Po 10 letech znovu...

64 5 2
                                    

Nevím, jak dlouho tam sedím. Možná minutu, možná hodinu...Je mi to fuk...Asi pětkrát se na mě někdo dobývá, ale já mlčím. Naproti šedivé posteli stojí stará malá knihovnička asi s pěti knihami. Pomaličku dojdu po zabláceném koberci až k malé knihovničce. Vezmu do ruky první, co uvidím. Je poměrně tlustá. Setřu z ní prach a na přední straně se rozléhá výrazný nápis: FOTOALBUM. Otevřu to a hlasitě kýchnu kvůli množství prachu. Hned na první fotce rozpoznám zrzavého vtipálka z dola. Akorát je menší. Na fotce má rozesmátý výraz. Výraz spokojeného mladého kluka. Na další straně je naopak mladý kluk, který nám otevřel dveře. Na další zrzavá paní a zrzavý pán na svatbě. Jejich svatbě. Takhle listuju a narážím na spoustu rodinných fotek. Zastavím se až za půlkou. Tam obrázek celé rodinky: malého zrzavého kluka, co nám otevřel, vtipálka z dola, což jsou údajně bráchové, potom zrzavá paní, zrzavý pán a pes. Smějí se. Naopak na druhé stránce je ta samá fotka počmrkaná rudou rtěnkou a velký nápis: CHCÍPL A NECHAL MĚ TU S DĚCKAMA SAMOTNOU. BUDE LITOVAT HAJZL!!!!!!!!!!!!!

Knížka mi vypadla z rukou. Jak někdo může napsat takový hnusy? To už nikdo není normální? Vezmu si tašku z postele, přitisknu k tělu, odemču dveře a pomalým krokem se vydávám dolů, kde se poměrně vylidnilo. Projdu okolo Pearl, která opilostí ani neví, co dělá a utíkám na autobusovou zastávku. Autobus přijíždí za 5 minut. Nastoupím a celou cestu koukám z okna. Potom vystoupím a automaticky zamířím domů. Dám si sprchu a zalehnu do postele, kde s pláčem usínám...

Můj sen <3Kde žijí příběhy. Začni objevovat