Coach? Or Boyfriend? (FF with L. T.)

Accident and hospital

Ahojky, je tu další díl. Není to moc zajímavé, ale rozjede se to. Snad si to někdo přečte. Omlouvám se za chyby. Bavte se.

Ten týden utekl rychle a už tu byl den našeho prvního zápasu. Celý týden jsme tvrdě makali, abychom to vyhráli. Dnes je dobré, že nemusím do školy a tak si obleču rovnou dres a vydam se na hřiště, abych se stihla zahřát. K mému překvapení tam už pár lidí z týmu bylo.

"Ahoj, tak, co připraveni?" usmála jsem se, když jsem přišla k nim. Všichni kývli. Během čtvrt hodiny přišli ostatní i s trenérem.

"Nazdar lidi, takže trochu se rozběhejte a rozcvičte. Bree, na moment." řekl trenér a na mě zavolal.

"Děje se něco?" zeptala jsem se, když jsem k němu přišla.

"Jen, že jsem si všiml za ten týden si se dost zlepšila a všímám si, že máš i jinou techniku a snažíš se víc než na začátku." řekl.

"Děkuji. Pokud mě omluvíte jdu se rozběhat a rozcvičit." řekla jsem a odběhla za ostatními. Cítila jsem jak mě pozoruje. Ignorovala jsem to a začala se protahovat. Všichni jsme byli protažení. Mezi tím přišel i druhý tým, i diváci seděli na tribunách. A hele naši mě přišli povzbudit. Ti jen tak na můj zápas nepřijdou.

*****************************************************

Hra je v plném proudu. Vedeme o tři góly. Tudíž je to 5:2. Jsem kousek od brány.

"Přihraj!" zakřičela jsem na Joshe. Kopl míč směrem ke mě a když jsem ho skoro měla někdo do mě strčil a já se bouchla a tyč brány. Dál si pamatuji akorát tmu.

****************************************

Probudila jsem se v bílé místnosti. Hádám, že nemocnice.

"Au... Moje hlava." zaskučela jsem, když jsem si chtěla sednout.

"Bree." slyšela jsem vedle sebe hlas. Podívala jsem se tím směrem a viděla mámu.

"Mami, co se stalo?" zeptala jsem se.

"Měla jsi nehodu. Bouchla si se o tyč brány do hlavy a máš vyvrknutý kotník." dostala se mi odpověď. To ne! Nebudu moct hrát.

"Aha..." sklopila jsem pohled.

"Slečna se vyspinkala." slyšela jsem od dveří trenéra.

"Dobrý den." pozdravila jsem.

"Jak se cejtíš marode?" zeptal se. Mám odešla na chodbu.

"Jako po ráně baseballkou." řekla jsem. A je to pravda.

"Musela to být pořádná rána." řekla a sedl si na židli na které ještě před chvílí seděla máma.

"Prý mám vyvrknutý kotník, takže nevím, kdy se vrátím na hřiště, ale až budu zase chodit do školy, budu na tréninky chodit alespoň se dívat." řekla jsem.

"Ano máš vyvrknutý kotník, ale to bude za pár dní v pohodě. No nic půjdu. Ve škole řeknu, že jsi v pořádku." usmál se a odešel. Proč se o mě tak stará? Vadím se, že kdyby šlo o někoho jiného nebyl by tak obětavý. Pokusila jsem se usnout a během chviličky jsem opět spala. Probudil mě až hlas sestřičky, která mi přinesla večeři.

"Děkuji." usmál jsem se a vzala si tác s jídlem. Co to je za břečku? Podle vůně (smradu) jsem poznala hrachovou kaši s něčím, co vypadalo jako párek a okurkou, která kupodivu vypadala jako okurka. Nějakým způsobem jsem to do sebe naházela. Položila jsem tác na stolek a opět usnula.

*********************************************************

Vzbudila jsem se asi ještě v noci, protože venku byla tma jako v pytli. Koukla jsem na mobil, který mi máma včera přinesla společně se sluchátky a tablete, abych zjistila kolik je. Bylo něco málo po třetí hodině ráno. Zjistila jsem, že mám dvě zprávy a tři zmeškané hovory a to všechno od Tomlinsona. Přečetla jsem si první zprávu: 'Promiň, pokud budím. Jen chci vědět jak ti je.' a druhá 'Už tě nebudu otravovat, protože už nejspíš spíš. Zítra se opět za tebou zastavím a vezmu s sebou i pár pár lidí z týmu. Dobrou noc.' Bože to se mi snad jen zdá? Zase si to posere! Pokud se zase začne tahle chovat budu na něj opět protivná a zlá. Všimla jsem si, že ta druhá zpráva byla poslána před pěti minutami. Fajn takže zřejmě ještě nespí. No za pokus to stojí. 'Omlouvám se pokud budím, ale zprávy jsem si přečetla až teď. Děkuji za péči, ale nemusíte se tak starat a už vůbec za mnou nemusíte chodit. Dobrou noc.' Naťukala jsem a odeslala. Neodepsal, ale rovnou mi volá. Mám ho uloženého jako Tommo. Řekl, že mu tak můžeme říkat. Buď Tommo a nebo Louis.

Já - Ještě něco?

Tommo - Proč si zase tak protivná?

Já - Protože opět otravujete. Pokud nepřestanete poděláte si to a zase se budu chovat jako malý dítě.

Tommo - Oukej... Dobře, jen se chci ujistit, že jsi v pořádku.

Já - Nic mi není. *No tak zeptal se ho.*

Tommo - Tak to je dobře.

Já - Mám otázku. *Jo teď nebo nikdy.*

Tommo - Ptej se.

Já - *Nádech, výdech, nádech a..* Proč se o mě tak staráte?

Tommo - *Chvíli mlčí* Nebylo by lepší probrat to zítra?

Já - Dobře. Už vás nebudu rušit. Je přeci jen pozdě. Dobrou noc.

Tommo - Dobrou.

Zavěsila jsem, položila mobil zpět na stolek a pokusila se opět usnout, ale bez výsledně. Jediné, co jsem dělala bylo převalování z boku na bok, ale kvůli kotníku jsem opět skončila na zádech.

"Mě to tu nebaví." řekla jsem si sama pro sebe. Na židli jsem si všimla Kevina. Plyšový medvěd, kterého mi dala teta k devátým narozeninám. Vzala jsem si ho k sobě a pokusila se opět usnout. Konečně jsem usnula.

Doufám, že se líbilo. Snad to někdo přečte. Pokud to někdo čte zanechte prosím koment nebo vote, abych věděla jestli pokračovat nebo skončit. Mějte se krásně a já jdu spát. Skoro půlnoc a já nespím.

Mám vás ráda xxx