Osudová náhoda

Zrada

Nia měla po celém těle kapky ledového potu ze strachu, šoku, ale ze všeho nejvíc ze zrady. Chtělo se jí zvracet, i když už dávno neměla co.

Jedna z žen, se kterými stála ve velké hale, se pokusila náhle o útěk směrem k vratům na konci budovy. Strážní její zbrklý úprk překazili, když se na ni vrhli a popadli ji za ruce. Křičela a kopala kolem sebe, jak se snažila osvobodit. Spoutali ji a odvlekli pryč. To mezi zbylými ženami způsobilo paniku, některé se pokusily utéct, ale nedoběhly daleko. Byly stejně zpacifikovány.

„Zůstaňte v klidu!"

Nia zírala na muže, který stál na malém stupínku vpředu, zatímco řval uprostřed zmatku. Měl na sobě přepychový oděv a byl ověšený nevkusnými šperky. Cítila, jak v ní klíčí beznaděj. I kdyby utekla a nějakým způsobem by se jí podařilo uniknout ven z místa, kde byla držena, neměla by kam dál utíkat.

To vlastní lidé ji sem odvedly. Nikdo jí nepomůže. Nikdo ji a ani ostatní ženy neunesl. Tohle byl obchod. Slyšela každé slovo, kterými ten idiot vysvětloval, proč jsou tady. Jako by něco dokázalo vysvětlit, nějak omluvit to, co dělali.

Do nedávna žila ve víře, že po dosažení 40 let jí odsoudí Starší k vyhnání z kmene do divočiny. Jako svobodná se stala zbytečnou přítěží. Když pro ni přišli, nebránila se. Chtěla chránit Kylu a bratra, pokusili by se ji ochránit, nebo odejít s ní a to by znamenalo smrt pro všechny tři.

Och jak se mýlila. Místo do divočiny ji dovlekli do pekla, byla někde v gultské kolonii, výhodně ji prodali jako zvíře.

„Poslouchejte mě!" křičel ten ubožák. „Prokazujete všem lidem službu." Odkašlal si a snížil hlas na normální tón, než znovu promluvil. „Mimozemšťané se s vámi chtějí oženit. Nic se vám nestane. Na oplátku dostaneme jídlo, které zoufale potřebujeme." Fantaskní projev zakončil úšklebkem. „Měly byste být poctěny, že jste byly vybrány, abyste reprezentovaly to nejlepší, co může náš druh nabídnout."

Nie proběhlo hlavou, že je to blbost. Oni možná vyměňují ženy za jídlo, ale všimla si, že všechny ostatní ženy jsou jako ona – starší, nebo viditelně nemocné a pro všechny postradatelné. Všechny měly podobně nevěřícný výraz.

Byly prodány, protože se nikdo nestaral o to, co se s nimi stalo. Nia se podívala na ženu, která plakala vedle ní. „Bude tě někdo hledat?"

Bruneta popotáhla a zavrtěla hlavou.

„Ani mě ne," zašeptala žena za nimi.

To si Nia myslela. Nebyl nikdo, kdo by je postrádal nebo se ptal, kam zmizely.

„Jdeme! Tudy!" křičel další muž.

Nia a ty ženy, které nepodlehly panice, byly vedeny k zadním vratům. Od té doby, co ji přivedli, slunce zapadlo. Jasné světlo lamp ji bodalo do očí. Čekalo tam velké nákladní vznášedlo a na rampě stálo pět ohromných gultů. Viděla ty mimozemšťany několikrát z dálky, ale zblízka byli ještě děsivější.

Jedna z žen před ní se rozplakala a strážný ji postrčil dopředu, když se zastavila. Nia nějak dokázala pokračovat dál, ale touha utéct byla silná. Gultové měli kolem krku zařízení, a jí došlo, k čemu slouží, jakmile jeden z nich promluvil. Jeho hlas vycházel ze zařízení, ne z úst: „Nastupte! Nepokoušejte se utíkat, nebo budete litovat!"

Mrazilo ji v zádech. Byla nahnána na palubu opravdu jako zvíře. Uvnitř byly klece. Každou z nich strčili do jedné. Klece nebyly velké, jen takové, aby se do nich průměrná lidská žena vešla.

Gult zabouchl dveře a zamkl ji. Zíral na ni chladnýma tmavýma očima a pobrukoval si melodii. Nebo se možná smál, nešlo to poznat.

„Řekli vám, že budete družky. To byla lež."

Ustoupila. „Jak to myslíš? Co tedy budeme?"

„Otrokyně," pronesl počítačový hlas ze zařízení na jeho krku. „My vás převezeme nejdřív k označení, pak na aukci a nakonec doručíme kupujícímu, pokud si to bude přát."

Pak se pohnul dál, pravděpodobně informovat i ostatní ženy. U každé klece se zastavil, aby to mohl opakovat. Vypadalo to, že se baví jejich reakcemi. Žena o řadu dál začala hystericky naříkat.

Nia těžce dosedla na podlahu. Nebyla tu postel, deka, prostě nic... A když prozkoumala okolí, byla si jistá, že díra v rohu byla jejich záchodem. „Bože," zašeptala, pevně si objala kolena a tiché slzy jí tekly po tvářích.

Vzlétli a ona se křečovitě chytila mříží, když se začalo vše otřásat. Pak se jí udělalo zle a zbytek obsahu žaludku zmizel v odtoku. Jakmile se let ustálil, jiný gult, který měl u pasu připnutý bič, se zastavil před její klecí a díval se, jak se snaží zvednout z podlahy.

„Postav se čelem ke mně." Zaváhala. Odepl bič z opasku a zamával s ním. Následujícími slovy potvrdil její odhad: „Když se tě budu muset dotknout, bude to bolet. Dělej!"

Ztěžka se vyškrábala na nohy a podívala se na něj. Připl bič zpátky a vytáhl něco, co se podobalo krabičce. „Úsměj se pro nového pána."

Přinutila se usmát, příliš se bála vzdorovat. Než se otočil, přejel její tělo pohledem od hlavy k patě. Vystrašená si znovu sedla a opřela se o mříže. Nepřekvapilo ji, že jim lhali, ale celá báchorka o tom, že si ji vezme mimozemšťan za ženu, který by s ní pravděpodobně dobře zacházel, byla docela útěchou. A ta teď byla pryč.

„To je v prdeli," zašeptala žena ve vedlejší kleci.

Nia se na ni podívala a přikývla.

„Nemluvit! Během týdne vás označíme a prodáme. Kupující si vás vybere a odveze domů, ať je to kdekoliv. Nemluvte! Nebrečte! Nevzdorujte!"

Podařilo se jí přikývnout. Obcházel podél klecí a Nia nechala potichu stékat slzy. Pokusila se s druhou ženou promluvit, ale podle toho, jak hlasitě vzlyka, se zdálo, že je v šoku.

„Bude to v pořádku. Jsme silné, zvládneme to," zavolala na ni.

Nebyla si jistá, koho víc přesvědčuje, jestli ji, nebo sebe. Nakonec vyčerpaná usnula, stočená na tvrdé podlaze.

Probudila se, když jeden ze strážců křičel. Posadila se a podívala se směrem ke vzdálené kleci, kde stál. Otočil se a běžel pryč. Tehdy si uvědomila, proč byl naštvaný. Ta druhá žena použila své oblečení, aby se oběsila. Pruh látky měla omotaný kolem krku a její tělo viselo opřené o mříže.

Zavřela oči, naplněná lítostí, nad tou neznámou ženou, která se rozhodla, že smrt je lepší než to, co je čeká.

Ozvaly se hlasité zvuky. Nia otevřela oči, ale vyhnula se pohledu na tělo.

Druhý strážce se vrátil s prvním, oba se vztekle dohadovali. Otočili se a dívali se na ni. Schoulila se do nejvzdálenějšího rohu klece. Jeden z nich se vrhl k mřížím a přitiskl jí něco ke spánku.

V tom okamžiku se jí projela bolest a ona se zhroutila na kovovou podlahu.