Nic nás nerozdělí ✅

Kapitola XX.

(Doporučuji si ke čtení pustit písničku, bude mít úplně jinou atmosféru.)

Přivedl ji k troskám hlídkového transportéru, který předtím slyšela havarovat. 

Mezi zkroucenými ostatky stále hořely malé ohně a celou oblast naplňoval zápach hořícího kovu. John odmítl opustit spídr, ale ukázal ji na bílou a červenou zbroj velitele Thire, který mluvil s týmem které hasil požár.

 Došla k němu a přála si, aby popadla něco s rukávy, aby si mohla okrýt nos. Všiml si jí, než na ně dorazila, a ustoupil, aby ji pozdravil.

,,Riyo." Zněl unaveně. Do očí bijící použití jejího jména ji na okamžik vyvedlo z míry, ale zatlačila a postavila se vedle něj.

,,Thire." Jak je to dlouho, co ho viděla? Věděla, že byl zapleten do honby za Jediem, který se pokusil zavraždit tehdejšího kancléře, přičemž vedle velitele Stonea, který byl zabit v Chrámu Jediů v Jediské očistě, zaujal snad nejaktivnější roli v Coruscantské gardě.

V noci hořelo. Přemýšlela, jak mohl v noci spát. 

Možná nemohl.

Obrátila pozornost od velitele k troskám vedle nich. Na zemi byly roztroušené kousky spáleného plastoidu a několik tvarů, které poznala jako spálená těla. Kousla se do jazyka a pokračovala ve skenování místa. 

Když vykoukla zpod části trosek, uviděla pár známých bot. 

Rys. 

Kolikrát viděla ty boty vedle sebe? Znala by je skoro stejně dobře, jako znala své vlastní boty. Pochopila, proč se John rozhodl zůstat ve spídru. 

Vedle něj, kousek od trosek, uviděla sadu červených brnění. Vykročila vpřed, ale Thire ji popadl a stáhl zpět. Otupělost v ní se zvedla a vytvořila prostor pro drtivé zoufalství.

,,Prosím. Prosím, nech mě ho vidět. Prosím. Prosím. Prosím!" Vzlykala a křičela na něj, aby ji nechal jít. Neřekl nic, jen ji držel, dokud její hlas nebyl chraplavý a její zápasy neutichly.

 Když se Thire uvolnil, málem spadla na zem. Spadla by, kdyby ji nechytil a nepřitáhl k sobě. Nevšimla si letmých pohledů, které jí posílaly některé klony na místě.

 Nikdo z nich se nepřiblížil.

,,Riyo, tohle není pěkný pohled.  Jsi si jistá že ho chceš takhle vidět?" řekl konečně Thire, když ji uklidňoval.

,,Prosím, Thire. Tolik mu dlužím." Přála si, aby si sundal helmu, aby mohla svůj ppstoj hájit u muže a ne u brnění. Přesto nemohla snést pohled na Foxův obličej, jak na ni zírá; nebo Rys', nebo některý z klonů, kteří byli na bitevní lodi.

Thire přikývl a pomohl jí na nohy.

 Přešel s ní k červené zbroji – odmítala na to myslet jako na Foxe – a postavil se za ni, když padla na kolena vedle těla. 

Sáhla po černém pruhu mezi Foxovým hrudním plátem a helmou a vsunula mu ruku pod krk. Zděsila se, když se pod jejím dotykem nepřirozeně ohnul a uvědomila si, jak musel zemřít. 

Polkla svůj strach a místo toho sáhla po jeho helmě a snažila se nestrkat do jeho hlavy, když si ji sundávala. Thire si za ní klekl a on jí teď položil ruce na ramena. Vzala Foxův obličej do dlaní a palci mu otupěle přejela po tvářích. 

Kolikrát to udělala, když byl naživu; sundal si helmu a přejela mu rukama po tváři, jako by jí patřil. Byla vděčná, že má zavřené oči, ačkoliv se mu do čela a rtů stále vryl smutek.

 Uvědomila si, že musel ve svých posledních chvílích prosit, aby byl ušetřen. Nikdy si nedokázala představit svého hrdého Foxe, jak prosí o jeho život, ale možná ano, kvůli ní. Pokračovala v přejíždění palců po jeho tváři, když si naposledy všimla jeho rysů. Málem minula Thirea, který se zezadu natáhl, aby šťouchl Foxovi do krku.

,,Ta havárie ho nezabila." Sundal si helmu. Jeho hlas byl vyrovnaný, odtažitý, jako by nahlas procházel svými myšlenkovými pochody v její prospěch. 
,,Jeho bratři také ne. Ale byl mrtvý dlouho předtím, než tato loď dopadla na zem." Zvedl ruku zpět na její rameno. 

,,Byla to téměř okamžitá smrt, Riyo. Sotva by to cítil."

,,Víš, kdo ho tedy zabil." Neotočila se a Thire neodpověděl. 
,,Prosím řekni mi."

Mlčel, pozoroval bolest v jejich očí a mlčel.

Riyo se konečně otočil a přímo podíval se na Thirea. Neplakal, ale prázdný výraz v jeho tváři byl horší. Bála se vidět Foxe v Thireově tváři, ale ještě víc se bála, když si uvědomila, že nemůže. 
,,Prosím!"

,,Vader." Podíval se na trosky kolem nich a Riyo i přes horko ucítila mráz po zádech. Roztřeseně vydechla a zabořila tvář do ohybu Foxova krku. 

Skoro doufala, že ucítí, jak ji objal jeho paže jako vždy předtím. 

Ale přišla příliš pozdě.