Souzeni (ereri)

1.KAPITOLA

Vítám vás u nového příběhu.
Je to takové naladění se na léto, tákže doufám že se bude líbit.

Nesmím zapomenout představit Uzzi15 která v tomto příběhu píše za Erena. ❤️

Užíjte si příběh!

Eren 19let(Uzzi15) =tlustě
Levi 19let(já) =normálně
Hange 23let
Erwin 23let

...
1.DEN

Začalo to nevinnou sázkou, v době kdy jsem byl se svojí kamarádkou ovlivněn alkoholem.
Ovšem, vyklubala se z toho moje noční můra.
Já, jakožto čistotný, městský muž, co nestrpí špínu a všelijakou poletujcí, nebo pochodujcí havěť, rozhodně není psychicky připravený strávit tři týdny někde v přírodě, bez internetu a bez teplé vody.
Na stan a spaní na zemi, jsem nebyl naopak připravený fyzicky....
,, já prostě nejedu!" křikl jsem po Erwinovi, mému milému kamarádovi co ten spropadený tábor vede.
,, ale noták, Levi... Potřebuješ na čerstvý.... A čistý vzduch. Tohle město je plné smogu a to škodí na zdraví" snaží se mě uklidnit.
,, prostě ne! A tečka" zkřížim si ruce na hrudi.
,, jedeš... A navíc, ozval se mi jeden kluk stejně starý jako ty... Možná by jsi se mohl seznámit co?"
Provokativně do mě šťouchne.
Měl jsem chuť ho uškrtit, moc dobře věděl že mě nepřitahují ženy.... Ale nemusel to vždy a všude vytahovat.
,, Levi už jsi zbalený? Já už mám batoh plný a nevleze se mi tam sváča... Mohla bych si to dát k tobě? " přiběhne Hange, v rukou svírajic krabičku plnou sladkostí.
Zničeně si povzdechnu,, jestli chytnu nějakou nemoc a umřu, tak vás oba zabiju"
Zabručel jsem a začal házet do svého obřího zavazadla vše potřebné, pro přežití v přírodě mezi malýma spratkama.

Když mi náš vedoucí napsal, zda nechci tenhle rok jet jako výpomoc, radostí jsem div neskákal do vzduchu.
Tři týdny na čerstvém vzduchu, panenské příroda a děti. Nemohl jsem být šťastnější.
Na tyhle tábory jsme jezdil už jako malý kluk, a hned poprvé jsem se zamiloval. Atmosféra sezení u ohně, táhlé tóny kytary a vůně opékajících se špekáčků, zatímco ostatní zpívají nebo se jen tak pošťuchují, byla k nezaplacení. A navíc, žádné městské budovy, jen krásná obloha poseta milionem hvězd.

Za pár dní jsem už stepoval na parkovišti a s pár dalšími lidmi čekal na příjezd autobusu. Jako vedoucí, jsme museli tábor přichystat na salvu malých prcků, a to nejlépe několik dní předem. Pohledem jsem přejel skupinku - několik lidí jsem znal už delší dobu, ale někdo byl nový. Času na seznámení se, jsme měli dost.
Poupravil jsem si na zádech batoh a nérvozně popošlápnul. U nohou jsem měl ještě jedno zavazadlo, přeci jsme jen jeli na tři týdny. Už jsem se nemohl dočkat, až hodím vše do svého stanu a nadechnu se čistého vzduchu a vůně lesů.

S špatnou náladou jsem postával vedle Hange, která mlela něco v tom stylu, že si to užijem.
Nemohl jsem s ní souhlasit.... Pro mě to budou tři nejhorší týdny v životě.
Nikdy jsem na táboře nebyl, nevim jak to tam chodí.
,, Levi, nemrač se tak" dojde k nám Erwin. Pak se rozhlédne a když zaznamená nějakého hnědovlasého kluka, pousměje se.
,, Erene pojď sem... Musím vás představit" nejspíš se už zanají....

Jen co jsem zaslechnul své jméno, vzal jsem do ruky druhé zavazadlo a přišel až k malé skupince.
Erwina a Hange už jsem znal, ale toho nízkého kluka vůbec.
,,Ahojte. Jak se těšíte?" usmál jsem se, ale ten kluk se jen mračil. Natáhnul jsem k němu ruku.
,,Jsem Eren, těší mě. Jedeš letos poprvé? Nejspíš budu tvůj vedoucí.."

Hned co přiklusal ten kluk, musel jsem si ho prohlédnout.
Nevypadl špatně, ale to co řekl.
Myslel jsem že ho zabiju a to jsem ho ještě ani pořádně nepoznal. Každopádně už teď ho nemám rád.
,, Levi..... A ruku ti podávat nebudu, nevím na co všechno si těma rukama sáhal." propálil jsem ho chladným pohledem.
,, nejspíš můj vedoucí nebudeš" zavrčel jsem na něj a pak se otočil na Erwina a obdařil ho nevraždivým pohledem. Jak já bych byl teď nejraději doma, seděl na gauči a v klidu popíjel černý čaj. Místo toho jsem tady s tímhle hnědovlasým materiálem, co si o mně myslí že jsem dítě... A ten čaj mám v termosce v batohu.
,, noták, Levi.... Omlouvám se za toho mrzoutá.....pááni, Erene vyrostl jsi" vloží se do konverzace Hange, která už se nemohla dočkat až budeme na místě.
Mluvila o nějakých pokusech na..... Mravencích? Fakt jsem ji neposlouchal, protože by mě z toho maximálně tak bolela hlava, ale ty mravence jsem tam zaslechl.