Don't take it personal

Opět doma

Druhý den ráno jsme opět vyrazili na cestu a moje nervozita byla stále větší. Derek se mi snažil být oporou, ale před Wyattem mě nemohl obejmout a dát pusu. Když jsme vjížděli do města, které bylo poslední roky mým domovem, byl jsem úplně napjatý. Bohužel zdejší doprava nás celkem zdržovala, i když jsem znal různé zkratky, kterými jsem nás vedl. Chtěl jsem nejdříve kontaktovat Dawsona, aby nám pomohl. Navíc jsem nechtěl Dereka přivést před děti, které netuší, co se za poslední týdny mezi námi odehrálo. A taky jsem se trochu bál, že by se některé z dětí mohlo prořeknout, že Dereka zná a on by se určitě naštval. Ptal se mě, jestli se známe a já mu zalhal. Zatím jsem netušil, jak mu říct pravdu, ale budu to muset udělat opatrně. Dawson bydlel v odlehlém domě, který byl chráněný živým plotem. Přece jen to byl lovec a rád si střežil své soukromí. „Támhle ten dům. Ten s tím živým plotem." Ukázal jsem Wyattovi s Derekem.

„Tvůj přítel zřejmě nemá v lásce sousedy a jejich zvědavé pohledy." Koukl na mě Wyatt.

„Jo, občas je to takový vlk samotář." Pousmál jsem se a Wyatt pobaveně nadzvedl obočí s pohledem směřujícím k Derekovi.

„Ticho!" šeptl Derek. „Slyším je."

„Koho?" Vydechl jsem.

„Kate s Damonem, ale je tam ještě někdo. Jiní vlkodlaci." Odpoví.

„Musíme tam!" Vykřiknu tiše.

„Stilesi, počkej! Co blázníš?" Pokusil se mě Derek zastavit.

„Dereku, já tam musím. Jestli je tam Kate, jsou moji přátelé v ohrožení!" Zadívám se mu odhodlaně do očí.

„Stilesi, já se o to postarám. Ty zůstaň tady, nechci, aby se ti něco stalo." Šeptl mi tiše, aby to Wyatt neslyšel.

„Jsem agent Dereku, umím se bránit a poslední roky jsem se naučil dobře bránit i proti vlkodlakům. Navíc tam jsou malé děti. Nebudu tu sedět a čekat, když vím, že jim jde o život." Zafuním.

„Dobře, jen mi slib, že budeš opatrný." Požádá mě s obavami v očích.

„Slibuju. A teď už musíme jít." Kývnu. Wyatt mi dá dvě ruční pistole a mnoho náhradních zásobníků s kulkami s omějem. Sám se vyzbrojí stejně a můžeme vyrazit. Rychle se přesuneme k domu. Potichu obcházíme dům, když v tom zaslechnu ženský výkřik. „Lydie." Vydechnu a rozběhnu se k nejbližšímu vchodu do domu.

„Stilesi!" Zaslechnu za sebou tlumený Derekův hlas. Ale nic by mě teď nemohlo zastavit. Musím pomoct Lydii. Potichoučku se vplížím do domu a jdu za zvuky přicházející z patra. Slyším jak Lydia vzlyká a taky vrčení. Mike, musel to být on a pak je tu ještě někdo. Malia.

„Tak kde jsou?" Zaslechnu vrčivý hlas. Je děsivý. Není to obyčejný hlas vlkodlaka.

„To je Kate." Šeptne mi do ucha Derek, který se ke mně neslyšně přiblížil. Ohlédnu se za sebe a spatřím i Wyatta. Ozve se zvuk facky a Lydiin bolestný vzdech.

„Jdeme!" Zavelím. Rychle vtrhneme do místnosti, kde spatřím Mikea s Maliou ležet spoutané na zemi a z provazů, které jim brání se pohnout, stoupá jemný obláček dýmu. Určitě jsou potřené omějem a nejspíš nějakým vzácným. Lydia klečí na kolenou a ze rtu jí stéká pramínek krve. Na nic nečekám a vystřelím na Kate. Poté na Damona s Ulrychem, kteří drží Lydii. Kate neváhá a brání se. Rychle po mě šáhne svými drápy a daří se jí mě zasáhnout. Dereka to rozzuří, ale skočí po něm Damon i Kate a má co dělat, aby je zvládl. Ulrych zaútočí na Wyatta, ale ten ho rychle vyřadí z provozu. Damon uštědří Derekovi silnou ránu a záhy mu probodne hrudník nohou od rozbité židle. Derek se skácí na zem, Wyatt se snaží celou situaci zvrátit v náš prospěch, ale během chvilky Kate i Damon utíkají. Na zemi zůstane ležet pouze těžce zraněný Ulrych, který bude ještě nějakou chvíli dost mimo díky dávce oměje, kterou do něj Wyatt dostal. „Lydie, jsi v pořádku?" Přiběhnu k ní.