„ Ale já tam vážně nechci.” řekla smutně April. „ Ale notak tolik hezkých kluků a ty tam nechceš? Pro mě by to byl sen” řekla kamarádka. Jelikož už bylo pozdě tak April ukončila hovor a šla spát. „ Zítřek bude lepší.” pošeptala to svému psovi a už doopravdy šla spát. V šest ráno začal zvonit budík„ Ty kokote blbej nech mě spát” vykřikla April na celý dům. „ Říkala jsi něco” zakřičela mamka April neodpovídala a šla do koupelny. „ Co si mám vzít do školy. Ještě mezi samé kluky.” povzdychla si.„ Vždyť máme uniformy já jsem debil” Tak se oblékla a šla smutně na zastávku. Protože bus ještě nejel tak si vyndala sluchátka a poslouchala hudbu. Bus byl malej a plnej kluků to bylo jak za trest tedy alespoň pro ni. Když autobus přijel ke škole April pomalu vstala a šla. Cítila všech pohledy. Ale kdo by se divil že když do klučičí školy přijde holka. Šla po velkých chorobách a furt cítila pohledy když v tom si všimla někoho před sebou. „ Ahoj jsem Harry Greene” April neodpověděla a šla dál. „ Tak to ti neprojde. Okamžitě pojď sem.” Nikdy se ničeho ani nikoho nebála...
Omlouvám se za pravopisné chyby a že nepíšu čárky.:) Snad nevadí. Pokud se vám kapitola líbí tak budu moc ráda za hlas sice teprve začínám ale nevadí:)
