Miluji konce, mají v sobě jakousi poetičnost, byť jsou napsané krapet neuměle. Miluji tu lehkou melancholii vždy, když něco navždy mizí, a stejně je to vždy tak náročné na přijetí. Už teď mi oba chybí, Felician i Dante...
Kniha ještě dostane lepší doslov, spolu se spoustou úprav, provizorně bych ale chtěl poděkovat všem, kteří jí věnovali svůj čas, a také zmínit svůj skvělý model - koho by zajímalo, co se skutečně dělo, kdo za tím stál a jak vše historicky dopadlo, tady je pár odkazů: (je třeba je zkopírovat do vyhledávače)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip_V._%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%BD
(Filip V. Španělský, Felicianův otec)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_I._%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%BD
(Ludvík I. Španělský, Felician)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Luisa_Al%C5%BEb%C4%9Bta_Orle%C3%A1nsk%C3%A1
(Luisa Alžběta Orleánská, zde pouze Luisa)
A závěrem, (protože to nejlepší patří vždy na samotný konec), nutno poděkovat mé úžasné korektorce, Alianor1 jejíž nadšení z příběhu jako takového bylo na tom všem to nejvíc motivující, povzbuzující, to nejlepší. Vážím si toho, moc. Děkuji ti.
ČTEŠ
Reino del Tiempo
Science Fiction/Království času/ Tiché zvuky doprovázející stále se opakující cestu hodinových ručiček zněly v jeho uších v nekončících melodiích. Jako zpěv slavíků oplývaly ty momenty onou nádhernou touhou zapsat se do historie, zatímco historie sama doufala v ti...
