Déja rêve/Jakub Vrána

3)opravdové "štěstí"

,,Vráno!"zvolal nadšeně kluk za mnou k člověku, na jehož rtech jsem měla položený čerstvě nalakovaný ukazováček.Netrvalo mi dlouho abych poznala, majitele onoho hlasu...
_______________________________

,,Dobřeee nemyslel jsem si, že na to půjdete tak rychle, ale jak je libo"uchechtl se můj úžasný bratříček.Po téhle větě jsem zrudla snad až v žaludku.Ten kluk přede mnou je-....no sakra!Já jsem tak blbá!!Proč mě osud takhle trestá?!Klidně si to můžu projít keřem a stejně narazím na hokejistu.Buď je každý druhý na téhle planetě hokejista, nebo se mi jen smůla lepí na paty.

,,ne!Ne ne ne!A opovaž se na to jenom pomyslet!!"zdůraznila jsem a až teď si uvědomila jak to muselo vypadat.Hbitě jsem se vyvlékla z jeho svalnatých paží jenž mě jemně přidržovaly na nohou a znovu si utvořila svůj osobní prostor...minimálně osobní prostor od hokejistů!

,,Taky jsem si zrovna neužíval, když mi tvoje přiblblá kámoška vletěla do náručí."řekl s naprostou vážností.

,,Tak za prvé ty nagelovanej šampóne!Nenazývej mě laskavě přiblblou, protože jedinej přiblej z nás tří jsi ty!Za druhý!Jsem jeho sestra, ne kámoška.Jo a mimochodem, ve tvé náruči bych úmyslně nechtěla být ani po smrti!"asi jsem to kapánek přehnala, ale na hokejisty(zvláště jako je on)jsem prostě alergická.Už už chtěl něco namítnout, když v tom se do toho vložil David

,,Kubo neber si to k srdci.Ona má jen krámy, viď El?"obrátil se na mě s důrazem ve tváři.Jaký krámy?!

,,To teda ne!Když je někdo debil, tak se s ním musí jednat jako s debile-"

,,pojď Elinko, promluvíme si Jo?"přerušil mě v-snad tu nejhorší chvíli-můj starší sourozenec.Neochotně jsem kývla a společně jsme se přesunuli o pár metrů dál.

,,můžeš mi říct, co to bylo?!"vyprskl

,,co jako?Zasloužil si to!Takový krásný holky mu do náruče dozajista každej den nepadaj"odsekla jsem s dávkou humoru

,,El prosím.Jestli se takhle budeš chovat ke každýmu, tak za chvíli skončíš s dekou a kufry před hotelem."

,,Ne ke každýmu, jen k namyšleným hokejistům"podotkla jsem

,,Dej jim alespoň jednu šanci a pokus se nevrazit každýmu, kdo tě urazí, ano?"zaprosil a já vystydla.

,,Fajn"souhlasila jsem a vydala se vstříc mé noční můře.Zabijte mě někdo prosím!!!

,,Taak kluci, tohle je moje mladší sestřička Elizabeth.Chtěl bych říct, že-"dále jsem ho už neslyšela protože se za mnou nahrnuli snad všichni kluci s oznámením jejich jmen.Zaslechla jsem něco jako Kundrátek, Blümel, Červenka, Hertl a spoustu dalších příjmení.Snažila jsem se zadržet smích po vyslyšení tolika-řekněme zvláštních-jmen.Jediný modrooký blonďák se ke mně nehrnul.Bůh se nade mnou asi konečně smiloval.Cestou do pokojů jsem byla nucena vyslechnout si snad milion zážitků z hokejových zápasů i z jejich začátků.Musím uznat, že jsou docela fajn.Možná ne všichni jejichž svatým heslem je hokejka jsou tak špatní.
**

Po předlouhé konverzaci mě konečně můj bratr zachránil.

,,Kluci nechci vás rušit, ale máme tu malý problém.Asi víte, že pokoje jsou určeny pro páry což je pro nás všechny výhodné.Jedinci mají více místa sami pro sebe nebo si můžete přivést návštěvu.U mě bydlí Lidie což znamená, že už nemám místo pro svojí sestřičku, tudíž bude muset bydlet s jedním z vás.Chci upozornit, že pokoje mají jen jednu manželskou postel"dokončil svůj monolog.Na chvíli se mi zatemnilo před očima.Spát s někým cizím, natož hokejistou v jedné posteli?Domnívám se, že teď se můj fiktivní horor stává realitou!Ku podivu se hlásili skoro všichni.Páni.Známe se sotva pár minut a drtivá většina by semnou už sdílely lože.

,,Havran!Co ty?Jediný tady nemáš zájem"ozval se, tuším Matěj Blümel.

,,Ať si pro mě za mě spí třeba pod lípou.Není to můj problém a už vůbec nechápu, proč bych se s ní měl dělit o postel.Navíc s děvkami jako je ona já nespím"odpověděl a já se nestačila divit.Tak moc by si zasloužil aby mu někdo vrazil, já to být nemůžu jelikož by to na začátek nových vztahů s ostatními hráči nebyla zrovna dobrá vizitka.

,,Co máš za problém?Neznáme se a ty jsi už přesvědčený o počtu mužů kteří prošli mojí postelí?"pokusila jsem se o snad ten nejklidnější tón který byl v této situaci vůbec možný.

,,stačí pohled na tebe a je jasný, že je na deseti prstech nespočítáš ani kdybys vážně chtěla."uchechtl se.Tak teď se ve mně už vaří krev!

,,Dobře Kubo, takže se dobrovolně hlásíš k tomu, že si Elinku vezmeš na pokoj viď?"oznámil můj bratr a mně mohly oči vypadnout z ďůlků.Proč to jako dělá?!!Já ho zabiju!Já ho vážně uškrtím!!

,,Jenže Elinka nesouhlasí takže bude na pokoji s někým jiným, že?"pokusila jsem se marně zachránit situaci.Místo odpovědi mi v ruce přistála karta se stejným číslem jako měl Vrána.Tomu se říká opravdové "štěstí".