Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 1

"Vždyť ty mě vůbec nechápeš!" Křičela jsem dupajíc do schodů a zabouchla za sebou dveře.

"Ani se o to ne snažíš! "

"Wendy, tady přece nejde o to pochopit te," matka se snažila otevřít moje zamknuté dveře.
"Jde o to, že pořád žiješ ve svých představách. V dětských povídačkách. Ale nic takového neexistuje! Nemůžeš se stále chovat jako dítě Wendy! Bude ti 16 jsi skoro dospělá!"

Jen abych objasnila situaci.

V mojí škole jsme dostali za úkol napsat slohovou práci na téma: Dokonalá budoucnost. Většina mých uhlazených spolužáků se rozhodla psát o věcech jako právník s vilou na pláži v Californii nebo doktorka přírodních věd vdaná za profesionálního fotografa. Já se však rozhodla psát o svých skutečných přáních..

Matčina slova me naštvala a s trhnutím jsem otevřela dveře.

"Dětské povídačky? Dítě? Opravdu? V tom případe se omlouvám, že nejsem jako John, který ve svých 13 letech vyhrává vědecké destiboje nebo Michael s jeho dokonalou pamětí! Vis, občas mám pocit, že se do tehle dokonalé rodinky nehodím. Jako bych sem nepatřila!

Záblesk v matčině oku mi napověděl, že jsem ji poněkud vyvedla z míry.

Svoje emoce ale hned ovládla a řekla: "Nikdo tu nemluví o dokonalosti, ale tohleto! " rozkřikla se a pozvedla pečlivě srovnané papíry popsané mým písmen, "tohle už je příliš mladá dámo! Piráti?! Země Nezemě a Peter Pan?! Mořské panny a další nesmysly? Vážně myslíš, že je to možná budoucnost?! To je příliš! Tyhle tvoje blbosti končí a budeš dělat, co ti řeknu! Začneš se chovat jako anglická dáma!"

Řekla, hodila mi papíry k nohám a se zabouchnutím dveří me nechala v pokoji samotnou jen s mýma myšlenkama a hromádkou papírů u nohou..

//Tak první část mojí první povídky je dokončena :) je to zatím jen takový úvod do děje, ale i tak doufám, že se líbila a za každé přečtení a komentář budu moc ráda:))//