Tak trochu jiné pohádky

Slunce, měsíc a Tiala

Bylo nebylo, jedno krásné Království.
Žil tam král a královna a těm se narodila krásná dcera pojmenovali ji Tiala. Celé království se radovalo, ovšem to nemělo trvat dlouho. Večer když všichni spali se do hradu připlížila čarodějnice kterou král krutě potrestal odseknutím celé ruky, za to že se jednou opovážila na něj zle vztáhnout ruku.
Tehdy mu čarodějnice slíbila pomstu. "Ah krásná Tialo za tohle co se ti stane můžeš poděkovat pouze svému otci,, řekla zlá čarodějnice a podívala se na krále, ten se ovšem vzbudil a čarodějnici poznal. "Co ty tu děláš?,, zeptal se a podíval se na ni znechuceným pohledem. "Slíbila jsem ti že se ti pomstím ne? A tady je má pomsta - až Tiala dovrší věku 17 let píchne se o třísku a zemře,, vykřikla kletbu a jako nic zmizela. Král druhý den kvůli tomu že měl strach o svou dceru nechal vše ostré zničit, dřevěné nástroje ze kterých by mohla trčet tříska spálit a zakázal vstup do lesa.
Tiala rostla a její krása se nedala přehlédnout, byla milá, slušná a veselá. Zatím co ona každým rokem rostla a byla krásnější její otec byl smutnější a opatrnější na to co dělá. Když Tiale bylo 16 let zakázal ji vycházet z hradu, od svých 15 mohla být pouze na královské zahradě a teď už nesmí ani tam. "Ale proč otče? Vždyť víš že jsem ráda venku a nic mi nehrozí, ještě mi není 17 a lidé na mě dávají pozor,, řekla a zadívala se svému starému otci do očí. "Už jsem řek! Nesmíme riskovat!,, vykřikl na ní rozčíleně a odešel, pravda ovšem byla taková že nebyl naštvaný na svou dceru ale na sebe že potrestal tu čarodějnici. Uběhlo pár měsíců a léto vystřídal podzim, Tiala se toužebně koukala z okna a představovala si jak skáče se svou kamarádkou do listí, milovala podzim. Uběhl necelý měsíc a Tiala oslavila 17 narozeniny, ovšem oslavila je ve smutku protože její matka zemřela. Otec strachem o Tialu že i ona ho navždy opustí ji nechal uzavřít do věže. Bylo tam velmi chladno, sice tam byl krb ale neměla dříví aby ho mohla použít. Najednou se ale dveře od věže otevřeli a v nich stála jednoruká stařena. "Kdo jste?,, zeptala se zvědavě Tiala. "Král mě sem poslal abych vám tu dělala společnici, máte tady ale zimu ještě že nesu dříví z lesa,, řekne stařena a unaveně položí nůši. "Počkejte pomůžu vám,, řekne rychle Tiala a přenese nůši s dřívím blíž ke krbu, to že stařenka byla i přes zákaz v lese ji nepřišlo divné protože lidé tam normálně chodili, jen Tialu tam nikdy nepustili. "Jsi hodná, já jak mám jen jednu ruku rychle se unavím, prosím dáš to dříví do krbu? Těžko bych ho tam dala já,, řekne stařena a usměje se, Tiala přikývne a bere jedno poleno do ruky. Přihlíží si ho protože nikdy před tím v ruce nic dřevěného neměla, různě to dřevo hladí, jenže jí dříví vypadne z ruky a tříska se jí zapíchne do ňadra. Stařena se proměnila v čarodějnici a sledovala jak Tiala upadá do hlubokého spánku, věděla že nezemře už když ji zaklínala protože má pouze jednu ruku a když někdo někoho zaklíná aby zemřel potřebuje na to ruce dvě.
Čarodějnice se zle směje a nevšimne si že do věže přišel její otec. Celý rozčilený uchopí svůj meč a čarodějnici propíchne, čarodějnice upadá hned vedle Tiali a začne se tvořit kaluž krve. Král uchopí ubohou Tialu do náruče, se slzami v očích ji odnáší do opuštěného sídla v lese kde ji ukládá na postel. Tiala se poprvé ocitá v lese a ani o tom neví, otec si klekne k posteli a zašeptá "odpusť mi, dělal jsem vše co jsem mohl a stejně to bylo málo,, poté se zvedl a sídlo opustil. Král se ovšem nevrátil zpět do hradu ale oběsil se, nevěděl že Tiala pouze spí, myslel si že je mrtvá a on v tom případě už neměl pro co žít. Jeho oběšené tělo našlo až jeho vojsko, království bylo bez krále a nikdo nevěděl co dělat, nakonec se trůnu na dobu neurčitou ujal jeho bratr.
Po roce se v lese ozval štěkot psů a dusot koní. Jelikož král ze sousedního království vyjel na lov, bohužel nebo možná i bohudík zabloudil a našel opuštěné sídlo, vešel dovnitř a začal sídlo prohledávat. "Haló? Je tu někdo?,, křičel na celé sídlo ale nikdo se neozval, prošel každou komnatu až na jednu jedinou, tak otevřel dveře a na posteli našel krásnou spící dívku. Šel blíž k posteli a prohlédnul si jí, měla krásné plné rty, pleť hebkou jak samet, dlouhé řasy a krásné blond vlasy ihned se do ní zamiloval. Neodolal a zkusil ji políbit ovšem dívka se neprobudila tak zkusil něco jiného použil oheň lásky, poté co shromáždil plody lásky ji tam nechal ležet a odjel domů za svou ženou. Ovšem nepočítal s tím že mladá Tiala otěhotní. Uběhlo 9 měsíců a Tiala porodila ve spánku své dva syny. Jelikož Tiala stále spala o její děti se staraly víly, syny vždy přiložili k ňadru matky aby se napili. Jednou se ovšem stalo něco nečekaného jeden ze synů vysál třísku z ňadra a tím probudil svou matku, ta ovšem nevěděla kde k dětem přišla tak jí to musely víly povědět. Tiala pojmenovala své syny slunce jelikož měl krásné blond vlasy a měsíc protože měl vlasy černé jak noc.
Mezitím co se Tiala starala o své syny, král který ji oplodnil na ní nemohl přestat myslet. O tom co udělal se svěřil svému nejlepšímu příteli ke kterému teď přišel pro radu "nevím co mám dělat, pořád na ní musím myslet,, povzdechl si "tak se za ní jeď podívat, třeba se probudila,, řekl jeho přítel a usmál se. Král ho poslechl a své ženě oznámil že jde na lov. Když se ocitl opět v tom lese začal být nervózní ale zároveň vzrušený, jel stejnou cestou jako minule až dojel k sídlu, pak ji uviděl. Jak se směje a dovádí s dětmi které mu byli podobní. "Ah už jsi vzhůru,, dívka se poleklala a otočila se "kdo jste?,, přitiskla k sobě své chlapce jako kdyby je chtěla chránit vlastním tělem. "Ne, neboj se mě a neschovávej je předemnou jsou to i moji synové,, Tiala mu tedy své chlapce ukázala. Nebylo jim ani rok. Král chtěl být s Tialou co nejdéle jenže se musel vrátit kvůli své ženě kterou nemiloval, miloval Tialu a Tiala milovala jeho. "Vrátím se, slibuji,, políbil ji na čelo "a kdy?,, fňukla a podívala se mu do očí "brzy jen to musím vyřešit se ženou,, šeptl a obejmul ji, ještě šel pohladit své syny "postarej se o ně,, usmál se na děti spící v kolébce "Postarám,, přikývla a on k ní přišel a dlouze ji políbil. "Miluju tě,, šeptla zatím co se mu dívala do očí "miluju tě, už musím jet,, řekl a odešel, odcházet od ní pro něj bylo těžké. Když přijel domu našel svou ženu jak sedí na židli a netváří se moc šťastně. "Kde jsi byl?,, spustila když si ho všimla "na lovu vždyť jsem ti to říkal,, odpověděl a sundaval plášť "a ulovil jsi něco?,, pozvedla obočí "ne neulovil ne vždy se poštěstí,, lhal ji jenže nevěděl že to nemá cenu. Mezitím co byl pryč ho jeho nejlepší přítel zradil a vše královně řekl, královně to zlomilo srdce a dívce kterou nazývala poběhlice slíbila smrt a svému muži pomstu, královna ví kde se to sídlo nachází a tak se tam večer rozhodla vydat. Tiala a děti spali, královna toho využila a Tialu svázala a hodila na koně ke svému společníkovi který zradil krále, poté se vrátila pro děti. Nakonec od sídla odjeli, když dojeli do hradu tak Tialu hodili do hladomorny a děti předali kuchaři "tyhle hnusné děti uvař zítra k večeři a dáš je královi,, poručila a odešla z kuchyně, ovšem kuchař na to neměl srdce a tak děti uschoval do spíže a každému z nich dal láhev s kozím mlékem, místo dětí připravil telecí. Když nastal druhý den čas večeře naservíroval kuchař králi telecí maso. Sama královna si dala jen zeleninu a s úsměvem sledovala krále jak jí "drahý jíš to co je tvé,, podotkla s úsměvem "to je dobře že jím to co je mé, ty jsi nic do království nepřinesla, neporodila jsi mi ani dítě,, řekl kousavě a dal si další sousto do úst "budeš mi vyčítat že jsem potratila ty hrdino? Já tě aspoň nepodvedla,, křikla na něj "a já tě snad někdy podvedl?,, pozvedl obočí, královna luskla prsty a králův nejlepší přítel s psychopatickým úsměvem přivedl svázanou Tialu do sálu "Tialo!,, vykřikl a chtěl se k ní rozeběhnout jenže královna ho zastavila s hořící pochodní "tak teď sleduj co udělám s tvou milovanou, Jo a mimochodem doufám že ti chutnala tvá večeře,, ironicky se usmála "proboha... co jsem to jedl?,, královna se začala smát "jenom to co je tvoje,, Tiale to došlo "to ne! Naše děti ne!,, vykřikla a rozbrečela se, král se rozklepal "to nemyslíš vážně ty psychopate!,, vykřikl na královnu "ale miláčku můžeš si za to sám, teď se zbavím tímhle ohněm poslední překážky,, ukázala na Tialu a přibližovala se k ní, Tiala prosila ať jí pustí že jí nebude stát v cestě jenže to nezabralo. Král k ní běžel a vytrhl jí pochodeň z ruky, královnu odtáhnul od Tiali a zapálil jí když už ležela nehybně na zemi tak uhasil požár, na svého zrádce poslal stráže a nechal ho popravit, pak už zbývalo potrestat kuchaře. Ale nejdříve rozvázal svou milovanou a omlouval se jí "odpusť lásko nevěděl jsem že o tobě ví,, obejmul ji jelikož brečela "naše děti jsou... jsou,, nezvládla to říct protože se hned rozbrečela. Král si nechal zavolat kuchaře "proč jsi uvařil naše děti?!,, vykřikl a kuchař se na něj podíval "ale já je neuvařil,, řekl a král se na něj podíval zmateně "pojďte se mnou prosím,, požádal je kuchař a Tiala s nadějí za ní šla stejně tak i Král, kuchař vlezl do spíže a vyndal dva spící chlapce. "Dal jsem jim kozí mléko a schoval jsem je sem ... neměl jsem srdce na to je zabít,, Tiala a Král byli štěstím bez sebe, kuchař dostal odměnu a všichni i služebnictvo se přestěhovalo do Sídla. Z Tiali se stala královna. Král Tialu nikdy nepodvedl.
Tiala se ještě stala královnou říše kde vyrůstala protože její strýc se dozvěděl že žije. Všichni nakonec spolu byli šťastný až do smrti.