Po Stopách Strachu - Přátelství

Kapitola XIII.

Nepřestávala se šíleně smát.
Velmi dlouho. Pak ovšem ve vteřině přestala. Stála nehybně a s vykulenýma očima a přizavřenou pusou nás pozorovala.
Lépe řečeno pouze mě.
Pak promluvila.
"Teď je čas to s vámi skoncovat!" šeptla.
Z kapsy vytáhla nůž.
Ďábelsky se na nás podívala, její vztek jí hleděl z očí.

Slyšela jsem své srdce bít až v krku. Cítila jsem jak se potím, jaký mám strach. Takový jsem ještě nikdy neměla.
Ani když zavraždili Nicka, ani při výhrůžkách, ani v nemocnici u Rose.

David byl stejně omráčen strachem jako já. Nemohli jsme nic dělat a ani jsme neměli co. Jediná moje naděje byla přeříznout lana v čas, což bylo nemožné. Jiná cesta nebyla. I tak jsem začala řezat co nejrychleji, čím rychleji tím víc to nešlo.

V Davidovi se hromadil vztek a smutek.
"Co s námi uděláš, hm?! To co jsi udělala Nickovi?! Rose?! A ostatním?! Proč?! Proč teď chceš zabít nás! Stejně na to přijdou! Přijdou na to, že za tím stojíš ty!" začal na ní řvát.
Vylil si na ní svůj vztek i srdce, vypadal, že to chtěl udělat už dlouho. Horké slzy se nám oboum začali valit po obličeji. Všechny rány a škrábance nás proto začali pálit. Nevěnovali jsme tomu ani jedinou špetku naší pozornosti.
Je to ta nejmenší bolest kterou jsme pociťovali.

Stáhla si kapuci i roztržený šátek. Snesli se k zemi kde už zůstali.
Pořádně ukázala na světlo svůj obličej.
"Pletli jste se do mých věci! Strkali jste hnáty tam kam jste neměli! Teď je čas to skončit, s vámi i s ostatními!" pozvedla nůž a odpověděla Davidovi stejně hlasitě a histericky jako předtím.
"Nikdo se nedoví co se tady přesně stalo!" začala se smát a podívala se směrem k bezvládnému tělu své kolegyně. Rozchychotala se na celé kolo.

"Tak tohle je tvůj plán!" řekla jsem do země, "Zabít nás a zmizet! A shodíš to všechno na ní, jakože za všechno může ona!" vykřikla jsem.
"A, že se pak sama zavraždila! Ano přesně tak, jak jsem to celou dobu plánovala!" odpověděla mi se smíchem. Tuhle situaci si náramně užívala.
"Ty jsi ji využila! Využila jsi nás! Vodila jsi nás jak loutky na nitkách!"
Odpověděl mi její hlasitý smích.
"Ty jsi psychopat!" vykřikla jsem.

Se svým výkřikem jsem se postavila na nohy. Bolelo to, ale na to teď nebyl čas.
Zvládli jsme jí zabavit na dost času a bych obě lana přeřízla.
Bella byla překvapená tohle nečekala. Rozšířili se jí zorničky.
Dostala strach?
Že její plán nevyjde tak jednoduše?

Opět chrastivě zařvala a s tím se na mě vrhla. Rozběhla se proti mě a napřáhla se s nožem v ruce.
To jsem nečekala zase já. Pořád jsem byla úplně bezbranná.
Úplně. Jak prase na porážku. Vůbec mi to nedošlo. Sama jsem se dostala ke svojí smrti.
Stalo se to tak rychle a přitom tak pomalu. Zvedla jsem ruce nad sebe a bránila si obličej.
Ukročila jsem vzad, vše velmi pomalu.
Ona pořád s řevem. Její ruka s nožem, který už tak byl od krve, se ke mě začal nepříjemně přibližovat.
V hlavě jsem měla prázdno, jenom strach a proto jsem vše vnímala tak pomalu, jako nějakou scénu ve filmu. Z vyděšení jsem zavřela oči, nechtěla jsem nic vidět. Připravovala jsem se na nejhorší, ale můj mozek prostě nechtěl přijmout skutečnost, že je to nejspíš má poslední chvíle.

Byl konec, naprostý konec.
Měla jsem vás ráda mami a tati. A vás taky kluci, i vás Rose a Becko. Celou svojí třídu, všechny co znám a co jsem poznala.
Poslední dobou se toho hodně stalo a já mám štěstí, že jsem svých necelých sedmnáct let mohla prožít s lidmi jako jste vy. Budete mi chybět, všichni.
Je mi líto, že jsem vás do toho zatáhla, je to moje vina a já to vím.
Je mi to líto.

Ozvala se tlumená rána, už jsem si myslela, že jsem mrtvá. Pak se ozvalo kovové zadrnčení a hlasité zadunění podlahy. Vše doprovázel bolestný výkřik. Ovšem nebyl můj, ale Belly.
Skolísala na zem a držela se za hlavu, její blonďaté vlasy chytly barvu rudé.
Za ní, z polostínu, vyšel Adam. Držel železnou tyč od krve.
Za ním se objevily Miriam, Susan a další dívka, což musela být určitě Molly. Celé poškrábané, zakrvácené s velkými modřinami a jizvami na nohou, jen tak tak se držely na nohou. Hned ovšem zvládly osvobodit Davida z objetí provazů.

Bella pohlédla vzhůru a agresivně vykřikla ovšem šlo poznat, že měla strach.
Byla obklíčená, nemohla nic dělat. Šest proti jedné.
Začala se dívat všude okolo, hledala cestu k úniku, jakýkoliv slabý článek kam by mohla zaútočit. Otáčela se sem a tam a psychoticky chrčela.
"Máš pravdu! Je konec!" řekl David, "Jenže s tebou!" doplnila Miriam.
"Ale jak? Neudělala jsem žádnou chybu! Vše jsem měla dokonale naplánovaný!" sklopila pohled začala hlasitě přemítat svůj plán a hledala chyby.
"Vždyť i Nicka jsem odstranila! Tak jak to!" vztekala se na zemi.

To nás zarazilo, jako dýka do srdce. Právě se přiznala, že zabila Nicka! Jako, mi to věděli, spíš jsme o tom byli přesvědčení, pořád to ovšem byl velký šok. Zvláště pro kluků, co se s ním bavili hold o něco víc.
"To... To taky ty?!" křičel David.
"Co ti provedl?!" doplnil stejně hlasitě Adam.
Znova se rozchychotala.
"Viděl mě! Byl pro mě hrozba! A tak puf!" Svou větu zakončila významným výrazem a hlasitým smíchem.
Znova se ovšem agresivně naštvala.
"Ale jak-!"
Problém je v tom, že nejsem blbá!" přerušila jsem ji.
"Původně jsem myslela, že se na vraždě podílel Christian, takový ten první šok a přesvědčení že smutku. Proto jsme ho taky jeli zkontrolovat. Ale jak říkám, nejsem blbá a nešla bych do nebezpečí bez pojistky!"
Podívala se na mě, a pak se stejně jako já podívala na Adama.
Došlo jí to.
"Adam jel s námi, pro případ nouze, že by se něco stalo a taky, že stalo."
pokračovala jsem.
"Byl jsem schovaný venku v křoví a vše jsem viděl, jak jste šli dovnitř a jak jste je táhli pryč. Celou cestu jsem šel za váma až sem! Až sem do Hirdonského lesa!" doplnil Adam.
To mě zaujalo, sice zatím vyhráváme bitvu, ale do teď jsem pořád nevěděla kde jsme.
Musí to být ten domek jak říkala Rose, nikdy předtím jsem o něm neslyšela.

"Musel jsem ovšem počkat až tam nebudete a vaše rvačka mi k tomu velmi přispěla. Vplížil jsem se dovnitř, osvobodil děvčata a vy jste si mě ani nevšimli! A přišel jsem akorát v čas!" říkal dál.
Bellu to zasáhlo, uvědomila si jak velké chyby dělala a ani si to neuvědomovala. Věděla, jak to bude pokračovat.
"Spadla si nám do pasti, i když sis myslela, že my spadli do tý tvý!" řekla jsem.
I na holky ten plán zapůsobil. Bella mlčky pozorovala podlahu, přemýšlela. Skládala si v hlavě jednotlivé kousky skládačky do hromady.

"Myslíš, že jsi chytrá..." zamumlala potichu, vůbec jsem ji neslyšela.
"Co-?"
Náhle vzala svůj nůž který ležel pořád na zemi kousek od ní a skočila po Davidovi, přičemž ho dokázala bodnout nožem do hrudi.
"Ah..?!" vyšlo jen z Davida. Svalil se na zem, krev se valila proudem všude kolem.
Bella se rychle klopýtavě rozběhla, ale neudělala ani krok. Hned ve vteřině ležela na zemi v Adamově chvatu a určitě jí nehodlal pustit.
Rvala sebou, ale byla bezmocná, začala se ovšem znova tentokrát škytavě smát. Snažila se zamaskovat svůj strach.

No jasně, vybrala si ho protože, se plně nesoustředil na situaci, byl si tak jistý vítězstvím.
Bella je opravdu inteligentní hráč!

Holky se mezitím dostali až k Davidovi a já hned za nima.
"Rychle najděte něco co může pomoct! Obvazy, cokoliv!" volala na mě Miriam.
Byla jsem jediná schopná pořádné rychlé chůze.
Začala jsem se přehrabovat v tom bordelu co tam ležel. Nikde nic, doslova nikde nic příjemného.
V první krabici ležela mrtvá krysa, v druhé nějaká pouta a injekce.
"Nikde nic není!" začala jsem panikařit.
"Ahr!" slyšela jsem Davidovo sténání.
"Co ta pevná linka?" vyjekla jsem na holky.
Odmlčeli se.
"Zničily jí, přišly na to, trendy v noci."
Naděje mi zmizela z tváře.

"Ahrr, au!"
Proběhla jsem zpět k němu.
"Neboj, jsem v pořádku." zasténal, aby mě utěšil.
"Ahrr!"
"Né né, to bude dobrý, něco tu být musí!" začala jsem brečet a se mnou i děvčata, Adam se taky netvářil velmi šťastně, odmlčeli jsme se.
Jenom Bellin smích se ozýval místností.
"Vím, že to nezvládnu, ale vy můžete, postarejte se o to, ahrr, aby tahle mrcha dostala co si zaslouží!" řekl s posledními silami.
Chytli jsme ho za ruku.
David upadl do takového polovědomí, vůbec nevnímal okolí, jen sténal. Já stejně věřila, že to ještě jde nějak zachránit.
"Nezbývá než ho odsud dostat." dodal Adam urgentně, přitom svazoval Bellu provazama, kterýma předtím svázali nás.
"Předtím než jsem se dostal sem dovnitř tak jsem se kousek vrátil, abych našel signál. Zavolal jsem policii, s tím, že pokud se do hodiny neozvu ať přijedou k silnici za lesem na Hirrol street."
"Takže čistě teoreticky..." začala jsem.
"... když ho tam dostaneme v čas..." dodala Molly.
"...tak ho můžeme ještě zachránit." zvolala s nadšením Susan.
"Navíc se tam rychleji dostane záchranka než někam do lesa" doplnil Adam.

"Ovšem nesmíme ztrácet čas!" dokončila Miriam.