Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Musíme se pokusit Itachimu zlepšit náladu," zašeptal Kisame Kuině poté, co se dostal z brutální tragédie poznání, jak zemře.
Kuina svraštila obočí, když na něj zírala. "Ale jak?" Zeptala se, ani v nejmenším z toho nebyla nadšená. Kdyby to byla na ní, nechala by ho, aby se sám uklidnil.
"Nevím, něco vymyslím," odpověděl Kisame s nadějným výrazem v očích.
Když procházeli u břehu řeky, narazili na dřevěnou lavičku k odpočinku. Jemná oranžová záře večerního slunce vrhala svůj jemný stín na zem a svítila jako hořící ohniště. Vítr tiše foukal do jejich tváří a přinášel s sebou bohatou vůni magnólie.
V takové relaxační atmosféře se Kisame rozhodl, že je pro ně nejlepší čas odlehčit Itachimu náladu. Věnoval Kuině potutelný úsměv, než se podíval na Itachiho. "Ahoj, Itachi!" Zavolal a zastavil Itachiho v jeho chůzi. "Můžeme si odpočinout tady na lavičce? Fragrance řekla, že je unavená."
Itachi pohlédl na Kisameho a jeho tmavé oči pronikaly jako břitvy.
Kisame sebou trhl, když o krok ustoupil. "Nemusíš se na mě tak dívat." Poškrábal se na krku a cítil se trochu nepohodlně. "Co takhle, kdybych rychle zaběhl do města? Koupím tobě a Fragrance něco chladného k pití, zatímco vy můžete odpočívat. Za celý den jsme nic nejedli, víš."
Když Itachi nic neřekl, Kisame šťouchl do Kuiny loktem. "Fragrance říká, že ji všechno bolí a má taky velký hlad," řekl a se zaťatými zuby věnoval Kuině signální pohled. "Řekni něco."
Kuina zvedla obočí. "Jsem v pořádku, nepotřebujeme-"
Kisame se na ni podíval, čímž ji přerušil. Zuby zaskřípal, když položil ruku na její rameno a stiskl ji. "Hraj se mnou."
Polkla, než vzhlédla k Itachimu, který držel posměšný pohled. Věnovala mu slabý úsměv. "Hm, no, myslím, že jsem trochu malátná..." odmlčela se, když si položila ruku na čelo.
Itachi se na její čin podíval se zvednutým obočím, než nesouhlasně zavrtěl hlavou. Zatnul čelist a odtrhl pohled. "V pořádku."
Kisame si úlevně povzdechl a otočil se ke Kuině. "Vidíš? Funguje to." Než se otočil k Itachimu, mrkl na ni. "Půjdu rychle a něco nám koupím. Hned se vrátím!"
Kuina zůstala stát, když ji Kisame poplácal po rameni a rozběhl se směrem k vesnici. A až když zmizel, konečně jí došlo, že ji Kisame právě nechal samotnou s Itachim.
Její tělo ztuhlo, když stála strnule jako socha a nepohnula se ani o palec. Uchiha Itachi jí nikdy nevadil, ale při jeho současném temperamentu se víc než bála podívat se mu do očí.
Sledovala, jak si Itachi odhrnul spadlé prameny vlasů z obličeje a posadil se na lavičku.
Pohodlně se opřel, nohy měl zkřížené a plášť Akatsuki napůl rozepnutý, čímž odhalil svaly pod ním. Jeho tvář byla jako kámen studená a potřísněná zbytky krve a vypadal viditelně unaveně. Přesto v něm Uchiha vyzařoval intenzivní a nepřístupnou aurou.
