Světlo nakonci tunelu

Úvod 👰

Dva dny do svatby.
Za oknem právě vycházeli paprsky jarního slunce a já
ležela  na posteli, koukala do blba a v hlavě si premítala zda-li jsem na svojí kvapem se blížící svatbu nic nezapomněla připravit.

V těle se mi mísilo nespočet pocitu. Od pocitu štěstí po hroznou nervozitu, která se každým dnem či dokonce minutou zvetšovala. Bála jsem se, že na svojí vysněnou svatbu nebudu mít všechno dokonale, přesně podle mých představ.

Nemohla jsem usnout, jelikož mi nervozita před svatbou nedala spát, ovšem nebála jsem se svatby jako takové ba naopak těšila jsem se, že si vezmu muže s kterým chci strávit zbytek svého života, ale bylo mi pouhých jednadvacet a okolí, včetně mé rodiny mi to rádo připomínalo.

Po chvilce přemýšlení o svém velkém dnů a opakování si toho co ještě všechno musím zařídit na svatbu jsem usoudila, že pokud na ten den D chci vypadat alespoň trochu k světu, tak bych se měla naposledy vyspat v náručí svého snoubence, jelikož zítra je náš poslední den před svatbou.

Opatrně jsem se přivinila ke svému spícimu budoucímu manželovi a své ruce mu ovinula kolem pasu a svými rty jsem se lehce dotkla těch jeho a jemný polibek jsem mu věnovala i na čelo. Čímž jsem jeho oči donutila k otevření do malinké škvírtky a rty k tomu aby se nepatrně avšak viditelně pousmáli. Milovala jsem jeho úsměv, byl pro mě jako jakýsi lék pomáhající zapomenout na všechny starostí všedních dní.

On byl můj únik z reality, s ním jsem si vytvořila vlastní svět, do kterého jsme nikoho jiného nepustily a žily jsi v něm svou až moc dokonalou pohádku.
Pohádku o dvou zamilovaných dalo by se říct ještě stále pubertácích, kteří to od spolužáků na Základní  škole společně i přes všechny překážky a spousty a spousty nepřejícich lidí, kteří nám říkali že vztah v takhle mladém věku nám nemůže vydržet dotáhli až k oltáři.

James otevřel oči do větší skvírky a svou rukou mě pod peřinou pohladil po zadečku, který obepínali  mé pyžamové kraťasy a já se malinko zavrtěla, jelikož i po těch letech, kdy jseme s Jamesem toho spolu zažily hodně i v těchto intimních věcech, mám stále motýlky v břiše jako v ten den kdy jsme se poprvé políbily  a já od toho dne věděla že tyhle rty chci líbat i v ten nejkrásnější den každé ženy..

,, Dobre ráno má buducí ženo, koukám že tvá citlivost na tohle hlazení na těchto místech se nezměnila ani dva dny před svatbou a já stále nechápu jak po tobě můžu toužit jako v první den, když jsem  tě viděl "odvětil a nadechl se aby mohl ještě něco dodat, ale já mu ukazováčekem který mi bleskurychle vystřelil na jeho rty, naznačila ať už nic nepovída, jelikož dneska jseme toho měli ještě hodně na zařizování a pokud jsme to chtěli stihnout tak jsme museli vstávat.

Malinko se zamračil, tak že mu na čele vyskocily nepatrné vrásky, ale poté zakýval hlavou na souhlas a mé malinko se chvějící rty si přitáhl do polibku s kterého jakoby se vůbec nechtěl ani odtáhnout. Nedivím se mu, taky bych s ním nejraději ležela celý den v posteli a povídala si o tom jak jsme se seznámili a byl by to ten nejhezčí den, kór když se tedkom uvidíme až u oltáře.

James mě jemně pohladil po mích vlnitích vlasech a na zlomek sekundy se mi zahledí do očí. Ty jeho září nadšením a zároveň špetkou nervozity, která je oboustranná. A v tento pro nás oba důležitý den zcela normální.

Jsem hrozně nervózní jestli je na náš velký den všechno nachystané, jestli nic nechybí tuhle chvilku kdy Jamesovi řeknu své,, ano " jsem si představovala už hodnekrát a přesto mám žaludek jak na vodě.
Můj drahý mě obdaruje ještě posledním letmím, ale zároveň něžným polibkem na čelo a  ze slovy
,, Tak u oltáře krásko" a úsměvem do všech stran odejde s místnosti a já zůstanu sama mezi čtyřmi stěnami našeho skromného bytu. 

Vstanu z postele a plná euforie a nespočetu dalších emocí docupitám do koupelny, abych si dala na obličej další s těch několika vyživujících masek z drogerie které mi přinesla moje letitá kamarádka a zároveň svedkyně Mia.

Mia je i zároveň moje jediná kamaráda, která tady pro mně je vždycky, je to ten nejlaskavejší člověk kterého znám. Kéž by k ní byly i ostatní alespoň s poloviny tak laskaví jako ona k nim.

Unešená ve svých myšlenkách na všechno možné a pečlivě natrenou maskou dojdu do kuchyně kde si sednu na barvou židličku a začnu si už po několikáté pročítat svůj papír toho co mi ještě chybí zařídit do svatby a při tom se mé myšlenky ubírají úplně jiným směrem a to k mému budoucímu manželovi.

Je až neskutečné jak na něho pořád musím myslet, a každá minuta bez něho mi přijde dlouhá jako hodina. Zamilovala jsem se do něho když mi bylo pouhých patnáct let.
Mladá, naivní životem nepolíbená holka bezhlavě zamilovaná do svého o dva roky staršího přítele přesně to jsem byla a  já malinko doufám, že  mi s té holky něco málo stále zůstalo.

O půl hodiny později 7:30

Lzičkou kroužím po okraji hrníčku s hořící kávou a kreslím na ní různé ornamenty a k ní přikusují svůj milovaný másloví  Croissant a přemýšlím co asi dělá James, když v tom mě s mích ustavicných myšlenek vyruší  ne moc příjemný zvuk zvonku.
Leknutím sebou škubnu, až  malinko poskocím na židli a otráveně obrátím oči v sloup, jelikož mě nenapadá kdo by mohl v tuhle brzkou ranní hodinu zvonit a kór pár hodin před mojí svatbou.

Neochotně slezu ze židle a pouze v noční košili pres kterou si v rychlosti přehodím svůj sametový župan, jelikož nemám zdání kdo stojí za dveřmi a ne všichni musí vidět to co smí vidět pouze můj buducí manžel.

Usměju se nad vzpomínkou na něho a poté seberu veškerou odvahu a opatrně, jakoby mi můj šestý smysl napovídal, že to nemám dělat vezmu za kliku a otvíránm dveře.

Polije mě horká vlna když spatřím ty kteří mě vyrušily u snídaně .
Jako na povel se mi začnou třást ruce a já je instinktivně  skřížím  na prsa, abych se ještě víc zahalila.
Přejedu si muže v černých unoformách skoumavým pohledem, od hlavy až k patě a ještě víc mě vyděsí jejich pohřební výraz, který spatřím ve tvářích obou policajtů.

V hlavě se mi honí jediná otázka a to,, co tady sakra chtějí? "
Polknu na sucho ten knedlík v krku a snažím se sklidnit svůj dech, který nabral až nezdravou rychlost v okamžiku, kdy se muži zákona objevily před míma dvěma.

Po chvilce tichá, které mi ovšem přijde jako celá věčnost se jeden s dvojce pánů zhluboka nadechne a s očima zahledeníma hluboko do těch mích mi sdělí  to proč tu jsou.

,, Dobrý den slečno Dowsnová, .. Mohli bychom vám položit pár otázek?  Ve vedlejším baráku došlo k únosu mladé dívky.. Potřebovali bychom, aby jste nám řekla vše co víte.. Nebojte, nezdržíme vás dlouho. Ale od sousedů víme že jste je dobře znali.. Tudíž jste podezřelí ze spolupáchaní.. únosu "
Mladý policajt dopoví svůj monolog a zapíchne svůj palčivý pohled na mojí maličkost a hlasitě si odechne a já se musím chytnout futer jinak bych se svalila na zem.

Podezřelá s únosu?! Zopakovala jsem si v duchu..

  Ahoj, vítám vás po dlouhé době u nové knížky a její první kapitoly ❤️

Moc se omlouvám, že zase dlouho nic nevyšlo, ale je toho hodně.
Mám dvě brigády, teď zase začne škola a já jdu na maturitu,ale nebojte budu se snažit občas nějakou kapitolu vydat ❤️Protože psaní mě naplňuje ❤️😍

Jak se vám líbí první kapitola? ❤️Bude to taková detektivka, což je premiéra ve psaní i moje, ale už hodně dlouho jsem chtěla něco takové napsat a k tomuto příběhu který měl být původně úplně jiný mě inspirovala knížka
Někdo cizí v domě od úžasné spisovatelky Shari Lapena.
Doporučuji si její knížky přečíst ❤️❤️

Každopádně to bude už všechno.
Chtěla bych pokračovat i v knížce První a poslední nádech, tak snad brzo budu mít čas na psaní ❤️❤️

Mějte se krásně, mám vás moc ráda. ❤️❤️Děkuji za veškerou podporu, kterou mi dáváte ❤️😍
A užijte si poslední týden prázdnin  a přeju vám co ještě chodíte do školy.

Příjemný start do nového školního roku ❤️✊