"Víš, kdo jsem?"
"Hmmm Sylva?" odpověděl, protože věděl, že tam bude chyták.
"Ne!", řekla nadšeně Sylva a zakroutila mu nosem ze strany na stranu
"Já jsem přece tvá paní. (stejné oslovení dominy, jako v tom komiksu... Věděla, že to ví, protože to taky četl, ale ještě nemohl vědět, že záchranné slovíčko bude jiné). A ty... ty jsi moje hračka. Pro tebe už neexistují pojmy "chci" a "nechci", existuje jen moje hra a co chci já."
Aby zdůraznila svoje postavení, opět si s nohama po stranách jeho paží klekla a dosedla na jeho trup. Naklonila se dopředu, aby byl její obličej nad tím jeho, dlaň levé ruky si opřela vedle jeho hlavy, aby ho ještě více vizuálně uvěznila a ukazováčkem pravé ruky mu začala jemně přejíždět po rtech, které měla chuť políbit, ale nedovolila si to. Při tom se mu zpříma dívala do očí.
"Musíš se mi ve všem podvolit a pokud to neuděláš bude to mít následky. Máš ale štěstí, protože jsi moje oblíbená hračka, nechci aby ses mi rozbil, takže jsem nakloněná tomu být vůči tobě někdy i milosrdná."
Jemně mu zajela prstem trochu hlouběji. Ondra ústa lehce pootevřel zatímco si pohrávala s oběma jeho rty, jak je střídavě odchlipovala a dotýkala se jejich vlhkých částí a pak se zase navlhčeným prstem dotýkala těch suchých.
"Pokud budeš mít pocit, že hrozí, že by ses mohl rozbít, můžeš mě zkusit prosit. Třeba "Prosím už ne, má paní", nebo "Moc to bolí, má paní". Jak sis ale asi všiml, je potřeba abys mě oslovoval má paní a to nejen, když prosíš. Jsi moje hračka a já jsem tvá paní, není důvod abys se mnou mluvil jinak."
Dotýkala se prstem jeho zubů.
"Navíc, vždycky když na to nějaká hračka zapomene, tak se hrozně naštvu a těžko se pak ovládám. Rozuměl jsi mi?"
"Ano...," řekl Ondra hlasem, který napovídal, že to chce vyzkoušet.
Sylva to trochu čekala. Široce se na něj usmála a pak mu bez varování stiskla tvrdě bradavku mezi palcem a ukazováčkem. Ondrovi se stáhnul obličej, když lehce vyjekl překvapením a bolestí. Bylo to jen na moment, ale vzhledem k jeho mírně otřesenému výrazu to stačilo.
Teatrálně přísným tónem se ho zeptala, "ano, co?"
"Ano, má paní..."
Zase si na něj sedla, naklonila se jako předtím a s úsměvem mu položila prst na ústa, jako by ho umlčovala.
"Vidíš, že to jde... Hmm hmm hmm," zabroukala zamyšleně. "Co já jen s tebou budu dělat?" řekla ještě a pak mu strčila ukázováček hluboko do pusy, ale ne příliš. Po předchozím bolestivém překvapení jí to ale Ondra chtěl trochu oplatit, a tak jí prst stiskl mezi zuby. Pokusila se ho vytáhnout, ale když ji nenechal, podívala se mu z příma do obličeje a řekla klidně ale pevně: "Pusť."
Chvíli ještě držel, ale nakonec pustil. Hravě mu pocuchala vlasy.
"Hodný pejsek, já věděla, že si budeme rozumět," řekla vesele, "tak za tohle ti od teď zakazuji mluvit bez mého výslovného svolení, jestli to porušíš, víš co se stane...", usmála se.
"Jo a ještě poslední věc."
Najednou její hlas zněl trošku více jako její obvyklý hlas, místo hlasu dominy.
"V téhle mojí hře máš povolený jeden cheat. Pokud by už něco bylo nad tvé síly a cítil ses hodně špatně, můžeš zavolat Elfí Sylvu."
Ondra se při vyslovení toho jména pousmál a ona se usmála na něj, protože to čekala.
"Elfí Sylva tě ochrání před čímkoliv, co by tvá paní dělala. Můžeš jí v klidu sdělit své potřeby... Opakuj po mně. Elfí Sylva."
"Elfí Sylva."
