Pojď k mámě, Melanie!

Kapitola čtyřicátá devátá

Když byla ráno Melissa v koupelně, slyšela zapípání telefonu oznamující novou SMS. Protože ale byla ve sprše, nechala telefon telefonem a pokračovala v začaté činnosti. O necelých deset minut později začal telefon vyzváněním upozorňovat na příchozí hovor. Melissa měla za to, že ji chce Carol zkontrolovat, proto s šamponem ve vlasech vylezla ze sprchy a hnala se k telefonu, aby kamarádka neměla starosti.

„Slyším," ohlásila se do telefonu, aniž by se podívala na to, kdo volá.

„Tak kde teda?" Hlas nepatřil Carol, ale Kevinovi.

„Cože?" nechápala Melissa.

„Ježíš, ženská. Neříkej mi, že ještě spíš."

„Sprchuju se."

„Jo?" To Kevina očividně zaujalo. „Takže jsi nahá?"

„Ne, běžně se sprchuju kompletně oblečená. Ty ne?"

Kevin se zasmál. V pozadí byl slyšet zvuk motoru auta.

„Dobrý, konec srandy. Kde teda bydlíš?"

„Já?" zeptala se Melissa a hned si připadala trochu hloupě.

„Ne, Santa Claus. Jo, ty. Psal jsem ti zprávu. Něco pro tebe mám a jedu k tobě. Tys to nečetla? Dyť vy ženský máte furt nalepenej mobil v pazouře."

„Ve sprše se zprávy čtou blbě. To se nemusíš táhnout až sem. Přijedu za tebou do sanatoria."

„Proč maj baby ke všemu tolik připomínek?" Kevin se na oko rozčílil. „Prostě přijedu k tobě. Jsem kousek od tý baletní školy. Hádám, že ty taky bydlíš někde blízko, jinak bys dala holku jinam, ne?"

„Je to kousek, to ano." Melissa mu vysvětlila, kam má jet.

„Jasný, za deset minut."

„Počkej, jako teď za deset minut?" Melissa lehce zpanikařila.

„Tys ještě neměla kafe, že jo? Nemyslí ti to."

„Potřebuju aspoň patnáct, mám na vlasech šampon."

„Nevadí, aspoň ti umeju záda. Hele, jedu. Zatím."

Melissa se rychle vrátila do sprchy, smyla šampon, nanesla kondicionér a skoro ho ani nenechala působit, jak pospíchala. Rychle se otřela ručníkem a běžela se obléct. Naštěstí Kevin přijel o něco později. Když zazvonil, už ho čekala.

„Chtěl sem ti dát trochu času, tak sem se stavil pro kafe. Na." Vrazil Melisse do ruky papírovou tašku s logem Starbucks.

„Díky." Melissa se překvapeně usmála.

Než Kevina stihla pozvat dovnitř, pozval se sám a usadil se na gauči.

„Pěknej bejvák. Ale máš tu moc uklizeno. Vypadá to, že tu nikdo nebydlí."

Melissa to od Kevina brala jako velkou pochvalu. Věděla už, že tohle je jeho styl. V kuchyni vyndala z tašky dva kelímky s kávou a ke svému údivu i dva sendviče, wafle a muffiny. Jídlo rozdělila na talířky a spolu s kávou je donesla ke stolu.

„Od kdy jsi takhle pozorný?"

„Nevim. Mám hlad." Zabručel a natáhl se pro sendvič. „Vem si taky, určitě si nesnídala. Jo a hoď mi nějakou vodu, potřebuju zapít prášky."

Melissa donesla dvě sklenice s vodou a svoje léky, které hned zapila.

„Šikovná holka," okomentoval to Kevin jízlivě. „Dobrý, vyměnili jsme si základní zdvořilosti, pojďme k věci."