Nic nás nerozdělí ✅

Kapitola XVI.

Fox rád věřil, že i když jeho práce může být bláznivá, byl vždy připraven na cokoli, co může přijít. Hrubí občané, pašování koření a bezpočet pokusů o atentát či únos na politiky se právě staly součástí jeho každodenního života. Nic nového pro něj.

Ale jít na procházku s Riyo Chuchi, ženou, která poslední rok častěji než ne konzumuje každou jeho myšlenku? Ať ho Jango hlídá a brání mu v jakékoli hlouposti.

Riyo mu dala souřadnice malého parku v docela klidné části městské planety, aby se mohli projít. Nikdy předtím o tom místě neslyšel, i když vzhledem k povaze jeho práce to byla obvykle dobrá věc. Bylo příjemné vědět, že na této planetě, bez ohledu na to, jak je malé, bylo někde, které bylo chráněno před zločinem, který pohltil její zbytek.

Cesta spídrem byla naštěstí rychlá a brzy zastavili do parku. Kolem nebyly žádné další spídrové motorky, což znamenalo, že byl teď s Riyem skutečně sám. Nechal ji sesednout jako první, než vypnul kolo a sám sestoupil.

Nebyl si jistý, jak má park vypadat, přesto mu to úplně vyrazilo dech. Bylo to ohromující. Malé, zářící lampy visící z nízkých větví stromů osvětlovaly spletité cesty v bílé záři, která zářila skrz tmu. Stromy byly nejhlubší, nejživější odstín zelené, jaký kdy ve svém krátkém životě viděl, barva, o které by nyní přísahal, že je jeho oblíbená. Cestu vedoucí k nim lemovaly květinové keře všech odstínů a vyzývaly je, aby vstoupili dovnitř. Byl tu dokonce malý potůček, zvuk tekoucí vody mu rezonoval v uších jako jemná ukolébavka.

„Celou tuhle věc si před dlouhou dobou objednali občané Coruscantu jako poděkování Senátu za jeho práci při udržování galaktického míru. Každá květina, každý strom zde byl poslán z planet po celé galaxii jako poděkování za udržení míru. Ten mír je teď možná pryč, ale usoudil jsem, že si ho zasloužíš vidět taky, když vezmeš v úvahu všechnu tu práci, kterou děláš, abys ochránil ten malý mír, který nám všem zbyl," řekla Riyo, když si všimla, jak zírá.

Při jejích laskavých slovech se mu rozbušilo srdce. Mnoho lidí nesdílelo názor, že klony skutečně tvrdě pracovaly, aby ochránily planetu a udržely ji co nejklidnější. Rozhodně to nebyla snadná práce a občas žárlil na své bratry, kteří se dostali do frontové linie u Jediů. Bylo to jindy, jako je tato, když věděl, že by nikdy neměl příležitost potkat Riyo, že je vděčný, že je umístěn na Coruscantu. Ochotně by čelil tisícům davů, kdyby to znamenalo, že může zůstat po jejím boku.

"Děkuji, Riyo," vytrhl se nakonec ze svých myšlenek a odpověděl jí, "to pro mě znamená víc, než víš."

V odpověď zahučela a otočila se, aby pohlédla na hranici stromů, "Mrakodrapy se přesně nevyrovnají přírodní kráse, kterou může planeta mít."

"Ani trochu." Tohle místo je úchvatné," odpovídá.

Nemohl se ubránit obdivování scenérie ještě několik okamžiků, než se otočil směrem k místu, kde stál Riyo po jeho boku. K jeho překvapení ho sledoval pár zlatých očí. Přistižená, jak na něj zírá, si rychle odkašlala a odvrátila se, do tváří se jí zvedl fialový ruměnec. Předstíral, že to ignoruje, a chtěl si sundat helmu. Nebylo fér, aby byl jediný, kdo si byl vědom, když se jeden z nich červenal. Vložil si ji do ohbí paže, což se stalo téměř přirozenou věcí, a nabídl svou druhou paži Riyovi.

"No tak, mám pocit, že uvnitř je to ještě hezčí."

Vřele se na něj usměje a vklouzne svou paží do jeho, "Ach, slibuji ti, Foxe, je."

Jak jdou, Riyo mu říká jména všech různých stromů a květin kolem nich. Nikdy by ho nenapadlo, že může být tolik rozmanitosti. Fox je nesmírně rád, že si mohl sundat helmu, aby mohl ocenit skutečné barvy tohoto místa. Dokud bude žít, nikdy na to nezapomene. Každé slovo, které vypadne z jejích rtů, pozorně poslouchá. Je to zjevně téma, které je pro ni důležité, a proto je důležité i pro něj.

"No, teď přichází ta nejtěžší část," zasměje se, když mu dokončí vyprávění o květinách, "Musíš si vybrat nějakou oblíbenou." Jen jeden."

Lehce se zasměje: „A jak to, že si můžu vybrat jen jednu? Nemohou být všechny moje oblíbené?"

"Jako jak jsou všichni tvoji bratři tvoji oblíbenci?"

Otevře ústa, aby odpověděl, ale ona ho přerušila: "To zahrnuje Thorna, víš."

Poprvé po příliš dlouhé době se tomu skutečně směje. Je to smích plný břicha, že by se skoro styděl, kdyby Riyo viděla, jestli jí důvěřuje méně.

Zářivě se na něj usměje a čeká, až jeho smích utichne, aby dokončila řeč: „Ano, musíš si vybrat oblíbenou květinu. Řeknu ti svoje, jestli to bude snazší."

Jakkoli laskavě nabízí, je to zbytečné. Svého oblíbence poznal v okamžiku, kdy ho uviděl. Měsíčník Pantoran. Jeho syté modré odstíny ladily s Riyinou pletí a zlatý střed odpovídal jejím očím. Každý okvětní lístek byl tak složitý, že se skoro zdálo nemožné, aby byl vytvořen nějakou přírodní silou. Okvětní lístky vytvarovaly kolem hlavy květiny korunu, která se vyrovnala všem vládcům, s nimiž se kdy setkal. Říct, že to bylo ohromující, by to znamenalo lehkou váhu.

Teď se musí jen rozhodnout, jestli je to odpověď, kterou jí dá, nebo jestli si to vymyslí. Nechce, aby se cítila nepříjemně. Zároveň vždy trvá na tom, aby k ní byl upřímný.

Zhluboka se nadechne a ukáže na květinu, když ji míjejí, „Pantoranské měsíčnice. Je to perfektní. Přitáhlo mě to hned, jak jsem to viděl."

jeho. Cítí, jak mu helma vypadla z jeho sevření a padá z kopce, ale není mu to jedno. Stejně jemně přitiskne své rty na její a obtočí ruce kolem jejího pasu, aby si ji přiblížil. Její měkké, teplé rty se přesunou do úsměvu proti jeho.

Odtáhne se od něj a on ji honí rty, stále touží po jejím doteku. Kolik nocí snil o tomto okamžiku, než se mu to nyní stalo? Tolik, a přesto se žádný z nich nemohl srovnávat se skutečným pocitem jejího těla přitisknutého k jeho. Její prsty se zapletly do jeho vlasů, aby jemně uchopily zadní část jeho hlavy.

Nakonec se od ní odtáhne, aby popadl dech, jak moc nechce. Její oči jsou jasné, když se na něj dívají, září v nich hvězdy v hodnotě celé galaxie.

"Myslím, že mě sem budeš muset brát častěji," podařilo se mu říct hlasem tak trochu chraplavým.

"Neboj se, Foxi." Měla jsem to v plánu," odpoví, než si ho znovu přitáhne k sobě.