Stín minulosti // Niam//Larry

7

Dvě a půl hodiny, dvě a půl hodiny tady bloudím po městě a hledám Liama. A začínám být opět nasraný, promrzlý a hladový. Prostě nebezpečná kombinace. Musím čím dál častěji přesvědčovat sám sebe, že ho musím najít. Prostě musím. Jestli je zima mě, jemu jen v tričku bude ještě větší. Vlezu do další hospody, kde je kupa lidí. Pomalu procházím, každého si prohlížím a fakt lituju, že nemám Liamovu fotku. 
,,Dobrý den, mohu se zeptat." oslovím mladou servírku. 
,,Dobrý, ptejte se." usměje se na mě mezitím co nalévá panáky. ,,Hledám kamaráda .Vysoký, hnědé vlasy, hnědé oči, bílé triko. Tváří se jako bůh pomsty nebo ztracené štěně." Servírka povytáhne obočí a zasměje se. ,,Tak nikdo takový tady dnes nebyl. Nemáte fotku?" Povzdechnu si a zakroutím hlavou. ,,Bohužel, doma mám jeho portrét, ale to mi teď moc nepomůže." zasměju se. ,,Fakt máte jeho portrét?" nevěřícně na mě vykulí oči. ,,No jo, to je na dlouho. Moc díky za pomoc. Nashle." raději rychle mizím. 

Po další půl hodině a dvou barech vytahuju telefon a chci zavolat Harrymu, když mi akorát volá on. ,,Bože řekni, že ho máte." zaúpím. ,,Máme." ozve se Louis. ,,Vážně? Kde? Hned tam jdu!" začnu plašit. ,,Pošlu ti naší polohu, ale nebude se ti to líbit." slyším váhavý ton v jeho hlasu. ,,Jak....jak nebude?" zaseknu se. ,,No prostě, hele přijď. Tohle musíš vidět." zachichotá se Louis. Už to je špatné znamení. Telefon ohluchne a během pár vteřin mi přijde jejich poloha. Jsou na druhé straně města. Chvíli se rozhoduji. Jít pěšky? Jet autobusem? Je zima, je to daleko, jsem unavený, hladový. Na druhou stranu mám u sebe pár drobných a ty se budou hodit na cestu domů. Liam bude určitě promrzlý a bude chtít být doma co nejdřív. 

Zakňourám a rozejdu se. Nasadím rychlé tempo, abych se co nejvíce zahřál. Doufám, že Liam nebude dělat drahoty a půjde prostě domů. Omluvím se mu, vyřešíme to. Bude to v pohodě. Oba jsme udělali chybu, on pustil do bytu holuby a já... já byl fakt kretén. Dobře, možná moje vina je větší než jeho. On se snažil vyřešit to co vyvedl Louis a ještě to vzal na sebe, bože já jsem fakt idiot. Ještě zrychlím a každou chvíli kontroluju zda jdu dobře. Omluvím se mu, uvařím mu něco dobrého nebo mu něco koupím, vezmu ho někam, prostě cokoli aby byl šťastný a odpustil mi. 

Už od malička nesnáším, když se na mě někdo zlobí. Vždy mám potřebu vše hned urovnat a být s každým za dobře. Proto se s nikým ani nehádám, s nikým jsem se nikdy nehádal tolik jako s Liamem. On mě k tomu provokuje přímo. Je to jeho vina, to on vyvolává konflikty, nejspíš má nějakou zálibu v hádkách nebo nevím. 

Rozhlédnu se kolem sebe, když  mi telefon hlásí že jsem na místě. Nikde je, ale nevidím. Nevidím tady nikoho. Vytočím Harryho číslo a po chvíli slyším vyzvánění z uličky, hned se tam rozejdu. Sotva udělám tři kroky s někým se srazím a skončím na zemi na zadku. ,,Au." zaúpím. ,,Ježiši promiň Ni, neviděl jsem tě." uslyším Harryho hluboký smích. Natáhne ke mě ruku a pomůže mi na nohy. ,,Tak kde je?" ptám se hned jak zase stojím. ,,Pojď." Harry mě drží za ruku a vede někam do uličky, zabočíme za dům a musím několikrát zamrkat. Nevěřím tomu co vidím. 

,,Co ... co to...?" nevěřícně koukám na scénu přede mnou. Liam sedí v objetí nějakého bezdomovce, v ruce má lahev s vodkou a hlasitě zpívá. Několikrát zamrkám. 
,,Takhle jsme ho tu našli." pokrčí rameny Louis vedle mě. ,,A odmítá odejít, jen tak mimochodem." Prohrábnu si vlasy a zavřu oči, když je znovu otevřu pořád to tady je. Tajně jsem doufal, že to je jen sen. Ale není. 
,,Tak jo, tohle zvládnu." povzdechnu si a jdu k opilému Liamovi. ,,Li?" promluvím na něj a čupnu si vedle něj. 
,,Ále! Kdopak to tu je." zasměje se. ,,Vidíš to je on! Vypadá přesně jako můj Vilém. Jen není vůbec jako on." dál se opile směje. ,,Ty jsi totiž strašně divoký!" chytne můj obličej do dlaní. ,,Liame měli by jsme jít domů ano?" zkusím to klidně. 
,,Proč?" vykulí na mě oči. ,,Tady to je fajn, má alkohol! A domů nechci, jsou tam holuby a ty křičíš." mračí se na mě. Musím ovšem uznat, že takhle zblízka je ještě krásnější. Až na skleněné oči a alkoholový dech. 
,,Už nebudu křičet, slibuju. Jen pojď domů." usměju se na něj vlídně. 
,,Jsme na tebe naštvaný, aby jsi věděl." zašeptá Liam a jeho obličej se ještě více přiblíží k mému. Srdce mi začne divoce bít a dech se zrychlí. ,,Strašně moc naštvaný." zamumlá a spojí naše rty. Vykulím oči a mávnu rukama, abych udržel rovnováhu což se mi podaří až když se chytím jeho předloktí. Zavřu oči a vydechnu proti jeho rtům, toho využívá rty pohne a jeho jazyk mám najednou v puse. Zcela proti svému přesvědčení mu vyjdu vstříc a polibek mu oplácím. Aspoň do chvíle než mi dojde co to děláme. Prudce se odtáhnu a koukám na něj. ,,Liame?" zašeptám. 
,,Jdeme domů?" zaculí se na mě jak kdyby nic. Prkeně přikývnu a zvednu se. 

,,Co to bylo?" otočím se na Harryho s Louisem, kteří stojí opodál a vyjeveně na nás zírají. 
,,Ehm, no řekl bych že tě políbil a ty jsi se moc nebránil." zasměje se Louis, kterého probodnu pohledem. ,,Nialle! Neposlouchají mě nohy." povzdechne si Liam ze země, kam právě spadl při  pokusu vstát. Pomůžu mu na nohy, podepřu ho z jedné strany a Harry z druhé. Bezdomovec za námi ještě něco huláká, my se ale co nejrychleji dostáváme pryč. 

,,Zvládneš to?" se starostí se ptá Harry dvě ulice od mého domu. 
,,Jo jasně, jděte domů." usměju se na něj, odtud to mají už jen tři ulice, je zbytečné aby si zacházeli zpátky ke mě. ,,Díky moc za pomoc. Zítra se ozvu." 
,,Kdyby cokoli volej. Dobrou Ni." Louis mi dá pusu na tvář, Harry stejně tak a rozejdou se směrem, ke svému bytu. 
,,Tak pojď ty opilče." trošku si Liama poupravím. Tomu se nohy pletou čím dál víc a vypadá to, že každou chvíli snad i usne. ,,Zvedej nohy, už jen kousek." brblu si sám pro sebe. ,,Chci spát." hlasitě si zívne. ,,Budeš spát doma." začínám  být pěkně nasraný, ten idiot je pěkně těžký. 

Zdoláme posledních pár metrů i schodů i k bytu. Opřu ho o zeď a po kapsách hledám klíče než s hrůzou vzhlédnu. ,,Ne, ne, ne, ne! Kurva!" naštvaně kopnu do dveří. Zabouchl jsem si je doma. Liam se pomalu sveze po zdi na zem, kde usne. Bezvadný. Naprosto bezvadný. ,,Sakra! Sakra, tak se otevřete!" začnu naštvaně kopat a bouchat do dveří, jako by to snad mohlo pomoct. 
,,Nialle?" otevřou se dveře u sousedky.  Rychle si utřu tváře od slz a otočím se k ní. ,,Omlouvám se, jen mám dneska vážně na hovno den a zabouchl jsem si." vysvětlím ji zoufale. Mile se na mě usměje, na okamžik zmizí za dveřmi a podává mi klíče.  
,,Já na ně zapomněl! Pane bože, zachránila jsem mě!" vděčně ji obejmu. 
,,No tak dal jsi si je ke mě pro tento případ." směje se. 
,,Moc děkuju." rychle odemknu svůj byt a klíče ji zase vrátím. 
,,Nic se nestalo, jdi se vyspat z toho hrozného dne a tenhle se bude muset vyspat z té opice. " kývne k Liamovi, který chrápe na zemi. 
,,Jo, moc děkuju. Dobrou." spěšně se sousedkou rozloučím. Liama chytnu za ruku a prostě ho táhnu po zemi. Hlavou si dá o práh a pak i o futra, ale je mi to naprosto jedno. Když bude mít bouli řeknu mu, že si to udělal sám. Zabouchnu dveře a takhle ho odtáhnu až do jeho pokoje. Chvíli přemýšlím jestli ho dostanu na postel. Po třetím pokusu ho jakkoli zvednout to vzdávám, pod hlavu mu dávám polštář, hodím přes něj deku a nechávám ho na zemi. Vedle něj postavím kýbl, kdyby mu bylo blbě a nechávám ho tam tak. Padám do postele naprosto fyzicky i psychicky vyčerpaný, tohle byl zase den. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Extrémně pozdě, já vím :D ale tenhle týden byl prostě brutální. 

Překvapil vás výběr místa, kde Liam trucuje? :D  A jak teprve bude reagovat až zjistí, že je zpátky u Nialla. Možná že se má Niall ještě na co těšit. 

Jsem nemocná, takže další díl bude fakt ve středu. 

Fox_ie