OLYMPIÁDA / JURAJ SLAFKOVSKY

Bronzový pár.

Další den už byl den Jurka zápasu. Klepala jsem se už od rána proti Švédsku to bude těžké. Po snídani jsme se šli s holkama klasicky koukat na olympiádu v televizi. Sice už všechno pomalu končilo ale nechtěli jsme si nic ujít. Pak jsme šli s holkami ZASE do vesnice na oběd. Tentokrát jsme si vybraly netradičně jinou restauraci. Byla to indická. Nikdy jsem ji moc nejedla takže jsem nevěděla do čeho jdu. Holky mi ale něco poradily. Bylo to celkem dobré ale italskou, americkou nebo českou kuchyni mám radši.
"Tak co máš dnes v plánu?" zeptala se mě Lucka (Lucie Charvátová).
"Já dnes půjdu na hokej." odpověděla jsem jí.
"Už zase?? Co tě na tom tak baví?"
"Ehhhmmm. Už od malička sleduju s taťkou hokej."
"Dobře hihi."

Když už se zápas blížil vzala jsem si na sebe zase bílé triko a džíny plus reprezentační bundu. A vyšla jsem z hotelu. Byla jsem nervózní ještě před zápasem:):).

Na stadioně bylo zase moc lidí, ale naštěstí jsem si našla místo na sezení. Pak už jsem jen nervózně seděla a klepala nohou o zem.

Tak a je to tady první minuta odstartovala.

"Gooooooooooooooooool" zakřičím z plných plic když dává Jurko 1. gól. Naštěstí už nejsem tak nervózní a můžu být částečně v klidu. Ikdyž samozřejmě ještě není konec zápasu.

"Gooool" zakřičím znovu. Slovensko zvyšuje na 2:0. Dvoubrankový náskok zajišťuje Takáč. To je úžasné teď už jenom trsám na písničky a užívám si další dva góly slovenské repre. Gól dává totiž Jurko a hned po něm Regenda.

Pak už je konec. Všichni Slováci se obejmou a já skáču radostí. Jsem za ně tak šťastná.

Před stadionem samozřejmě Jurka nezastihnu jelikož je tam hodně novinářů, ale rozhodnu se jít čekat k jejich hotelu.

Po hodině přijíždějí a já se konečně proberu z té nudy co jsem prožívala. Stojím kousek mimo abych nebyla divná že stojím hned u vchodu. Ale i tak si mě Jurko všimne. Rozběhne se ke mě a já k němu. Obejmu ho a hned potom se políbíme. Jeho bronzová medaile mu cinká na krku:):)