Můj sen <3

Za stěnami krásy...

Pearl zavrtí hlavou. Chytne mě za ruku a vydá se kamsi do centra města. ,,Pearl, kam jdeme?" zeptám se jí. ,,Uvidíš!" usměje se. Jsem zmatená, vůbec nevím, kam jdeme. V tady těch místech jsem byla naposledy jako malá. Je to tu moc pěkné. Zdá se, že to ani nepatří k tomu ošklivému světu. Je tu takový malý parčík se stromy. Naproti stojí pár obchodů s oblečením, zverimex a pár pěkných domečků. Nejsou tu pohozené odpadky jako v jiných částech města. Ulici si místní obyvatelé pečlivě hlídají. Hodíš na zem odpadek-pokuta 200 korun...Je to zvláštní, že i taková malá "bezvýznamná" ulička má lidi, kteří si jí váží. Pearl mě vede k jednomu většímu domu. Zazvoní a za chvilku otevírá takovej malej zrzavej kluk a zakření se na Pearl. ,,Uhni, smrade, jsme pozvané," řekne ledovým hlasem Pearl. Takhle ji neznám. Skrček si nás ještě změří pohledem a uhne, abychom mohli projít. Vděčně se na něho usměju a on obrátí oči v sloup. Projdeme a... Je to tu úplně jiné než venku. Na koberci jsou rozmačkané vafle nebo co to je, ode zdí se odlepuje omítka, ve vzduchu je cítit pití, je tu vlhký vzduch, stěny začínají chytat náznaky plísně, nábytek má tmavou vybledlou barvu, po celém domě se povalují puberťáci stejného věku a hudba řve na plné pecky. ,,Co to je?" křičím Pearl do ucha, jinak by mě neslyšela. ,,To je večírek!" směje se Pearl a hned běží k partě kluků. Opatrně se tam doploužím. ,,To je ta vdova?" směje se takovej zrzavej vtipálek a ukazuje na mě. Všichni se zasmějí. Podívám se na Pearl a ta pokrčí rameny. Ale i tak se usmívá. Začíná mi to být nepříjemné: ta řvoucí hudba a nepříjemné prostředí. ,,Kde je záchod?" zařvu Pearl do ucha. Ta, stále se smějící, ukáže na strmé schody. Snažím se po nich vylézt, ale zároveň nešlápnout na žádného spícího puberťáka, a že se jich po schodech nerozvaluje málo. Pomalu, ale jistě, vyjdu po schodech do úzké chodbičky s pěti dveřmi na každé straně. Otevřu dveře s nápisem WC, ale tam přistihnu dva mladé lidi přímo v nejlepším. Rychle zabouchnu dveře a podél stěny se doplazím do prvního volného pokoje, kde se zamču, sednu na postel a rozbrečím se.