*3*

27 2 0
                                    

Když jsem došla až k budově, kde se nachází můj byt, vytáhla jsem z kapsy klíče a otočila jsem se směrem k Hanovi. „Máš poslední možnost říct mi, co to bylo." nic neodpověděl. Já jsem pokrčila rameny a začala jsem odemykat domovní dveře.

Han: „Počkej. Já nemám kde bydlet."
Angie: „To máš blbý."
Han: „No taaaak..."
Angie: „Jakou mám záruku, že mi do bytu nevlítne borec s revolverem?"
Han: „V jakým patře bydlíš?"
Angie: „V osmým. Jak to s tím souvisí?"
Han: „Tak skákat z okna asi nemůžem."
Angie: „Ty jseš kretén."
Han: „Angiiiiiiiiiie."
Angie: „Tak dělej."

Vešli jsme dovnitř a rovnou jsme nastoupili do výtahu. Když jsme vyjeli až do osmého patra, vystoupili jsme ven a přešli jsme chodbu ke dveřím od bytu. Když jsem je odemkla, Han mě sice pustil dovnitř jako první, ale hned přišel do obýváku a rozvalil se na gauč. „Jako doma." povzdychla jsem si.

BI+CH #2Kde žijí příběhy. Začni objevovat