Že by osud?

Část první

Jedíš v autobuse a pozorně pozoruješ kluka které ho dnes vidíš už asi po desátý, furt máte stejnou cestu, když v tu chvílí se na tebe taky koukne a usměje se , úsměv mu vrátíš ale furt si říkáš že ti někoho připomíná.
Blíží se zastávka na které vystupuješ, takže hodíš batoh na jedno rameno a pomalu jdeš ke dveřím. Vystoupíš a zamíříš do své oblíbené kavárny.

Ještě než vstoupíš do kavárny, všimneš si že je dost plno, naštěstí vidíš jeden volný stolek, vejdeš objednáš si svou oblíbenou a šla sis sednout. Klasicky jsi si vytáhla knížku a začala si číst, když v tu chvíli na tebe někdo promluvil

Ahoj. Doufám že se vám to alespoň trochu líbí a omlouvám se za gramatické chyby.