Na pokraji všeho

36. Speciální kapitola - Anne

Hned mi bylo jasné, že Joelův ex Bruno a jeho sestřenice Cora budou pravými opaky mě a Jaspera. Má nejlepší kamarádka je stejně jako Joel ambivertní, upovídaná a relativně společenská, avšak Jasper a já jsme i přes jeho image naprostými vlky samotáři. Když nám Rob přinesl objednané jídlo a pití s oznámením, že kvíz začne kvůli "technickým problémům" až za dvacet minut, vedla se mezi těmi otevřenými nerdy následující debata.
Joel rozohněně prohlásil: "Ale musíš usoudit, že série Percyho Jacksona je hloupá, Jules! Je to přece tak nekorektní. Vždyť Athéna byla takzvaná panenská bohyně, její mateřství nedává žádný logický smysl! To by bylo jako spoutat nezávislou Artemis nebo odepřít milenky Diovi."
Jules mu odporovala: "To ano, a také jsou ty filmy dle mého názoru skutečně špatně udělané! Ale jako dcera sociologů musím vyzdvihnout onu diverzitu a inkluzi, kterých série dosahuje. Není to nejvěrohodnější vzhledem k řecké mytologii, ale jako moderní adaptace to má dle mého názoru silný potenciál."
"Souhlasím s vámi oběma, ale také mám výtky," pohodila Cora jedním ze svým rozkošných culíčků. "Joele, panenské bohyně neudržovaly monogamní, konvenční vztahy právě proto, že se zdálo být neslučitelné, aby žena měla moc, sílu a schopnosti v souladu se spokojeným vztahem! Tato víra je sexistická, a proto si myslím, že Athénino mateřství a uznání její důležitosti jsou skvělé a určitým způsobem také průlomové. A Jules, jsem toho názoru, že reprezentace by i tak mohla být lepší, jelikož je zřejmé, kdy byly filmy natočeny v kontextu dané doby."
Oba uznali, že Cora má pravdu, načež navrhl Bruno nové téma: "Jakou hudbu rádi posloucháte?"
"Všechno," prohlásila Cora s úsměvem. Zaujalo mě, že i přes odhalení, že má autismus, se chovala jako pravý opak našich očekávání. Přestože v její interakci byly zvláštnosti, jež jsme však zaznamenali pouze díky jejímu otevřenému přiznání své diagnózy, tak se moc příjemně culila, hbitě a inteligentně odpovídala na otázky a tím vším se jevila "normálnější" než já a Jasper. Byla velice pěkná, to jsem musela uznat, až mě to něčím zneklidňovalo. Závist to však nebyla - a to mi prozatím stačilo.
Joel se nadechl a odpověděl: "Klasiku, zvláště pak neznámé klasicistní skladatele, vlastenecké skladby, symfonické básně a vážnou hudbu odlišných kultur. Potom francouzské šansony, instrumentální díla, trochu indie zamilovaného popu..." Všichni kromě Bruna, který se uchechtl, vykulili udiveně oči, takže Joel zčervenal.
"Ehm, ty, Jules?"
"Přibližně to samé, jenom obohacené o spoustu soundtracků," zazubila se jmenovaná. Pak se obrátila na Jaspera. "Ty, zlato?" zavrkala. Pořád jsem tak trochu nemohla uvěřit, že jsou ti dva skutečně spolu. Dlouhá léta se mi zdálo, že pro Jules je Jasper jako Fermina Dazová pro Florentina Arizu z Lásky za časů cholery; jako nedosažitelný, avšak lákavý cíl, nezdolatelná motivace, silný pohon, který žene touha po výhrách na všech životních frontách. Jevilo se mi tedy podivné, že se z její poblázněné představy stala realita, ale připadalo mi, že sama má nejlepší kamarádka si ještě neuvědomila okolnosti dané situace. Byli s Jasperem rozdílní; sice jiným způsobem, než se mohlo zdát během Jasperovy "periody" s rugbyovým týmem - jeho hořkosladkých pět minut popularity -, ale i tak dosti zásadním způsobem. Jules měla odjakživa vše naservírované na zlatém podnose, zatímco Jasper se potýkal s těžkostmi a pořád si neuvědomoval, do čeho se to vlastně řítí. Jako kupříkladu teď.
"No," začal Jasper a založil si očividně třesoucí se ruce do kapes obyčejné vínové mikiny, která svým vzezřením zjevně kontrastovala s původem, značkami i výběrem oblečení všech ostatních okolo. "Abych byl upřímnej, tak spíše pop. Mám rád ten romantickej, jak Joel, třeba Taylor Swift, a, eh... Taky mám celkem rád indie rock." Odstín jeho tváří vyzařoval trému a nevoli kvůli tomu, mezi lidmi jaké třídy, zájmů a odlišností je. Z celého svého srdce jsem si pro něj proto přála, aby se uklidnil.
"Znáš Ladyhawke?" otázala se jej Cora zaujatě.
"Koho že?" vypadlo z Jaspera. "Tedy, ehm, ne, bohužel..." začal koktat, načež z něj vypadlo, že si musí odskočit, zvedl se a rychle odběhl.
Bruno a Cora byli udivení, Jules s Joelem značně znepokojení a já jsem se rozhodla zkontrolovat, zda je Jasper v pořádku.
"You're giving me, giving me chills," zazpívala jsem směrem ke Coře, čímž jsem šokovala jak všechny zúčastněné, tak především sebe. Jules se rozhozeně zašklebila, Joel zamrkal, jestli se mu to nezdá, Bruno překvapeně nakrabatil čelo... Cora mi však věnovala procítěný úsměv a mně se rozbušilo srdce radostí, že aspoň někdo toto gesto nevnímá jako zahanbující, takže jsem se pokusila uklidnit a dodala jsem: "Musím si však také odskočit."
Jen co jsem se zvedla, vstal i Joel. "Přidám se," zamumlal a odložil svůj vypitý šálek kávy. Téměř vše šlo přesně dle otravně promyšleného, vlezlého plánu mé nejlepší kamarádky. Obrátila jsem oči vsloup.