Nic nás nerozdělí ✅

Kapitola XXII.

O několik let později.

,,Nemá žádné bolesti, nic ji nebolí, už to nebude dlouho trvat," slyšela, jak lékaři šeptají její sestře, ne že by Riyo záleželo na tom, aby je slyšela, na chvíli věděla, že její čas přichází, a vítala to.

S vědomím, že znovu uvidí svou lásku.

,,Riyo?" zašeptala Kali, přešla k ní vedle a vzala její vrásčitou ruku. 
,,Cítíš se lépe? Mohl bych nechat sestry přinést nějaké jídlo“

,,Ne," zavrtěla Riyo hlavou, cítila, jak slábne, jen se chce unést do toho věčného spánku, na který čekala.

Kali našpulila rty, ale neřekla nic jiného, ​​místo toho se rozhodla vzít Riyovu ruku pevněji do své a lehce ji mnula ve snaze ji zahřát, ocenila toto gesto, ale obě ženy věděly, že to nebude fungovat, a že hodina se rychle blížila.

,,Chci ti jen poděkovat za útěchu, kterou jsi mi celé ty roky poskytovala, stála si za mnou v každé chvíli, za každým rozhodnutím které jsem jako senátorka učinila. Jsem ti sestřičko tak vděčná a chci, abys věděla, jak moc tě miluji."

Kaliiny oči se tehdy začaly lesknout a ona si je spěšně otřela volnou rukou, když se jí tvář zmuchlala.

,,Taky tě mám ráda Riyo," plakala a naklonila se, aby ji políbila na tvář.

Riyo si těžce povzdechla a cítila, jak se jí každou vteřinou hůř dýchá.

Obrátila se ke Kali a zašeptala "je to ono?" Její sestra se jí podívala do očí, slzy jí teď volně tekly, když znovu pevněji sevřela Riyovu ruku a jednoduše řekla:
,,Neboj se, zůstanu s tebou tak dlouho, jak mě budeš potřebovat."

Zavřela oči a jediné, co Riyo ještě zaregistrovala, byl Kaliho tichý šepot „Brzy se zase uvidíme“

 

Znovu otevřela oči a uvědomila si, že stojí na pozemku svého domova na Pantoře, otevřených polích tak krásných, jak si je pamatovala, a slunce, které jí jemně zahřívalo obličej.

,,Už je to dlouho," řekl známý hlas za ní. Šokovaně se otočila a všimla si muže stojícího před ní s tím krásným pokřiveným úsměvem na tváři, který jí tak moc chyběl.

,,Jsi tady," zašeptala a neodvážila se pohnout pro případ, že by zmizel.

,,Čekal jsem na tebe," usmál se Fox a natáhl k ní ruku.

Nechala slzy téct, rozběhla se k němu a znovu se mu vrhla do náruče, jeho známé teplo bylo to jediné, po čem v posledních desetiletích svého života toužila.

,,Chyběla jsi mi, miláčku," řekl jí, jemně držel její tvář v jedné ze svých rukou, než přitiskl své rty na její.

Konečně byla doma.

Tak opět tu máme konec.
Bohužel tenhle příběh se během psaní neobešel bez slz, které doprovázeli téměř každou kapitolu.

Opět bych chtěla poděkovat za vše báječný osůbkám, a to @Zlatotlapka a @CatherineNierthly. ❤️
Holky, opět děkuji 🥰

A opět brzy u dalšího příběhu...