Artemis: The Seventh Avenger

01 [11]

☆☆☆

Zvládneme nastoupit do Quinjetu bez velkých potíží a brzy jsme na obloze na cestě do Stark Tower, přičemž Nat a Clint pilotují.

Připojím se ke Clintovi a své sestře vepředu a vyhlédnu z čelního skla.

„Víte, taky bych mohla pilotovat," navrhnu.

„Jasně, že bys mohla," odpoví mi Clint sarkasticky. „Ale nechtěli bychom, aby se nám tu všichni poblili, že ano?" řekne a Nat se zachechtá.

Zamračím se na něj. „To má znamenat jako co?"

„Jenom říkám, že nejsi zrovna ten nejrovnoměrnější pilot." Pokrčí rameny.

„A hádej, kdo mě naučil lítat." Pozvednu na Clinta obočí.

„A taky jsem odvedl dobrou práci, tehdy jsi byla dobrý pilot," řekne. „Nevím, co se stalo za těch posledních pár let, ale začalas to flákat."

Protočím očima a podívám se na Steva, který měl na obličeji ten nejširší úsměv, zatímco se snažil zadržet smích.

„Ty taky nezačínej, Kapitáne." Vrátím se na své místo vedle něj a přimhouřím na něj oči.

„Nesmál jsem se," řekne Steve v obraně.

Přimhouřím na něj oči ještě víc, čímž ho už rozesměju úplně.

„Nesmál," trvá si na svém s úšklebkem.

Lehkovážné pošťuchování je brzy nahrazeno napětím ve vzduchu, když se na rampě objeví postava.

Steve a já jsme okamžitě na nohou a já si připravím šíp, abych kdykoliv mohla sestřelit tu postavu.

„Loki," vyplivne Steve.

„Co se to tam sakra děje?" zakřičí Nat z místa pilota a snaží se dohlédnout na naší situaci.

„Soustřeď se na řízení téhle věci," odpoví jí jednoduše Steve.

Bůh se zasměje. „Samozřejmě. Nechtěli bychom havarovat, že ne?"

„Co chceš?" Zaskřípala jsem zuby.

„To samé, co ty," odpoví a přehodí si žezlo z jedné ruky do druhé. „Chci vědět, co ti tahle věc udělala."

Srdce mi na chvíli přestalo bít a já vím, že zahlédl ten záblesk zvědavosti v mých očích.

„Takže sis opravdu povšimnula těch změn. Cítíš to, že ano?" posmívá se mi.

Mohla jsem na sobě cítit Kapitánovy oči, přímo do mě vypalovaly díry.

„O čem to mluví?" zeptá se Steve, v jeho hlase je znát starost, protože se lehce třese, zatímco mluví.

Podívám se na Steva a chci to vysvětlit, ale za žádnou cenu jsem nemohla najít ta správná slova.

„Abych byl upřímný, ani já nevím, co ti to provedlo. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl." Loki úplně ignoruje Steva. „Ale jsem ochotný ti pomoct to zjistit. Jenom pokud se přidáš na mou stranu," řekne a nabídne mi svou ruku.

Zírám mu na nataženou ruku a nevědomky sklopím svůj luk.

„No tak pojď," pobízí mě Loki. „Víš, že to chceš."

„Cam!" Clintův hlas mě vytrhne z mého transu.

„Možná, že jsem to poprvé neřekla dost jasně," začnu a opět napnu luk. „Jdi do háje."

Pustím tětivu, čímž šíp vylétne. Ale stejně jako předtím, zmizí a šíp se zabodne do kovové stěny Quinjetu.

„Pak zemřeš." Bůh se znovu objeví, tentokrát je to pár palců ode mě a chytne mě za ruku.

„Camille!" zakřičí Steve a vyběhne kupředu.

Pohne se, aby zaútočil na Lokiho, ale než si stačím uvědomit, co se děje, už nejsem uvnitř Quinjetu.

Padala jsem volným pádem dolů, tisíce stop ve vzduchu, rychle dolů k zemi pode mnou.

To je ono. Takhle umřu.

Zavřu oči a připravím se na to, co přijde.

Zvuk výbojů elektřiny mě donutí oči zase otevřít. Zahlédnu záblesk fialové, než mé tělo narazí do tvrdého kovu.

Zalapám po dechu, vzhlédnu a uvidím prstenec fialové, jak nade mnou levituje s čistým obrazem oblohy uvnitř. Vypadá to, že prstenec se sám zavře, než se zábleskem úplně zmizí.

„Co to sakra," zamumlala jsem, pořád jsem ztěžka dýchala.

„Oh, díky bohu." Natina ramena se povolí, když úlevně vydechne a Clint udělá to samé.

Steve vedle mě okamžitě klečí a očima hledá jakékoliv zranění.

„Je zraněná?" zeptá se Nat a otočí se na svém sedadle, aby se na nás mohla podívat.

„Ne, je v pořádku," odpoví Steve. „Teda alespoň fyzicky," zamumlá, když si všimne, jak otřesená jsem, ale udělá to až moc jemně na to, aby to Nat slyšela.

„Hej, podívej se na mě." Jemně mi s prstem pod bradou nakloní hlavu nahoru tak, abych se na něj podívala. „Jsi v pořádku?" zeptá se se staženým obočím.

Posbírám se a ztěžka polknu knedlík, který se mi dělal v krku, než přikývnu. „Budu v pohodě." Vynutím úsměv.

Steve přikývne a já jsem vděčná, že nikdo z nich na mě netlačí.

Přesto je na jeho obličeji viditelná starost, zatímco mi pomáhá zpátky na mé místo.

„Jsem v pohodě, starosto," poškádlím ho.

Konečně se usměje a já si všimnu, že alespoň trocha toho napětí mu zmizí z ramen.

Když se na mě podívá, jeho oči jsou plné nově nalezeného odhodlání. „Zastavíme ho." Vezme mou ruku do své a jemně mi zmáčkne ruku, aby mě v tom ujistil.

„Připravte se," oznámí nám Clint.

„Starku, jsme tady, míříme na severovýchod," upozorní Nat Starka.

„Co? To jste se ještě stavili na oběd?" ozve se nám Stark. „Proleťte Park Avenue. Přivedu je tam."

Vstanu ze svého místa a dojdu do přední strany jetu. Vytřeštím oči, když uvidím to množství chaosu, které už Loki zvládl na Zemi rozpoutat.

Válka právě začala.