the Lovers - životní změna

psychická příprava

"Jo, no, Karle tohle je můj kamarád Ranboo" Ranboo to zní zajímavě, zajímá mě jestli to je jen přezdívka nebo skutečné jméno

"Ahoj Ranboo" řeknu trochu nejistě

"Ahoj, Karle. vím že mi do toho nic není ale vypadáš no...." Snaží se něco naznačit Ranboo ale než to dokončí tak ho vyruší Niky

"Strašně, vypadáš strašně. Děje se něco?" Řekne Niky

"Ne, to bude jen tím že jsem nespal dobře" snažím se jí ujistit a sebe uklidnit abych se nerozbrečel

"Nespal dobře, sakra vždyť vypadáš jako kdyby si nespal vůbec!" Řekne vyděšeně opět Niky

"Hele, vidím že nejspíš překážím. Půjdu na pokoj a vy si to zatím vyřešte. Ne že by se mi to nechtělo řešit nebo by mi to bylo jedno, ale nejspíš mi do toho nic není" řekne a ujistí mě Ranboo

"Dobře Ahoj" rozloučím se a dál věnuji svůj pohled niky

"Karle vůbec z tebe nemám dobrý pocit. Jestli se něco děje tak neříkám že mi to musíš říct ale nebuď z toho smutný" řekne a začne odcházet

Nezastavoval jsem ji. Opravdu jsem potřeboval čas pro sebe. Takže teď půjdu zpět na pokoj a ráno si nejspíš promluvím s Nickem a Alexem. A stoprocentně s Georgem.

...

Ráno mě probudil Alex drobnou pusinkou na čelo.

"Zlato už je ráno za hodinu máme být na první hodině" řekne a já jen vydám jakýsi zvuk jako souhlas

"Karle? Chceš nám říct co se včera stalo nebo se necítíš na to si o tom promluvit?" Zeptá se ohleduplně a opatrně Nick

"Nejlepší bude když si odpoledne zajdeme i s Georgem a Dreamem do kavárny a probereme to tam." Řeknu a hned se na mě upře nechápavý pohled Alexe

"George? On ti něco udělal? Jestli jo tak přísahám že-" začal agresivně Alex, ale já ho to nenechal doříct protože popis tohoto jak mu bude párat břicho jsem slyšet nechtěl

"Ne! On mi nic neudělal. jenom nevědomky něco řekl někomu kdo se mi pomstil přes sestru" objasním

"Hele vyřešíme to pak. Teď už se běž připravit mám skoro hotový jídlo a hlavně nesmíme přijít pozdě" řekne Nick z kuchyně

Bez dalšího slova jsem šel do koupelny spáchat hygienu a pak na sebe hodil džíny a svetr jako normálně.

Celý den proběhl docela dobře a hladce. Měl jsem jednu volnou hodinu kterou jsem opět strávil u Willa a musím říct že mi dal opravdu dobrou *radu*

Ať se děje cokoliv a ať je to sebevíc špatný, pamatuj že brečet před lidma je jako krvácet před žralokama. Oni poznají tvojí největší slabinu a zapamatují si to, pouze budou čekat na moment kdy ti to ublíží nejvíc. Nevěř úplně všem. Já vím co říkám.

Přesně tak zněla jeho slova pak musel jít učit a já se smířil s tím že už za dvě a půl hodiny budu sedět v kavárně a s šálkem velkého Latte v ruce vysvětlovat můj plán jak si vše potvrdit a ověřit. Kdo ví, možná se dostane i na krásně hořko-sladkou pomstu.

Jo, ještě dneska, jak jsem slíbila
( ´◡‿ゝ◡')