Stín minulosti // Niam//Larry

13

Dnes máme rande! Včera večer se Liam odhodlal a pozval mě na rande. Dva dny jsme kolem sebe chodili, culili se na sebe, lehce se dotýkali jeden druhého. Jsem opatrní, ne jako kdyby jsme nevěděli jak spolu mluvit, spíš si užíváme že oba dva víme. Víme co ten druhý cítí a nespěcháme. Jsem zvědavý co si na dnešní večer Liam vymyslel, protože mi nic nechce říct. Neřekl mi ani jak se mám obléct, prej pohodlně. To mi teda pomohlo. Jednu nevýhodu společného bydlení, jsem ale objevil. Nemám šanci ho překvapit tím jak mi to sluší. Jakmile jsem vyšel z koupelny, Liam mi šel naproti. Prohlížel si mě u toho a culil se dokud za sebou nezavřel dveře on. Překvapit ho můžu jen tím co si obléknu.

Což je docela oříšek. Nevím co na sebe. Projdu celou skříň dvakrát, dokonce slyším Liama, který už vylezl z koupelny a šel do svého pokoje. Sahám po bílém obyčejném tričku, hnědé semišové bundě a pruhovaných kalhotech. Doplním to hnědýma polobotkama než budeme odcházet. Ještě jednou překontroluju své vlasy a prohrábnu je. Tak jo jsem připravený. Do kapsy si dám telefon, peněženku a nakouknu z pokoje. Liam zatím nikde není. Jen co za sebou zavřu, otevřou se dveře od jeho pokoje a já zůstávám zírat. Béžová delší mikina sice zakrývá jeho svaly, ale v tomto případě to vůbec nevadí, světlé džíny a... sakra odkdy má takhle delší vlasy? Nevšiml jsem si snad.

Liam se na mě usměje a jde ke mě. Pořád zcela zamrznutého, mě obejme jednou rukou kolem pasu a druhou mé pohladí po tváři. ,,Jsi nádherný Ni." Jeho slova způsobí ruměnec v mých tvářích. ,,Ty taky." pípnu a pohled rychle skláním k zemi. To se mu ovšem nelíbí a dvěma prsty mou bradu zase zvedá. ,,Moc krásný." vydechne proti mým rtům, které na moc krátký okamžik spojí se svými.

,,Kam vůbec jdeme?" zjišťuji, když opustíme náš byt. Ano, začal jsme ho nazývat naším bytem. Liam je tam už prostě doma a nechci, aby se to někdy změnilo. Bez něj by to nebylo ono. ,,Nech se překvapit." mrkne na mě. Chvíli ho sleduju jak se odhodlává, občas mu cukne v ruce a já jen hádám, že mě chce chytit. Mohl bych to vyřešit za něj, ale chci aby to udělal on. Aby konečně pochopil, že tohle není zakázané. Pořád se s tím trochu pere a já se jen bojím dne, kdy potkáme nějakého homofoba. Doufám, že to bude v době, kdy se s tím Liam bude umět už vyrovnat a nebude si to moc brát k srdci.

Dojdeme za západu slunce k parku, znám to tady, je tu moc krásně takhle v podvečer a vlastně i večer. Liam si to sebevědomě namíří přímo dovnitř a já ho jen následuji. V dálce spatřím Harryho s Louisem. ,,Co ti tu dělají?" vykulím na ně oči. ,,Poprosil jsem je o pomoc, doufám, že to nevadí." usměje se Liam a zamává jim. Kluci na nás také zamávají a počkají než dojdeme. ,,Ahoj, co tady.." zarazím se. Na zemi je deka a piknikový koš. Šly na piknik? Jako pomoc od nich Liam potřeboval?
,,Ahoj, vše máte připraveno a my si jdeme užít naše rande. Zítra přijdeme a chceme slyšet podrobnosti." usmívá se Harry.
,,Ahoj, moc děkuju za pomoc kluci. Užijte si večer." popřeje jim Liam.
,,Hlavně si ho užijte vy a použijte ochranu." culí se Louis a já mám sto chutí ho majznout něčím po hlavě.
,,Louisi!" křiknu na něj, to už ale oba dva se smíchem odcházejí. ,,Ochranu?" nakrčí nos Liam. ,,T-to... bavili jsme se o tom... kondom myslel." dostanu ze sebe celý červený. Tuhle debatu jsme vedli před jeho prvním rande, nemohl jsem dopustit aby chytl nějakou nemoc. Bylo to trapné... hodně trapné a Liam se v tom vyžíval. ,,Oh, ano. Osvěžíš mi paměť?" zaculí se. ,,Ne!" rychle kroutím hlavou. ,,Ale no tak Ni, není se přeci za co stydět." stáhne mě dolů na deku a z koše vyndá dvě skleničky na víno, které do nich následně naleje.

,,Na krásný večer." přiťukneme si a napijeme se. Liam vytáhne i ovoce, pečivo a sýry. ,,Páni." usměju se když to vidím. ,,Chtěl jsem něco speciálního." přisune se ke mě, jednou rukou mě chytne kolem pasu a přisune tak, abych se o něj mohl opřít. ,,Děkuju, je to nádherné Li." Zakloním hlavu a odvážím se mu dát malou pusu na čelist. Liam měl, ale jiný plán. Jakmile se mé rty přiblížily políbil mě. Doopravdy, vášnivě mě políbil. ,,Jsem rád, že se ti to líbí." zamumlá mi do polibku, mé rty ale nepouští. Jak by se mi to mohlo nelíbit, je to perfektní. On je perfektní.

,,Víš že jsi mi slíbil kdysi vyprávění o orgiích?" zasměju se, když ležíme na dece, já v Liamově náručí a koukáme na hvězdy.
,,To si pamatuju, zajímá tě to?" zasměje se. ,,Zajímá, zajímá mě jak jsi žil... um, za své doby? Nevím jak to nazývat." Prostě jak žil předtím, jak by žil kdyby se to neposralo.
,,Než jsem poznal Viléma, byl jsem divoký, jak říkal můj otec. Často jsem utíkal z panství, líbilo se mi jakou volnost mají kluci z vesnic okolo. Otec toho jednoho dne měl dost a poslal mě do Londýna na studia." rozesměje se. ,,Do elitní školy, prej aby mě napravili. Nechtěl jsem tam, přirozeně, ale to se změnilo hned první den. Byla to elitní škola, pro bohaté děti, ale víno tam teklo proudem a sex tam měl každý s každým. Takhle to prostě na těchto školách fungovalo. Ano výuka byla přísná, ale co se dělo potom bylo všem jedno. Hned druhý den jsem byl pozván na čaj k jednomu ze studentů z vyšších ročníků. Šel jsem tam s tím, že to je opravdu pozvání na čaj. Překvapilo mě, když jsem otevřel dveře a už ze mě někdo strhával košili. Byli tam chlapci i dívky. Každý si užíval s každým. Byl jsem z toho z počátku vyděšený, bylo mi čtrnáct ale během dvou týdnů jsem se adaptoval. Každý den jsem chodil na takový večírek, poprvé jsem tam spal s dívkou a následně i chlapcem. Začal jsme tam zjišťovat, že chlapci bude to co budu preferovat. Mohl jsi si vybrat kam a ke komu půjdeš, jestli na klidnější večírek, který je v duchu milování a romantiky nebo na něco tvrdšího a divočejšího." Pozorně poslouchám jeho vyprávění, tohle mě opravdu zajímá. Je to takové okénko do historie.

,,Kam jsi chodil ty?" podívám se na něj. ,,Jak kdy, postupem jsem začal vyhledávat spíše ty divočejší. Bylo tam více vášně, lidi byli odvážnější. A v posledním ročníku jsem na takovém večírku potkal Viléma. On tam byl omylem, parta kluků se ožrala, sebrala pár děcek co potkali na ulici a chtěli si s nimi užít. Dnes tomu říkáte znásilnění, dřív to bylo prostě normální. Přišel jsem, když je svlékali do naha. On mě něčím upoutal na první pohled, musel jsem zakročit. Naštěstí jsem měl už nějaké jméno na škole a když jsem řekl, že on je můj všichni ustoupili. Nechali mě ho. Vzal jsem ho do náruče a odnesl bokem, pomohl mu se obléct a vzal ho do věže, kde jsme si povídali až do rána." teď má na tváři zamilovaný a zároveň smutný úsměv. ,,Stýská se ti." konstatuju. ,,Stýská, ale myslím že jsem získal někoho daleko výjimečnějšího. Máš v sobě Vilémovu nevinnost, jeho vnitřní krásu ale přitom jsi někdo úplně jiný., Jsi nádherný jak zvenku tak zevnitř, on byl svým způsobem i zlý, ty vidíš v lidech dobro. Pomáháš každému komu pomoct můžeš, jsi úžasný kamarád a moc silný člověk." Znovu rudnu po jeho slovech a nevím co na ně říct. ,,Um, děkuju?" nejistě se na něj zadívám a parkem se nese jeho zvonivý smích. ,,Já děkuju, jsem šťastný že tě mám Nialle." Na tohle už není potřeba nic říkat, jen spojuji naše rty v dalším polibku, který si užívám.

Nevím co nás spojilo dohromady, jak se to mohlo stát. Stále nevěřím na nějaké kouzlo a pokud se z něj teď vyklube sňatkový podvodník... bože to by byl ten nejlepší podvod co kdo kdy vymyslel. Ale i kdyby mě měl připravit o vše co mám, stejně bych vždy chtěl jen jeho. A podle jeho očí můžu říct, že on je stejně tak moc zamilovaný do mě. Jeho oči ho vždy prozradí, nevím jak a nevím kdy, ale neučil jsem se v nich číst a ještě nikdy mě nezklamaly. Možná... možná to byl opravdu osud.

----------------------------------------------------------------

Ty středy mi teď prostě nejdou :D ale důležité je, že je tady! Už jen jedna kapitola a epilog

Fox_ie