Aras

1.

     Stála jsem opřená o pult ve velké prostorné místnosti v nedaleké krčmě. Obrovskými obdélníkovými okny s pleteným kovovým a dřevěným rámem sem proudili paprsky slunce, které osvětlovaly celou místnost. V krčme, jež nese název U černé vrby, bylo vždy plno. Z pultu jsem si vzala korbel piva a rozhlédla se po místnosti. Místnost byla poměrně velká. Na levé straně byly velká okna, pod nimiž stály dva dlouhé stoly, kde se povětšinou scházeli farmáři a rybáři, kteří se předháněli, co kdo dnes ulovil a sebral. Uprostřed byly dvě řady po třech stolech, kde nejčastěji sedávala spodina, sem tam si sedl nějaký nastrojený panáček, ale jakmile byl počastován nevraživými pohledy, hned odcupital do pravé části místnosti, kde byly salony pro smetánku. Strop měl dva těžké kovové lustry, natřené černou barvou. Lustry byly tvořené ve tvaru kapky a každý cínový podstavec měl svou bílou svíčku. Ačkoli nebylo lehké zapálit každou svíčku i tak byli každý večer všechny zapálený. V každém rohu byly svícny, květiny všeho druhu a různé předměty co krčmář a jeho žena získali na cestách. Po pravé části, kde byli salony vedla chodba na umýváren, skladu a do kuchyně. Skoro všechny místnosti měli tmavé dřevěné obložení, které pocházelo z ořechu. Podlaha byla z černého dřeva, které se sem dováží až z Istrolionu, jež se nachází na jednom z mnoha ostrovů na severu. Přihnula jsem si z korbelu a pocítila jsem příjemnou hořkou chuť piva. Položila jsem prázdný korbel zpátky na bar, ze stejné tmavé barvy jako jsou zdi, a pozorovala vytáhlého blonďatého chlapíka nastrojeného v béžovém dubletu, jak se courá k postaršímu šedivému krčmářovi, který uklízí stůl. Blonďáček něco zamumlal krčmářovi, který jen kývl hlavou a odešel s plnou náručí nádobí. Chlapík uražen Krčmářovým gestem nafoukaně odešel zpět do druhého salonu poblíž dveří ven, jenž měl polstrování a zdobení v červené barvě. Někdo mi zlehka poklepal na rameno a já se zájmem otočila hlavu. „ Ještě jedno?" zeptala se na mě baculatější žena drobného růstu. Pokývala jsem hlavou a pozorovala Zayu, Krčmářovu ženu, jak mi nalévá do korbelu pivo až po okraj. Položila mi pivo přede mě a já se s chutí napila. Z chodby vyběhl krčmář nesoucí drahé červené víno. Zaya šla za ním a nesla křišťálové sklenky. Protočila jsem oči. Zase nějací naparádění mudrcové opět něco slaví. „ Nech mě hádat. Zas uzavřeli nějaké vhodné manželství nebo něco vydrancovali z kasy" prohodila jsem k hnědovlasé krčmářce, která za mnou čistila sklenky. „ Ten blonďák, co byl za Vulredem prý zabil vlka," zasmála se, „ Už vidím, jak takové párátko zabije vlka."

     „ Vlka?" zeptala jsem se. Zaya se na mě otočila, a přitom lila pivo jednomu z hostů. „ Na někoho ze šlechty údajně zaútočil vlk, tak velký že to byla víla nebo měnič."

     „ Cože?" povzdechla jsem si, „ To zas budou lovit všechno co najdou. No jo být smetánkou je hold úmorná práce. Všechny ty peníze, sláva a slavnosti" řekla jsem potměšile. Zaya se uchechtla a odešla odnést pivo zákazníkovy. Blonďáček sešel ze salonu a šel směrem do chodby, když tu najednou spadl na znak. Celou krčmou se ozval bujarý smích všech bytostí. Blonďák se však k mému údivu začal smát taky. Hodila jsem dva stříbrňáky na pult a šla ven.

     Šouravě jsem se loudala směrem k lesu. Ve vaku jsem nesla čtyři čerstvě zabité krůty, které jsem koupila od jednoho farmáře. Mraky pomalu plavaly na obloze a sem tam se vloudila šedá až skoro černá mračna. Vypadá to na déšť pomyslela jsem si. Na sobě jsem měla svůj jezdecký oblek a přes něj plášť. Přeci jenom nestojím o publikum. Procházela jsem sem mezi posledními domy ve vesnici a konečně došla na práh lesa. Jakmile mě uvítal příjemný vánek s vůní vody blaženě jsem si povzdechla. Les byl až na malé výjimky plný dubů, bříz a smrků. Ačkoliv bylo rané jaro tak sem tam začali vykukovat hlavičky kvítků, ze kterých budou bobule. Šedá mračna se stahovali k sobě a ve vzduchu bylo cítit čím dál více vody. Zastavila jsem před mocným dubem s ptačím hnízdem v pravé části koruně stromu. Vedle něj byly dva větší kameny. Jeden z nich měl na sobě vyrytou malou značku tvořenou ze severských znaků, konkrétně z klanu Kha'lly. Značka byla skovaná pod mechem, aby nebyla moc dobře vidět na první pohled, ale kdo byl trošku všímavý by si jí všiml hned. Zahnula jsem do prava, kde leželi kameny a sešla jsem na ne moc viditelnou cestičku. Za tu dobu, co jsem chodím jsem jí tu už lehce vyšlapala. Po pár krocích se začal les měnit. Smrky vystřídaly vrby, které se každým nádechem větru roztancují. Na zemi se místo listí se objevoval mech a mezi dvěma vrby z malé skalky proudil menší pramen vody. S každým ušlým krokem se pramen zvětšoval až do doby, něž z něj vznikl potok. Cestička se stáčela lehce do leva a já šla podle ní. Cesta se svažovala lehce dolů až jsem došla na rovný plácek. Mezi dvěma břízami byl opět vetší kámen se schovanou značkou. Obešla jsem teda břízy a lehce zahnula k potůčku lemovaným kameny. Voda v něm byla průzračná že bylo vidět na dno, kde se pohybovaly rybky. Sem tam skočila žába, když mě zaslechla. Uslyšela jsem hukot vody. Takže jsem blízko. Z potůčku se stala řeka, která mě dovedla ke dvou vrbám, jež stály u jezera, tak velkého že by se do něj vešly tři draci a zahlédnu, jak se jeden rochní ve vodě. Z pravé strany čouhá skála, ze které stéká vodopád. Jezero lemují vrby a břízy a sem tam nějaké to rákosí. Vytáhnu z černého vaku maso a tím upoutám drakovo pozornost k sobě. Drak se lenivě obrátil na břicho a plaval ke mně. Jak tak plaval, byla mu vidět jenom hlava, linie krku a hřbet s ocasem, a to vyvolávalo pocit, že ke mně plave obrovský drak. Když konečně vylezl z vody skapávala z něj všechna voda. Vyhodila jsem do vzduchu maso. Drak na nic nečekal a jedním pohybem hlavou maso zhltl. „ Kde ses tak dlouho zdržela?" zahuhňal, když jedl druhou krůtu. „ Ne každý se může rochnit ve vodě od rána do večera. Ale buď opatrnější, dnes jsem zaslechla že víla nebo měnič proměněný za vlka prý zaútočil na jednoho ze šlechty. A teď budou lovit vše ve svou slávu," odfrkla jsem si, „ asi by nebylo dobré, kdyby místo vlka našli draka. Udělaly by si z tebe zábavu a hledaly by jezdce, a to ani jeden z nás nechce. Když jsem někdo vleze tak mi to řekni po poutu a nějak ho odtud vyženeme. Samozřejmě tou zábavnější formou pro nás." Drak se škodolibě uchechtnul a v modrých očích se mu zaleskly pobavené jiskřičky. Drak má po celém těle tmavě modré šupiny, které zdálky připomínali naleštěný obsidián, na břiše mu ve dvou řadách svítili světle modré šupiny, které zdobily spodek křídel a krku. Na hlavě má dva modré rohy zahnuté nahoru. Od krku mu vystupují v řadě velké ostny až do místa sedla, kde jsou malé a pak zas pokračují ve své plné velikosti na ocase. Ocas má zahnutý do tvaru hrotu šípu, kterým lépe koordinuje vzduch v horských a severních oblastech. Jeho nádherné oči mají modrou barvu a zorničky tmavě modré. Jeho bělmo není vidět jen když je nemocný nebo vážně zraněný ale oba případy jsou velmi vzácné. Nad nozdrami má dva rohy v modré barvě. Na zápěstí křídla má dráp, kterým se zarývá do oběti nebo do skály který slouží jako pomocný ruce. Oblohu proťal blesk a začalo pršet. „ Měla bych už jít. Domů mě čeká pořádný kus cesty a kdo ví co se teď začne vynořovat ze samotných temných hlubin." Podrbala jsem draka po nozdrách a pak se otočila k odchodu. „ Tak zase zítra, Arasi" rozloučila jsem se. Uslyšela jsem za sebou silné šplouchnutí, až vedle mě dopadla voda. Když jsem se za ním otočila Aras mi oplácel pohled a pak čistě z jeho pobavení plácl křídlem do vody, která se během mžiku řítila mým směrem. Náhle však ustala, když jsem ji jedním pohybem ruky nechala zamrznout. Led spadl na zem a roztříštil se na milion kousků. Drak se jen uchechtl a už pádil do jeskyně za vodopádem, kde má svůj úkryt. Pousmála jsem se a vydala domů. Zítra se mám sejít s ostatními dračími jezdci. Minule se nás sešlo jen pět ze sedmi, a i to byl úspěch. Nikdy se nedokážeme setkat všichni, protože každý máme své povinnosti, které jsme si určily sami nebo jsme je dostaly z chrámu Airalonu, kde se cvičí jezdci a draci. Déšť se stupňoval a bouře nabývala na své síle. Sem tam přeběhla nějaká srnka ve snaze se skovat před lijákem. Ani jsem si neuvědomila že jsem dávno za půlkou cesty, dokud jsem nezdvihla promočenou kápy pláště. Už jsem byla u velkého dubu, když jsem najednou slítla na zem. Celá promoklá a špinavá od hlíny jsem se opřela o ruce abych se zvedla. Ovšem moji jistotu překvapila zraněná ruka, díky které jsem se znovu vyválela na zemi. Ze sedu jsem se nakonec zvedla a stáhla jsem si pevný rukáv obleku na levé ruce, tak abych trochu ulevila od bolesti. Přehodila jsem si kápi přes hlavu, jenž kvůli pádu přepadla dozadu. Odtáhla jsem si z čela pár zmoklých vlnitých pramenů a zastrčila si je za ucho. Vyšla jsem z lesa a prošla okolo pár domů, přímo do hostince, kde jsem ubytovaná. Jen tak tak jsem došla na práh a liják zesílil ještě více. Světla pochodní plápolala na pálených cihlách zdí. Celá budova byla vyzdobena z mistrně vytesaných ornamentů ve tvaru dubových listů, frézií a narcisů, které jsou starodávnými znaky Merilu, města pár mil od zdejší vesnice Toru. Zatočila jsem do postranní chodby v hostinci, kde jsou pokoje. Můj pokoj byl až na konci chodby. Courala jsem se k posledním dveřím na pravé straně a čapla za kliku. Zamkla jsem za sebou, kvůli nezvaným opilým návštěvám. Místností provanul studený vánek z otevřeného okna u postele. Na posteli se rozvaloval černý kocour. „ Zase ty?" povzdechla jsem si a sundala kocoura z postele. Z nočního stolku jsem vyšmátrala pár svíček a křesadlo. Obešla jsem každý svícen, kde jsem vyměnila vyhořelé svíce a zapálila nové. Zavřela jsem okno a vytáhla ze skříně nějaké suché oblečení. Shodila jsem ze sebe kápi, oblek, a nakonec skopla boty. Odešla jsem do koupelny, kde jsem ucpávala odtok a napustila do vany teplou vodu. Z prádelníku jsem vzala osušku a položila jí k umyvadlu vedle vany. Zavřela jsem měděný kohoutek s vodou, který zavrzal pod tíhou mé ruky. Vlezla jsem do vany a blaženě se uvelebila. Koupelna byla ze zelených kachliček v olivové barvě. Zbytek stěn byly natřené v smaragdově zelené a podlaha z tmavě hnědého dřeva. Z poličky nade mnou jsem vzala lahvičku s mýdlem z granátového jablka a nalila jsem trošku do ruky. Když jsem se konečně zbavila nánosu hlíny umyla jsem si vlasy březovým šampónem. Zabalila jsem se do osušky a vylezla z vany. Na sebe jsem oblékla hnědé kalhoty a černý svetr. Ruka mě každým pohybem zaprotestovala bolestí. Měla jsem na zapěstí modřinu a otok. Našla jsem v jednom zapadlém šuplíku plátno, se kterým jsem si obvázala zápěstí. Kocour se už mezitím zase uvelebil na posteli, ze který jsem ho opět sundala a položila ho na zem. Rozvalila jsem se na posteli a opřela si nohy o okenní římsu. Kocour zamňoukal a s prosebným pohledem žadonil o povolení do postele. „ Máš smůlu chlupáči, ta je moje. Co kdyby ses vrátil ke svým pánovy?" Kocour mrskl ocasem otočil se a vyskočil na tmavě šedé křeslo u okna. Párkrát se uraženě otočil a zalehl. Uchechtla jsem se a přehodila přes sebe zelenou pokrývku, kterou jsem následně skopla, když jsem si uvědomila, že jsem nesfoukla svíce. Otráveně jsem vstala z postele a sfoukla všechny svíčky. Skočila jsem na postel, kde jsem se zavrtala pod pokrývku a poslouchala zvuky deště a bouřky.

     Vzbudila jsem se celá polámaná a hladová. Sedla jsem si na postel a snažila se co nejvíc probrat. V noci jsem nezamhouřila oka, díky nějakým přivandrovalcům, kteří se rozhodli slavit v pokojích místo v krčmy. Sebrala jsem pokrývku, co se válela na zemi a rovnou si ustlala postel. Plácla jsem sebou o postel a měla sto chutí se jen válet v posteli do konce dne, než bych musela jít spát. Ze všech sil jsem se zvedla z postele a převlékla se do volné černé košile a upnutých kalhot stejné barvy. Po cestě do koupelny jsem podrbala podřimujícího kocoura na hlavičce. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a užívala si pocit chladné vody oproti vedru, které se táhlo celou budovou hostince. Vlasy jsem si zapletla do jednoduchého copu. Zezdola se ozvala dunivá rána. Budova byla vystavená z krčmy a kuchyně, které byly v přízemí společně se stájemi, přístřeškem pro jiné zvířata a terasou, kde byly umístěné stoly na léto. Když je léto tak Zaya přenese své rozmanité rostliny, ze všech krajin, co sesbírala, a stará se o ně na terase. Terasa má přístřešek, takže se tam může být za jakýkoliv rozmarů počasí. Na trámech jsou zavěšené lucerny, které se vždy na noc zapalují. V dalším patře jsou pokoje. Do pokojů se dostanete pomocí schodiště v chodbě, jenž je vedle stájí a krčmou. Nasoukala jsem na sebe vysoké boty a připevnila si opasek s dýkami. Sice jsme všichni velmi blízcí přátelé ale někdy se to neobejde o pár škrábanců. Byla jsem celá v černým až na tmavě hnědý kožený opasek a popruhy, které drží dýky a nůž. Sundala jsem si obvaz z ruky a vykouklo na mě tmavě modré zápěstí. Lehce jsem ho prohmátla a sykla bolestí. Namazala jsem si ho mastí z modřínové kůry a trošku zlatého mechu. Mast hned chladila ale toho otoku mě jen tak nezbaví. Vyprala jsem obvaz a přehodila ho přes parapet okna. Vypravila jsem se do kuchyně pro jídlo a vyloudit od Zayi pár obvazů. Vrátila jsem se z plným tácem jídla i s nějakými obvazy. Zamračila jsem se, když jsem zjistila, že nemám kam položit tác s jídlem. Smetla jsem ze stolu na zem papíry a nějaké pera. Z tácu jsem si k sobě přitáhla talíř s míchanými vajíčky s houbami a jarní cibulkou. S chutí jsem se postila do jídla. Z ničeho nic vedle mé nohy zamňoukal kocour. Podívala jsem se na něj a s úšklebkem ho nohou odstrčila pryč. To kocoura ale nezastavilo a dál mňoukáním škebral o jídlo. Když přestal s jeho serenádou tak se začal otírat o mou nohu. Protočila jsem nohy a pošťouchla ho pryč. Opět začal mňoukat a přidal na tónu. „ Ještě chvíli a vyhodím tě z okna do deště, ty prašivej kocoure" prohodila jsem jeho směrem. Kocour jen mrskl ocasem a vycenil malé ale ostré zoubky. Hodila jsem do sebe poslední sousto a hodila kus vajíčka na kocoura. Ten schytal zásah do obličeje. Zasyčel na mě a tlapkou si sundával z hlavičky kousek vajíčka, které následně snědl. Přehodila jsem přes sebe plášť v černé barvě. Z tácu jsem si vzala dvě jablka, které jsem dala do kapes pláště. Ze stolu jsem vzala dvě dýky a zasoukala je do vysokých bot abych je mohla v nouzi rychle vytáhnout. Podívala jsem se na nepořádek papírů a per pod stolem. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a nechala to být. Vzala jsem do ruky tác a odešla ven. Cestou do stájí jsem se zastavila vrátit tác s nádobím a dostala jsem na cestu láhev vody s malinovou šťávou. V místnosti vedle stájí jsem si vzala své sedlo a uzdu a šla k boxu s černou klisnou s bílou skvrnou na čele ve tvaru šesticípé hvězdy. Anope zafrkala na pozdravila a jí podrbala po hlavě. Venku stále pršelo, a tak jsem přetáhla kápy přes hlavu. Jakmile jsem osedlala Anope, vyvedla jsem jí ven z stájí. Nasedla jsem na klisnu a vydala se rovnou cestou do Merilu.