Tržiště

3 0 0
                                    

Hlavní města jsou vždy upocená, uřvaná, špinavá. Páchnou jako týden zdechlá krysa a stejně, když se člověk naučí správně přivírat oči, dokáže vidět jejich krásu. Někdo přivírá oči na tu šerednost a nechá se okouzlovat historickou architekturou a krásnými dámami v hedvábí. Jiný zase radši přivírá oči před tou povrchní krásou a čeká na soumrak, až se rozsvítí červená světla a ulice ožijí smíchem a rozkoší. 

Grim na tom byl přesně tak. Ve dne zlatý a třpytivý, v noci s vůní vlhkého ženského klína a kořalky. A jako hlavní město Nové Republiky měl za sebou dlouhou historii. O temná zákoutí, sklepy a podzemní doupata tu tak nebylo nikdy nouze. Dnes však náš velkolepý Grim hostil významného návštěvníka. Kupec Páteřík se uráčil po třech zimních měsících opět přijet se svou nabídkou zboží. A letošní úroda byla obzvlášť bohatá

"Pojďte blíž! Dámy, pánové, urození i neurození! Dnešní cirkus tu je jen pro vás!" na Horním náměstí to jen žilo. Plné náměstí lidí, spousta klecí zakrytých látkami. A právě na nich  seděli roztrubovači a lákali nově přichozí na letošní podívanou. I když by lákat vůbec nemuseli, už tak se tu sešlo snad celé město. Někteří byli jen čumilové, jiní s měšci připravenými na útratu. Cíl však měli všichni stejný - zábava a utrpení, které nepatřilo jim. 

"Zboží z dalekých ostrovů! Exotické samičky! Osvalení hezounci! Všichni dnes na prodej, za úsměv poletí i dobrá cena, mladá paní!" trojice dam s početným doprovodem stráží se zachichotala a pokračovala dál. 

"Pojďte blíž! Jen pojďte! Budeme odkrývat první letošní úrodu! Nenechte si ujít čokoládové krásky z východu. Jen hleďte!" s posledním výkřikem principál sedící na největší kleci strhl poslední sponu a látka se svezla s tichým zašustěním na špinavou dlažbu. Davem se okamžitě začalo šířit obdivné šeptání a souhlas. 

"Na povrchu temné, avšak v těch nejjemnějších záhybech růžovoučké jako jarní kvítí! Jen hleďte! Mladičké za 30 zlatých, zralé za 25!" principál dál houpal nohama ve vzduchu, zatímco dole se začali první zájemci o koupi ozývat a chrastit plnými měšci. V kleci bylo dvanáct dívek. Všechny byly připoutané řetězy ke spodní dřevěné desce klece. V rozích dva kbelíky na vykonání potřeby, další poloprázdné vědro s vodou na pití uprostřed. Dívky ebenové pleti byly stroze oblečeny v průsvitných látkách fialových tónů. Některé měly vlasy temné jako noc rozpuštěné, jiné spletené do copů, ty další zdobily zase podlitiny a pár krvavých řezných ran. Děsivě prázdné pohledy upínaly někam nad hlavy lidí v davu, kteří na ně zírali jak na výstavní chovné krávy. 

"Aaa, prvnímu šťastlivci připadá naše mladičká kobylka, no prosím, prosím! Kdo bude další?" dveře klece se otevřeli a jeden z otrokářů vyvedl ven mladičkou dívku, s právě rostoucím bříškem v očekávání. Dítě v sobě mohla nosit tak třetí měsíc. Peníze starý kupec vyměnil za řetěz k jejímu krku a s úsměvem si odtáhl dívku davem pryč. To už se však začaly otevírat další klece a dav ožil další dávkou šepotu a nadšených výkřiků. 

U jisté klece byl dnes obvzlášť povyk. Schovávala se v ní drobná vyzáblá dívka se sněhově bílou pletí a šedavými vlasy. Na první pohled nebyla nic moc. Velké péči se jí od otrokářů zřejmě moc nedostalo. Vyzáblá byla až na kost, oči plné beznaděje, uslzené a ztrápené. Špína na světlé kůži dobře maskovala modřiny a rány, které uštědřila od svých majitelů. I přes to všechno se o ni utkalo pár majetných pánů místních vyhlášených podniků a nevěstinců. Bílá pleť a světlé vlasy byly v této zemi velkou vzácností. V minulosti byla většina nositelů bílých vlasů z urozených šlechtických či dokonce královských rodů. Po revoluci se však většina těchto problematických rodů musela eliminovat, aby dnešní republika mohla vzkvétat. 

"440 zlatých od překupníka z Vysokého paláce! Prosím! Naše sněhová vločka je jenom vaše! Opatrně, ať se vám nerozpustí v dlaních!" řídký smích vyprovodil dívku v řetězech z klece. Avšak měla problém na studené městské dlažbě dělat kroky, byla příliš slabá. Její nový majitel, vysoký postarší muž ve slušném tmavě modrém obleku, zaplatil domluvenou sumu překupníkovi a na dívku se ani nepodíval. Pouze mávl na jednoho muže ze svého doprovodu, ten ji popadl jako pírko, přehodil přes rameno a rozešel se za svými kumpány, kteří proráželi místo v davu. Neměla sílu se bránit. Vlastně byla vděčná, že nemusí po svých. Nebyla si jistá, jestli by to vůbec zvládla. Na cestách byla přes dva měsíce a jelikož se snažila v otrokářské koloně stranit všem vynuceným orgiím a odporným službám, které tam dívky musely vykonávat, mnohokrát se jí nedostalo ani jídla. Byla již u konce se svými silami, cítila to. Nakonec to vycítili i samotní otrokáři a nechali ji být, zřejmě aby měli možnost ji na trzích vůbec ještě prodat. Mrtvolu by chtěl sotva kdo, těch bylo v ulicích víc než dost.

Muži dívku donesli do otevřeného vozu s mřížemi, ve kterém už čekaly další tři otrokyně. Všechny čtyři se schoulily do klubíčka ve svém rohu a mlčely. Po delší chvíli se vůz rozjel poloprázdnými ulicemi k paláci na samotném kopci města. 

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 09, 2022 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

SpoutanáKde žijí příběhy. Začni objevovat