Ten Pravý (druhý díl)

Část 34 Tyler: U Sviňské štěkny

Hned, jak přejdeme z Kingswoodu do WestKingu, poznám to. Budovy nejsou tak honosné a velké jako v Kingswoodu, našedlé a špinavé zdi jsou zdobené nejrůznějšími grafity a skoro každý druhý dům má roztříštěná okna na kusy. Několik budov je podepíráno podpůrnými kůly, aby nespadly. Na zemi se povalují kusy starých novin a časopisů, které se při mírném větříku posunou o několik metrů dál. Všude se povalují nedopalky cigaret a procházející lidé na sobě nosí dotrhané oblečení, které rozhodně nemá se současnou módou nic společného.

Potetovaní náctiletí projíždějí kolem hlavní ulice na skútrech a pokřikují na sebe. Někteří z nich dokonce drží v ruce kameny a hází je po ostatních spolujezdcích. Před jedním domem stojí skupina robustních žen, které se hádají ohledně nezaplaceného nájmu za poslední měsíc. Ukazují na sebe pěsti a při hádce vytasí s vícero sprostými slovy. 

Steve vedle mě se napne, když se podívá na druhou stranu ulice.

Uvidíme tam potácejícího se individua, který má asi hodně upito. Nedivil bych se, kdyby byl pod vlivem nějakých drog. Tato oblast je tím proslulá... Jeho oblečení je dost otrhané a celkově jeho špinavý zjev o něm vypovídá, že je bezdomovcem už nějakou dobu. Pár kroků od něj sedí skupinka desetičlenného gangu, která si nás nenávistně prohlíží od hlavy až k patě. Jsou obvázáni nejrůznějšími řetězy a jeden z nich právě počítá bankovky z velkého balíku peněz, položeného na menší bedně od alkoholu. Je mezi nimi několik černochů, se kterými bych se rozhodně do potyčky dostat nechtěl. 

Na druhé straně ulice stojí několik prostitutek s vysokými podpatky, které jsou zahaleny kouřem od cigaret. Sukně mají nebezpečně krátké a vlasy vyčesané několik centimetrů nad hlavou. Vsadím se, že i kdyby nějaký ten borec s kamenem trefil jejich vlasy, tak by se nepohnuly ani o centimetr, jak jsou zlakované. Ale nejvíc bijí do očí... ty jejich výrazné barvy oblečení. 

Jakmile nás zmerčí, milounce se usmějí a vábivě zamávají. Náramky a velké prsteny jim při tom pohybu zacinkají jak potulným cikánkám. Nepotřebuji se podívat na mé dva kámoše, abych věděl, že jim přijdou stejně odporné jako mě. V minulosti jsme si párkrát zaplatili placené společnice, ale ty patřily úplně do jiné ligy než jsou tyto... můžu je vůbec oslovovat dámy? 

Nebyl zas tak blbý nápad nechat naše značkový džíny, trička a hodinky doma. Určitě by nás oškubaly o všechno, kdybychom sem přišli v našem normálním oblečení. Místo toho jsme si vzali na sebe obyčejné věci a auto nechali o několik ulic dál, abychom nepřitahovali pozornost. Ale i tak z nás musí jít poznat, že nejsme místní. 

Sebevědomě projdeme kolem gangu a snažíme se nevypadat slabě ani vystrašeně.

Několikrát jsme tu s Abahigi zasahovali, takže vím, jak se v takové společnosti chovat, ale... není od věci být na pozoru a snažit se nevypadat příliš sebevědomě, ani příliš ustrašeně. Zvlášť pokud jde o ten desetičlenný gang. U některých zahlédnu vystřelovací nože za pásem, a jeden z nich si nenápadně odhrne koženou bundu, abychom měli perfektní výhled na jeho kalibr, zastrčený za kalhoty.

Aaron vedle mě se napne stejně jako před chvílí Steve. Ve WestKingu jsem strávil víc času než oni dva, takže se jim ani nedivím, že se cítí nesví. Taky mi gesta té skupinky nepřijdou dvakrát příjemné, ale myslím, že po tréninku s Hansem bych slovu mít strach přidělil úplně jiný význam.

Zapadneme do jedné malé uličky, kde nikdo není a zmizíme tak našim potencionálním nepřátelům z očí. Ucítím, jak se mí dva přátelé po boku malinko uvolní. V uličce nikdo není, pokud nepočítám dvě přeplněné popelnice nejrůznějším odpadem, který nebyl vyvezen minimálně... no asi století. Dojdeme k pomalovaným vratům na druhém konci a silně na ně zabouchám. Oproti všemu chatrnému kolem, jsou tyto dveře pancéřové a dobře zasazené do pantů. Nechci si raději ani domýšlet, proč je toto zapadlé místo tak obrněné.