí, rozhodla jsem se jet na kole. Naskočila jsem na kolo a vyrazila směrem ke škole.

Když jsem přijela ke škole, sesedla jsem z kola a zaparkovala ho do stojanu na kola. Před školou jsem potkala několik kluků z naší třídy: Míťu, Popelku, Aleše a Petra. Přestože jsme ze stejné třídy, nikdy jsme se spolu moc nebavili, protože nás toho zas tak mnoho nespojuje.

Když jsem vstupovala do školní budovy, otočila jsem se ještě jednou a pohlédla na kluky. Ale ihned jsem svůj pohled vrátila zpět, abych viděla, kam jdu. Vyšla jsem po schodech do patra, kde máme třídu, a vešla dovnitř. První hodinu jsme měli matiku, kterou zrovna v lásce sice nemám, ale zvládnu to.

Přibližně po dvou minutách zazvonilo na hodinu a do třídy vstoupila učitelka. Vzájemně jsme se pozdravili a ona nám ihned zadala samostatnou práci. Po chvíli se dveře otevřely a do třídy přišli kluci, konkrétně Míťa, Popelka, Aleš a Petr.

" Omlouváme se že jsme přišli pozdě" řekl Petr. 

Paní učitelka se na ně podívala a řekla 

" Po škole se zastavte u mě v kabinetu, teď si sedněte a pracujte".

Kluci přikývli a šli si sednout na svá místa. Já jsem mezitím tápala nad jedním z příkladů. Neměla jsem tušení jak ho mám vypočítat a tak jsem se zeptala své spolusedící Katky. Katka byla naštěstí tak laskavá a hodná, že mi to vysvětlila a já mohla dále počítat.

Zazněl zvonek na konci poslední hodiny a já jsem se mohla konečně vydat domů. Zabalila jsem si věci a opustila třídu. Přede mnou se prohnali kluci, jako stádo divokých slepic a mířili si to dolů po schodech. Když jsem vycházela ze školy, všimla jsem si, že na zemi leží notes. Sebrala jsem ho a důkladně si ho prohlédla. Na notesu nebylo jméno ani nic, co by mi napovědělo, komu patří.

Dala jsem si ho tedy do brašny, abych si ho doma mohla pořádně prohlédnout a pokusit se zjistit, komu by mohl patřit. Vzala jsem kolo, nasedla a vyrazila jsem směrem domů. Při příjezdu jsem nezaznamenala žádné auto, což naznačovalo, že budu sama. Vstoupila jsem, vyzula boty a vyšla nahoru do koupelny umýt si ruce.

Šla jsem se do svého pokoje a převlékla se do pohodlného domácího oblečení. Z tašky jsem vytáhla učebnice a notes. Po vypracování školních úkolů jsem se rozhodla prozkoumat notes. Bylo mi jasné, že není vhodné otevírat cizí notes, ale chtěla jsem zjistit, komu patří (validní výmluva). Otevřela jsem ho a na první stránce na mě vykoukla básnička. Prolistovávala jsem ho a na každé stránce byly pouze básničky.

Koho by mohl být? zamyslela jsem se. Neznám nikoho ze školy, kdo by psal básně. Asi to je proto, že se příliš nestýkám s lidmi ze školy. Baví mě být sama, nebo spíše si užívám čas pro sebe, někdy možná až příliš často. 

Když se začalo stmívat, šla jsem si dát večeři, umýt se a vyčistit zuby. Poté jsem se převlékla do pyžama. Nebyla jsem příliš unavená na to, aybch šla spát, takže jsem si otevřela notes s básněmi a věnovala se jejich čtení. Po chvíli jsem však pocítila únavu, raději jsem notes odložila, zhasla lampičku a šla spát.

_______________________________________

Ahoj, doufám, že se vám první kapitola líbí. 

Pokud máte nějakou radu či výtku tak sem s ní. 

Papaaa. Miluju vás

/670 slov/