Pohádka, která se stala reálnou

Kapitola 12. Označení od upíra

Z pohledu Elišky:

Po chvilce přišel i se sklenicí vody.

,,Děkuju," prohodila jsem a on mi ji podal.

Hned jsem se napila a pak jsem dala skleničku na noční stolek.

,,Nevím, jak je to možné, ale strašně moc mi voníš," naklonil se ke mně blíž Tomáš a jen tak tak jsem ho zastavila rukama.

,,To bude asi tím, že jsem družka místního Alfy," řekla jsem a on se ode mě odtáhnul a na chvilku se zamyslel.

,,Už si tě označil?" zeptal se mě.

,,Ne," odpověděla jsem mu a on se usmál.

,,V tom případě můžu udělat tohle," ani jsem se ho nestihla zeptat, co má v plánu a už mi bral ruku ke svým rtům.

Najednou se zakousl a bolelo to míň než kousanec do krku. Malinko se napil a pak jsem ucítila dvakrát větší bolest.

,,Au! Přestaň," začala jsem brečet jako malá holka.

Prosím už dost. Bolí to.

Na to se odtáhl a obvázal mi ruku. Podíval se na mě omluvně a utřel mi slzy.

,,Promiň, ale musel jsem si tě označit," pověděl a objal mě.

Pravou rukou jsem ho začala bouchat do ramene.

,,Ty idiote. Ani nevíš, jak moc to bolelo! Co vlastně znamená být označená od upíra?!" měla jsem pořád ubrečený hlas.

Přestala jsem ho mlátit a jen se hlavou opřela o jeho rameno.

,,Že mi budeš patřit a až si tě označí i vlček, tak budeš patřit nám oboum. Když budeš v nebezpečí, tak to vycítím. Můžu ti číst myšlenky. Nikdo z tebe nemůže pít, jenom já," řekl a začal mě hladit po zádech, aby mě aspoň trochu uklidnil.

Trochu mi to pomohlo.

,,Proč mě tak moc chceš?" zeptala jsem se ho s roztřeseným hlasem.

,,Protože máš opravdu dobrou krev. Nikdy jsem takovou neměl. Jsi zvláštní," odpověděl mi.

Musím se odtud dostat.

,,Ty nikam nepůjdeš!" zavrčel mi do ucha a odešel z pokoje.

Opatrně jsem se zvedla z postele a vešla do druhých dveří, co se v pokoji nacházely. Byla to koupelna.

......................

Zase další kapitolka XD