Jsi silnější něž si myslíš

Part [19]

„Baji! Co se stalo?!" Slyšela jsem Mikeyho hlas. „Už tam ležela já nevim."
„Jak nevíš?! Kde jsi ji vůbec nešel?!"

„Nekřič tolik." Otevřela jsem oči ale hned mě praštilo světlo a tak jsem je zavřela a dala si přes ně ruku. Někdo odešel z místnosti a někdo mě chytil za ruku. Bylo mi jasný že je to Mikey a Baji odešel. „Jak ti je?"

„Bolí mě hlava." Řekla jsem pořád se zavřenýma očima. „A břicho?" Vyptával se dál. „Hm dá se to." Mikey se posadil na židli vedle postel. „Jak se to vlastně stalo a kdo ti to udělal?" Podívala jsem se na něj.

„J-já jsem šla domů a..." Zarazila jsem se. Mikey mě začal hladit po hlavě. „Pak mě někdo praštil do hlavy a... no víc si nepamatuju." Nenáviděla jsem se za to že jsem mu neřekla pravdu. „Hmm."

Dívali jsme si navzájem do oči. Bála jsem se že pozná že lžu, pak se naklonil a dal mi pusu na čelo. „Já už půjdu. Ty odpočívej. Doktoři říkali že to není tak hrozný ale i tak jen lež prosím."

Už chtěl ji, ale já ho chytla za ruku. „Huh?" Otočil se na mě. „Mikey, že ty si to zase bereš za vinu?" Zadíval se do země. „Neměl jsem tě zatahovat do Tomanu. Někdo tě nejspíš využil, aby mi ublížil..." Bylo mi ho líto a já nevěděla co na to říct.

„Ale to je moje věc. Já si to s tím hajzlem vyřídím!" Vytrhl ruku z mého, stále slabého, sevření a odešel. Nechtěla jsem tu být sama, ale co mi zbývalo.

Už jsem se chystala znovu usnout, když se otevřeli dveře. Dovnitř přišel Baji s rukama v kapsách. Opatrně jsem se posadila, on zatím přišel ke mě. „Jak jsi na tom?" Zeptal se a hleděl mi do oči. „Prý to není tak hrozný. " jenom kývnul.

„Baji? Co jsi tam vlastně dělal?" Podle oči jsem poznala že ho to trochu rozhodilo. „Jel jsem okolo." Řekl po chvíli. „Ne! To by jsi přece nezastavoval u toho lesa a nešel hned tam a nemohl jsi mě slyšela protože jsem sotva mluvila." Měla jsem menší teorii, kterou jsem nechtěla přijmout. „Chtěl jsem se projít. Tam je klid a nechodí tam lidi."

Tak a teď jsem neměla co říct. Ale ta teorie se nepotvrdila ale ani nevyvrátila. „Tak já jdu." Otočil se ke dveřím. „Baji! Děkuji." Otočil se a usmál se. „Není za co."

[time skip]

Už je to měsíc od mého pobodání. Mikeymu jsem pořád nic neřekla. Sama nevím proč. Břicho už mám  v pohodě. Během mého pobytu v nemocnici za mnou přišel Takemichi, Draken, Hina, Ema a další. Poznala jsem pár nových lidí z Tomanu. Mikey už nechtěl abych byla členem, ale jelikož už tam jednou jsem, tak tam taky zůstanu.

„Y/n." Vešel do pokoje Mikey. „Jdu ke Ken-chimu." Posadila jsem se na posteli. Přišel ke mě a dal mi pusu na čelo. „A já tu jako budu sama a budu se nudit? Jdu taky."

U Drakena jsem seděli na gauči, smáli jsme se a dělali blbosti. Pak se Draken zvednul a zamířil k lednici. S Mikeym jsem ho pozorovali.  Z lednice vyndal nějaký chlast. Otočil se na nás s velkým úsměvem. „Nedáte si?"

Jako kdyby to Mikeyho nakoplo ještě před ním něž se napil. Radostí se postavil na gauč. „Let's goo!" Křikl a seskočil z gauče před Drakena. Draken na poslední chvíli uhnul s flaškou. „Ty máš energie dost." Obešel ho a sednul si vedle mě.

Mikey se na nás díval s otevřenou pusou. „No co je? To by si s tebou doma Y/n užila." poposednul si Draken. Nemohla jsem se přestat usmívat. Ti dva byli naprostý opak a to na tom bylo to vtipný. „Ale Y/n si se mnou chce užít. Že jo?!"

„No já nevím? Chce se mi?" Provokoval jsem ho. „Ty zrádkyně jedna!" Zkřížil si ruce na hrudi a zamračil se. „Promiň bobí." Nevině jsem se usmála. Draken se rozesmál a já se přidala. „Hele! To není vtipný! Vy mě nemáte rádi!" Rozčilovat se Mikey.

„No jo ty moje miminko. Nechceš pochovat?" Roztáhla jsem ruce. „No to klidně jo." Usmál se a už na mě seděl a objímal mě. „To byla nadsázka Mikey." Zasmála jsem se. „On bere vše vážně." Ozval se Draken.

„Pomoc mi ho sundat, nemůžu dýchat." Mikey se zasmál. „Čemu se směješ ty klíště?" Zmáčknul mě ještě víc. „Oi Mikey vážně už mě pusť."

„Popros." Řekl mi do hrudi. „Cože co?" Neodpověděl a já pořád nemohla pořádně dýchat. „Drakene pomoccc! On mě chce udusitttt!" Začala jsem přehánět. On si jen vzal sklenku do ruky a opřel se.

„Ty mě necháš umřít?!" Jen se zasmál. „Možná." Mikey se začal smát. „Nepomůže ti. Nezbývá ti nic jiného než mě poprosit." Dostala jsem nápad.

„Ještě je jedna možnost." Zašklebila jsem se a začala ho lechtat. Začal se smát a vrtět sebou až mě pustil a jenom ne mě seděl. Moje ruce sjeli na jeho boky.

„Neměli by jste být spíš obráceně." Ozval se Draken. Podívala jsem se na něho. V klidu si popíjel. Pak mě Mikey chytil za boky a přetočil tak, že jsem na něm teď seděla já. Vypískla jsem protože jsem to nečekala.

„Myslíš takhle?" Řekl Mikey a pořád se mi díval do očí. „Teď už chybí jen romantický polibek." Otočila jsem se na něj. „Hej co to..." Mikey mi otočil hlavu zase zpátky a přitáhl si mě do polibku.

„A nejste ani nalitý." Zasmál se Draken. S Mikeym jsme se oddělili. Vzala jsem polštář a dala mu ho na obličej. „Ty jsi pako." Slezla jsem a sedla si mezi ně. „Ty my nenaliješ?"

„Nalej si sama." Drknul do mě Draken. Tam jsem si tedy nalila sama. Už jsem se chtěla napít ale Mikey mi položil bradu na rameno. Zastavila jsem se v pohybu. „Copak chceš?" Jen se nevině zasmál. Povzdechla jsem si a podala mu skleničku. Ten se v mžiku posadil a vzal si ji.

„Hele Ken-chi..." Řekla jsem po chvíli povídaní a pár skleniček. Drakenovi zaskočilo a podíval  se na mě. Podle zvuku co vydal Mikey mi došlo že i jemu. „Co je?" Pokrčila jsem rameny. „Takhle mi říká jenom Mikey..." Pořád se na mě díval a vypadalo to že nedýchá a nemrká.

„No tak teď i já." Usmála jsem se. Podíval se za mě na Mikeyho. Ještě chvíli mlčeli a pak se rozesmáli a já se k nim přidala. Prostě mi všechno přišlo vtipný. „Dobře prcku." Řekl mezi smíchem Draken.

To je tak nějak vše co si pamatuju, pak už si jenom pamatuju něco od doby co jsme od Drakena odešli.

Mířila jsem ke schodů. Pak mě Mikey chytila za zápěstí a vtáhnul do otevřeného výtahu. Ani mě nenapadlo že nemusím po schodech. Opřel mě o zeď a stoupnul si přede mě, nebo spíš opřel se o mě.

Díval se na mě a přitom zmáčknul tlačítko. Než se dveře zavřeli se na mě ušklíbl a když se zavřeli mě začal vášnivě líbat.  Dala jsem mu ruku na krk a druhou na hruď.

„Miluju tě Y/n a chci tě. Hrozně moc." Řekl co se odtáhnul. „Vždyť už mě máš. Jsem jen tvoje." Skousla jsem si ret. Mikey se už ke mě znovu naklonil když se otevřeli dveře. Pak si zase nevzpomínám.

Pak už to, jak jsme se zase líbali a já měla nohy kolem jeho boků a Mikey mě nesl do pokoje. Tam mě položil na postel, chytil mi ruce a něčím, vůbec nevím čím ani kde to vzal, mi je přivázal k posteli. Kleknul si nade mě a sundal si triko. Vyskytli se mi výhled na jeho tělo.

Jeho dotyky úplně všude na mém těle a pak zase okno. Ještě pár záblesku jak ho prosím aby zpomalil, nebo jak se mě snaží utišit a nenasytně se na mě usmívá.

______________________________
Takže po hoooodně dlouhé době další kapitola. Já vím jsem strašná ale tak nějak jsem neměla náladu. Snad chápete.