Déja rêve/Jakub Vrána

7)Že by to byla láska?

co třeba hned?"zajiskřilo mu v očích.Ani chvíli nečekal na mojí odpověď, popadl mě za ruku a vláčel pryč z hotelového pokoje...
_______________________________

,,kdo řekl, že s tebou půjdu?"pronesla jsem

,,Stačilo se ti podívat do očí zlato"vřískl mi do ucha a daroval mi snad ten nejsladší úsměv na celém širém světě.Dost El!!Je to jen egoistickej sebestřednej hokejista!A tak to i zůstane!Jediný co mezi námi dvěma bude, bude dvoumetrový odstup a já to měnit nebudu!Tak a to je slovo které platí!...fajn nejsem sama k sobě upřímná.Každý jeho dokonalý úsměv mě nutí se přitrouble uculovat.Každičký kousek jeho těla..každičká vlastnost jeho povahy je tak neuvěřitelně přitažlivá..nesnáším hokejisty!Možná však ne z důvodu který si celé ty roky naivně namlouvám nýbrž kvůli jejich bezprostřední dokonalosti.Ve skutečnosti jsou to jen pitomými egoističtí troubové, ale oni troubové jsou mi zjevně souzeni.

,,El?Jsi v pohodě?"Malém bych zapomněla, že tu s panem dokonalým vedu rozhovor.

,,Jo, Jo naprosto!"odpověděla jsem bez váhání.Ve skutečnosti..ne!Buď jsem nemocná, nebo jsem se zamilovala do největšího idiota pod sluncem.Takže ne, nejsem v pohodě!

,,Jo, to je vidět"uchechtl se a chvíli na to pronesl,,za ten jogurt se ti omlouvám."

,,ne já se omlouvám..za to že jsem tě připravila o snídani a taky za mojí reakci"

,,Nemusíš mít obavy.Po tom co jsi odmítla mnou přinesenou snídani AŽ DO POSTELE"zdůraznil ,,bych ji tam stejně nenechal, takžee"poškrábal se na zátylku.Oba jsme se rozesmáli..
,,vlastně jsem na tu snídani chuť měla!"pronesla jsem skrz smích

,,já jsem to věděl"odpověděl.Po chvíli Vrána opět započal rozhovor

,,tak jdeme?"znervózněl

,,Jo a ten zápas co se hraje za hodinu odehraju s vámi viď?"Nakrčila jsem obočí

,,zápas?"Nadzvedl obočí v ironickým úšklebku

,,zápas!!!"vykulil oči a během vteřiny už stál u tašky se všemi těmi blbůstkami potřebnými k hokeji.Znám je od svého staršího bratra, nikdy jsem moc nechápala na co se používají a proč se bez nich neobejde.Každopádně drastický výraz mého spolubydlícího stál za to.Už jsem to nevydržela a s úsměvem na rtech vyprskla smíchy.

,,Ha ha ha!Moc vtipný!Tak se mi laskavě přestaň smát a pojď mi pomoct najít Wax, jestli mi teda nechceš udrobit ostudu před celým českým národem!"

,,Va co?"Vykulila jsem oči protože jsem absolutně netušila o čem to mluví.

,,Prostě hledej kulatou krabičku slečno dokonalá"rozhodil rukama přičemž lezl po zemi a hledal tu věc snad i pod skříní, která je mimochodem přitisklá těsně na zemi.

,,myslíš tuhle?"popadla jsem věcičku odpovídající bohatému popisu kulatá krabička.Vrána ke mně div nedoběhl a popadl předmět v mé pravé ruce.Ale to by nebyl můj život, aby se zase něco nezvrtlo a Vrána do mě prudkou rychlostí vrazil.Mé tělo překvapivě nedokázalo tenhle náraz ustát a během chvilky jsem ležela na posteli za mnou.A protože mám "štěstí", Vrána dopadl přesně na mě. Zastavil se mi dech, když mi na hruď dopadlo těžké tělo mého "oblíbeného" hokejisty.Ihned se opřel o ruce a mně tak umožnil přísunu kyslíku do plic.Jakub se však nehnul ani o milimetr.Díval se mi zpříma do očí a já do těch jeho.Měl nádherné pomněnkové oči..nejhezčí oči které jsem kdy viděla..nikdy před tím jsem ho takhle z blízka neviděla a(i když bych si nejradši dál nalhávala, že to tak není)není mi tak lhostejný jak jsem si do teď myslela.Trhavě jsem se nadechla.
Ani jeden jsme neřekli jediné slovo, ale přesto tahle chvíle byla plná očekávání.Když v tom se můj největší nepřítel tady, ocitl jen pár milimetrů od mých rtů.Probudilo se mi v břiše hejno motýlků.Srdce bylo pro polibek, ale pak tu byl ještě rozum.Rozum který jsem při první puse která mě dovedla až k bolestivému rozchodu nepoužila.Tehdy jsem poslechla srdce a to byla chyba..někdy je potřeba se pro lásku popálit, ale já už tu bolest cítit nechci..nechci cítit lásku, protože tenhle pocit-ať jdete jakoukoli cestou-vede jen a pouze k slzám.Už se nechci zamilovat a kdybych to teď udělala, obávám se, že bych v tom byla až po uši.Naklonila jsem hlavu na stranu čímž jsem zabránila polibku.

,,Já..omlouvám se.Asi..asi jsem se nechal unést"zvedl se a posadil se vedle mě na postel

,,Jo..zřejmě dost"pronesla jsem a přitom skenovala bod na huňatém koberci asi metr ode mě.

,,můžeme dělat, že se nic nestalo?"znervózněla jsem a podívala se na Kubu.

,,Vždyť se nestalo"odpověděl a dodal,,už fakt musím jít.Uvidíme se na zápase"řekl a za chvíli jsem byla v pokoji sama.Co se tu právě stalo?!Já jsem chtěla a málem políbila Jakuba Vránu?Oh bože!Ne ne ne!El, hlavně se nezamiluj...sakra!!Proč já?Neměla jsem sem vůbec jezdit.Mohla jsem doma sledovat-v teploučké posteli s horou jídla-zamilované seriály, se svým ledovým srdíčkem a nemyslet na žádného chlapa s kšiltovkou na hlavě.
**

Jelikož se šli všichni kluci připravovat na zápas proti Rakousku, já zůstala na hotelu bez jakékoli společnosti.A tak jsem zabloudila po dlouhé době na sociální sítě.Přidala jsem novou fotku na Instagram a pak se rozhodla prozkoumat, co je ve světě nového.Po chvíli na mě vyskočil článek ohledně Vrány....ohledně něho a jeho přítelkyně...
Zrychlil se mi dech a do očí se mi nahrnuly slzy.Ne protože by mi nějak ublížila informace, že pan dokonalý je zadaný nýbrž, kvůli bolestivé vzpomínce na den, kdy se v podobném článku objevila fotografie kde můj-teď už bývalý-přítel líbá jinou.
Tehdy to byla ta nejbolestivější věc, kterou jsem kdy zažila.Slíbila jsem si, že už se hokejisty v životě nedotknu a teď?Teď si zase naivně namlouvám, že k tomu idiotovi nic necítím, ale to není pravda.Není to pravda a za to se nesnáším.Nesnáším jeho.Nesnáším ten článek který mi připomněl tržné rány na mém, teď už zahojeném srdíčku.Podívala jsem se na hodiny přičemž se mi málem zastavilo srdce.Za dvacet minut začíná zápas.Rychle jsem se vyhrabala z postele a oblékla si jednoduchý červený top, černé legíny a bílou džísku.To vše jsem doladila modrou gumičkou zdobící můj vysoký culík.Narychlo jsem si vyžehlila vlasy a řasy přetřela řasenkou.Fajn, tak teď ještě šálu s logem českého lva a můžu se rovnou zařadit do fanklubu hokeje.Stadion byl naštěstí kousek od hotelu a tak jsem se vydala pěšky.Došla jsem asi sedm minut před začátkem zápasu.

,,El!Už jsem si myslel, že nepřijdeš"obejmul mě kolem ramen můj úžasný bratr a tak na mě upoutal pozornost.Za chvíli jsem slyšela své jméno že všech stran.Kluci byli neuvěřitelně milý.Asi ne všichni hokejisti mají v hlavě vygruntováno.Ale jeden držitel hokejky který mezi moje oblíbence vážně nepatří, tu byl taky.Vrána byl jediný komu jsem nevěnovala ani jediný oční kontakt.Kdybych ho nezastavila tak by mě klidně políbil a to má přítelkyni!Těch pár dní se moje myšlenky netočily snad okolo ničeho a nikoho jiného než okolo toho největšího idiota tady.Teď už ale vím, že to byla chyba.

,,El!Dali jsme gól!"zatřásl mnou, myslím, že Kundrátek sedící hned vedle mě.

,,Jooooo!"Vyskočila jsem z lavičky a přitrouble se u toho uculovala.Asi jsem moc nevnímala hru, protože jsem si absolutně nevšimla, že by se hra nějak pohnula.Není divu, hlavou mi pořád vrtala myšlenka na to, co by se mohlo stát, kdyby jsem to neukončila.Utnul by to kvůli své holce on sám a nebo...
Kdybych poslechla srdce, byla bych tou, kterou jsem si odpřisáhla, že nikdy nebudu.Byla bych stejná jako moje nejlepší kamarádka co před pár lety spala s mým klukem za mými zády..
Už jen fakt, že se k této věci schylovalo..mohla jsem té jeho holce tak strašně ublížit..přitiskla jsem oční víčka k sobě.

,,El jsi v pořádku?"přiběhl ke mně Blümel s ustaraným pohledem

,,Ne.Myslím že ne.M-můžeš říct bráchovi, že jdu zpátky na hotel?"Musela jsem se pousmát nad ustaraným pohledem, mně zatím nejsympatičtějšího kluka tady.

,,El chci vědět jestli jsi v pohodě"nadzvedl obočí, když v tom se přiřítil Jalonen.Mluvil o mém údajném rozptylování kluků na MS, že Blümel měl být už dávno na ledě a o dalších blbostech.Jedna věc mě však zarazila..důkladně zdůraznil, že jsou kvůli mně v kabině problémy...