Déja rêve/Jakub Vrána

8)vetřelec

Jedna věc mě však zarazila..důkladně zdůraznil, že jsou kvůli mně v kabině problémy...
_______________________________
Problémy?Proč by byly zrovna kvůli mně problémy kabině?

,.Pardon?"zastavila jsem odcházejícího finského trenéra českého týmu,,jak jste to myslel tím, že dělám v kabině problémy?Vždyť já tam ani nejsem!"Rozhodila jsem rukama přičemž pan Jalonen nakrčil nechápavě obočí.

,,oh...sorry"Až teď jsem si uvědomila, že jsem to na něj celý vybalila česky a tak jsem svůj názor zopakovala v anglickém jazyce.

,,Slečno, s veškerou úctou:trénuji už mnoho let a netrvalo mi dlouho abych zjistil, že si hráči tahají svůj život až na led.Svoje problémy, radosti, úspěchy...nešlo si nevšimnout že se moji hoši hádají.Šlo to vidět jak na ledě, tak v tónech jejich hlasů.Tak jsem maličko zapátral a dozvěděl jsem se, že jde o slečnu.Přesněji o sestru Davida Krejčího.Tedy, nejde jenom o vás, ale mám pocit, že se kluci berou na ostré nože kvůli tomu, že spolu nějakým způsobem soupeří o vaši pozornost a pak na sebe štěkají jako psi i když vůbec nejde o vás.A tenhle svůj příběh si berou na led a bohužel i do zápasů.Naši nejrychlejší bruslaři, Jakub Vrána, Jakub Flek, jakoby v životě nebruslili.Jakoby tam nikdo z nich ani nechtěl být.Nic nezkoušejí...El, mám o kluky starost, ale teď vám poradím ne jako trenér, ale jako muž co si vyslechl váš příběh.Dejte si život a hlavně vztahy s kluky do pořádku."dokončil svůj monolog kterému jsem chvilkami ani nerozuměla.Zas tolik mi ta angličtina nejde.Možná to ale zapříčinilo něco jiného.Proč by soupeřili o moji pozornost?
Zadívala jsem se na hru na ledě a musím uznat, že ten děda měl pravdu.Opravdu to stojí za starou bačkoru a to hrajeme proti RAKOUSKU!!Spíš bych podle hry řekla, že hrajeme proti Rusku než proti státu který jsme ještě vždycky porazili do 60ti minut.Na štěstí jsme celou hru vedli 1:0.Nebylo to koukatelný, ale vedli jsme.Zbývalo posledních 30 vteřin do konce třetí třetiny, když v tom se zvedla celá hala ze sedadel.Rakouský tým trefil gól....být trenérem, asi bych si taky řekla, že to není dobrý.Za chvíli už byly jasné nájezdy.Hokej nesleduji, ale podle toho co říkali kluci by jsme to měli dát...další omyl!Rakouský brankář vše vychytal a tak nás poprvé v historii porazilo Rakousko.Když bylo po všem, vyrazila jsem zpátky na hotel abych se vyhnula všem těm otráveným hokejistům.Když jsem dorazila na pokoj, rozhodla jsem se si promluvit s Kubou.Je to jediný s kým jsem měla problém a jestli mu nějak vadím, může se to vyřešit.Uplynula už hodina a Vrána pořád nikde.Rozhodla jsem se navštívit svého bratra, jestli už všichni dorazili nebo se jen můj oblíbenec někde zdržel.

,,že mě to nepřekvapuje.Takhle zběsile ťukáš jenom ty.Co je?"otevřel mi dveře můj milovaný bratr.

,,Jseš mooc vtipnej!Ale já tady nejsem od toho abych si tady vyslýchala tvojí špatnou náladu, což mimochodem chápu.Kdybych hrála stejně otřesně jako vy, mám náladu pod psa taky, ale-"z mého monologu mě vyrušilo bouchnutí dveří hned přede mnou.On mi zavřel dveře před nosem?!

,,co je?!"Vyštěkl po mně David skrz dveře

,,neviděl jsi Vránu?"zakřičela jsem a dveře se kupodivu otevřely.

,,tak za prvé:ty dveře nejsou hlukotěsný takže tě slyšela půlka hotelu a za druhé:Kuba šel do posilka naproti hotelu."oznámil mi a já se s poděkováním rozběhla tam, kam bych v životě dobrovolně nevstoupila.Jsem názoru, že je to lidská mučírna.Nechápejte mě zle, miluju sport, ale tady mě to ubíjí!
Seběhla jsem schody a letěla směrem k sportovní budově naproti.Otevřela jsem dveře.Dostal se mu výhled na dokonalá těla svalnatých mužů.O můj bože.El hlavně neslintej!Můj pohled se zastavil u černovlasého kluka zvedajíc činku.Očividně mu to nedělalo problém, možná i kvůli tomu mi připadal tolik atraktivní.Když mě ale nechal nahlédnout mu do tváře, málem jsem zamrzla na místě.Tom?!Než jsem se stihla vzpamatovat, pohledný svalovec se vydal přímo zamnou.

,,El?"usmíval se od ucha k uchu

,,Tome!"rozzářila jsem se a skočila mu kolem krku.

,,El, tak moc rád tě vidím!"Podotkl a pevně mě uvěznil v těsném obětí.Maličko se vymanil z toho mého a vlepil mi rychlou pusu na rty.

,,Co tady děláš?"otázala jsem se s úsměvem od ucha k uchu.Vážně mi moc chyběl!

,,co tady děláš ty?!Neříkej mi, že tě nemám pár dnů na očích a ty se pouštíš do tvých nejnenáviděnějších aktivit!"pohrozil a můj úsměv se o něco více rozšířil.Po tom co mi, ale došel důvod proč tu jsem, mi úsměv maličko povadl.

,,Všechno je jednou poprvé"pokrčila jsem rameny.Myslím, že neměl šanci nic tušit.

,,Fajn tak se ukaž kočičko"vyzval mě a já Vykulila oči.Vážně nemám a neměla jsem v plánu jít na ty ďábelské cvičící mučidla.

,,No co tak koukáš?Jít do fotka neznamená si sem jenom nakráčet, ale i něco předvést."poučil mě a následně se sladce usmál,,neboj, pomůžu ti"podotkl a už mě táhl k prvnímu stroji.Abych vás uvedla do děje, Tomáš je fitness trenér a na tyto aktivity má zcela jiný názor než já.Protočila jsem očima a položila ruce na tyče ke kterým bych se asi měla přitáhnout..asi vám nemusím říkat, že jsem padla vyčerpáním po prvních dvou přitáhnutí.Tom se smál jak idiot zatím co já lapala po dechu.

,,v jednom mám jasno!V životě už sem nevkročím!"dostala jsem ze sebe, když už jsem alespoň trochu popadla dech.Tom se mi nepřestával smát zatím co já se vyčerpaně rozhlížela po místnosti.Když v tom se můj pohled střetl s ním..

Uuuu.Kdo zase vydal kapitolu😏?Já já já!Hrozně moc děkujii všem za veškerá přečtení, úžasné ohlasy, komentáře🫶..
Nečekala jsem, že to půjde takhle rychle a jsem neuvěřitelně šťastná, že vás baví číst tenhle příběh🥰📖.Taky bych se chtěla omluvit za to, že nějakou dobu nevychážely kapitoly, ale teď jsem na psaní neměla vůbec čas a asi ani náladu.
Teď je tu ovšem další kapitola, tak snad jste si ji užily❤️.