Déja rêve/Jakub Vrána

4)Že by hokejisti nebyli zas tak špatní?

Místo odpovědi mi v ruce přistála karta se stejným číslem jako měl Vrána.Tomu se říká opravdové "štěstí".
_______________________________

Dobelhala jsem společně se světle růžovým kufrem a taškami v ruce ke svému pokoji.Zvolejte třikrát sláva.Zasunula jsem kartičku do dveří načež se, díky bohu otevřely.O-můj-bože!Je to tu nádherný!!Pokoj byl zařízený do velmi moderního stylu..páni.O hokejisty zřejmě bývá perfektně postaráno.

,,musíš žít ve vážně velký díře jestli ti tohle přijde jako něco přijatelnýho"ozval se Vrána.Málem bych zapomněla, že tu je

,,Vlastně jsem si na chvíli myslela, že to je sen, pak jsi se ovšem objevil ty a náhle se to všechno změnilo na noční můru"prohodila jsem ledabyle a tlačila se do ložnice.Věci jsem si odložila opodál a ulehla do postele.

,,Zvedej se.Tady spím já, ty si třeba ustel na zemi jestli chceš"vytáhl mě z postele, kdo jiný než můj oblíbený Jakub Vrána.Pokusila jsem se  něco namítnout jelikož mi už moje hodinky hlásily půlnoc a já byla po celém dni dost vyčerpaná.Jediný čeho jsem se dočkala byl zaprášený polštář a slabá chlupatá deka.

,,Fajn.Tak ti teda děkuju!"Asi mi dost určitě urazil ego a taky možná proto jsem se vydala na večerní procházku finským městem jenž jsem v životě neviděla.Rozběhla jsem se deštěm mezi svítícími lampami a na chvíli nevnímala realitu.Všechno bylo tak krásné.Kapky dopadající na tvrdý asfalt zněly jako by tancovaly do rytmu neznámé skladby a-....počkat..
Husté osvícení se začalo měnit na jednu lampu po dvaceti metrech a rušné město plné lidí se proměnilo na tiché místo kam by nejspíš nezavítala jediná noha.Nelíbilo se mi tu a tak jsem si to hodně brzo otočila.Jenže čím víc jsem se snažila najít cestu zpět, tím víc jsem se ponořovala do hlubin tohoto divného místa.Digitální hodinky mi ukazovaly čas 3:25.Dost!Dost dost dost!Nežijeme ve středověku.Vytáhla jsem si mobil a zapla Google mapy společně se svojí polohou.Nevím proč ale nic mi to neukázalo.Přesněji se moje poloha měnila sama od sebe a to jsem třeba jej stála na místě.Dobře tak se můj bratr nevyspinká do růžova.Naťukala jsem číselnou kombinaci a vytočila jeho číslo.

,,copak, Kuba tě nechal spát na zemi tak ses rozhodla, že bude lepší si uvelebit u mě v posteli nebo co?"ozval se s dávkou humoru ospalý hlas za který jsem v téhle situaci byla nesmírně vděčná.

,,Ha-ha ha!P-potřebuju po-pomoct-t-ttt"drkotala jsem zuby jelikož stále pršelo a být v promoklém oblečení uprostřed deště nejsou zrovna lázně pro moje zdraví.

,,co se stalo?!Kde jsi?"zvážněl David

,,nevyši-nevyšisuj.Jen jsem se ztrat-t-tila.A pr-prší hodně moc"dostala jsem že sebe a konečně si zalezla někam pod střechu.

,,nebudu se ptát jak jsi se tam dostala, protože s tvojí povahou hádám, že jsi na truc odešla takže si prosím zapni mapy a řekni mi, kde jsi!"vychrlil

,,si mysíš, že jsem to nežkušila?"vykoktala jsem snad s tou nejhorší výslovností kterou jsem kdy  použila.

,,Sedám do auta a jedu.Nikam nechoď a popiš mi místo kde se nacházíš"vychrlil přičemž jsem se začala rozhlížet po výrazných bodech jenž by mohli mého bratra dovést na stejné místo, kde se právě teď nacházím.
**
Uplynuly už snad dvě hodiny a můj bratr pořád nikde.Asi před hodinou se můj mobil rozhodl rezignovat a vybil se, tudíž jsem Davidovi nemohla sdělit další informace o mé poloze.Ztrácela jsem naději.Než mě on najde, tak tu buď umřu hladem, nebo stářím.Výborný!Vážně výborně!Můj bratříček zřejmě nemá zrovna nejlepší orientační schopnosti nicméně já taky ne, ale čekat tu na vlastní smrt nehodlám.Zvedla jsem se z prohnilých prken jenž asi před dvaceti lety měla připomínat něco jako lavičku.Rozhlédla jsem se.Zkrátka to tu projdu křížem krážem, cesta odsud vést musí...tohle přesně si v hororech z nichž není úniku, hlavní hrdinové říkají..
Vytěsnila jsem tuhle myšlenku a vydala se doprava.Za chvíli má stejně svítat.Bloudila jsem ulicemi téměř bez života.Jediný zvuk tu nebyl slyšet.Se slzami které dokonale doplňovaly dešťové kapky jsem si sedla na chodník.Když v tom se rozsvítil barevný nápis Jack Brownin kahvila.Vrátila se mi vzpomínka kdy jsem se pozastavila nad malou kavárničkou s tímto názvem při cestě k hotelu.Takže to znamená, že musím jít ještě kousek a jsem v hotelu.Vesele jsem se rozběhla až jsem narazila na ty sněhově bílé stěny apartmánu před kterým jsem ještě včera byla z donucení.První čeho jsem si všimla byl kluk co nervózně poklepával nohou o dokonale naleštěné kachličky.Byl to David.S úsměvem jsem mu padla kolem krku.Přísahám, že tak pevně mě ještě nikdy neobjal.

,,Ty jseš taková-...měl jsem strašnej strach o tebe.Nikdy jsem si nemyslel, že tě mám tak rád ségra"vzlykal mi do ramene.Upřímně jsem ho nikdy neviděla brečet.Bylo to zvláštní..a asi měla ta psycholožka pravdu.S bratrem jsme docházeli na sourozenské sezení, protože v našich hádkách šlo po většině času, minimálně o zdraví.V jednom měl David pravdu.Též jsem si nikdy nemyslela, že ho mám tak ráda.

,,Se našla tak nevim co hysterčíš Krejčí"připomněl se, mým uším tak nepříjemný hlas.Vrána

,,Se našla?Kdybys jí alespoň maličko pohlídal ty debile, nemusela by se vůbec ztratit.Navíc byl slejvák a bouřka k tomu.El bude dozajista nemocná a ty můžeš jen doufat, že nic horšího"zařval se slyšitelnou nenávistí v hlase.

,,Nebo co?Není to děcko co musim hlídat, tak se laskavě uklidni"usmál se Jakub.Tohle bude zlý

,,Ti to rovnou ukážu ty-"začal se zvedat a mně došlo kam tím míří

,,klid klid klid.Moc si toho vážím, že se mě takhle zastáváš a mám tě moc ráda, ale za tohle vážně nemohl.Jakuba nesnáším a neuvěřitelně mi leze na nervy ale to neznamená, že všechno co se mi znepříjemní pobyt tady, je jeho vina.Ano, možná bych se probudila dolámaná za což by mimochodem mohl, ale ne traumatizovaná.Stačí mi se alespoň chvíli vyspat v teplé posteli a budu zase fit, slibuju.Ale asi budu potřebovat propůjčit tvojí poste"poslední větu jsem prohodila s odlehčenějším tónem.Ve skutečnosti jsem ho také vinila a k smrti ho nesnášela, ale kdybych tohle řekla, obávám se, že by za chvíli ležel nemistrovaný hokejista na těch snad nejdokonalejších dlaždičkách vůbec.

,,můžeš spát v mé posteli jestli chceš"pousmál se Matěj Blümel, jeden z, mně nejsympatičtějších kluků tady.

,,Za jiných okolností bych tě okamžitě odpálkovala ale dneska bych vlezla do postele i bezdomovci.Takže děkuju"věnovala jsem mu vřelý úsměv načež se ke mně už s otevřenou náručí řítil.Uvěznil mě v těsném obětí.Zabořila jsem svojí hlavu do jeho hrudi kde jsem si okamžitě všimla vyrýsovaných břišní svaly.Co taky můžu od kluků jako je on čekat, že.

,,měl jsem o tebe strach, víš to?"zamumlal mi do vlasů.Právě jsem porušila slib jenž jsem slíbila sama sobě.Už nikdy nebýt v těsné kontaktu s hokejistou.Stalo se, ale teď mi to ani trochu nevadí..

Další kapitolka na světě❤️Elinka si tu prožila trošku traumatický zážitek, ale co na to náš milovaný Kubík?Ani tohle ho neobměkčí?A co asi říká na láskyplné obětí jeho kolegy a holky kterou ze srdce nenávidí?
•Děkujii moc všem za přečtení💞🏒