Undead

Prolog

Tiskla jsem se k Mandy, abych nás alespoň trochu zahřála a tiše jí zpívala ukolébavku, kterou ji vždy zpívávala matka.

Když usnula, pozorovala jsem plamínek ohně, který osvětloval místnost a přála si, znovu cítit to bezpečí domova. Ale teď se domů vrátit už nemůžu. Nejen kvůli nemrtvým, ale.. Bylo by to tam moc prázdné, bez matky. Nevím, jestli bych to zvládla.

Z myšlenek mě vytrhlo škrábání na dveře a tiché sténání.

Prudce jsem sebou škubla, čímž jsem probudila Mandy a divoce se mi rozbušilo srdce. Mandy se na mě podívala a v jejích očích se zračil strach. Pevně jsem jí stiskla ruku, postavila se a vytáhla nůž.

V tu chvíli se se zavrzáním otevřely dveře na druhé straně místnosti a v nich se objevil táta s puškou v ruce.

,,Zhasněte to světlo!" Přikázal pološeptem a tiše mířil k nám.

Rychle jsem svíčku sfoukla a v duchu si nadávala. Nenapadlo mě, že bych je tím mohla přilákat.
Táta vykoukl z okna, ale bohužel v té tmě nebylo nic vidět.

,,Odejdou?" Zeptala se Mandy vystrašeně.

Táta mlčel a já v tu chvíli toužila po tom, vidět výraz v jeho tváři. Tma mi to bohužel neumožnila, ale mé oči se po chvíli přizpůsobily.

Tiše jsme vyčkávali, já čím dál pevněji svírala nůž, připravovala se k útoku a adrenalinem se mi zvýšil tep. Mandy se krčila za mnou a zhluboka dýchala.

Sténání sílilo a dveře se začaly silně klepat.
,,Tati," hlesla jsem.
,,To zvládneme, musíme. Je jich tam jen pár," řekl přesvědčivě.
Přikývla jsem, přestože to nikdo nemohl vidět a potom se dveře rozpadly.

Nemrtví se začali hrnout dovnitř, naříkali a hladově po nás natahovali ruce. Táta po nich hned začal střílet a já jen vyděšeně stála na místě a věděla, že to nemůžeme zvládnout. Bylo jich tam příliš a výstřely byly příliš hlasité, čímž přivolávaly další.

Po chvíli už nemrtví začali rozbíjet okna a lézt jimi dovnitř. Trvalo to okamžik, ale mně to připadalo, jako celá věčnost. Táta už nevěděl, kam střílet dřív a dovnitř se hrnuli stále další a další.

Sledovala jsem to, jako v transu. Probral mě až hlasitý výkřik Mandy, ale to už po mně skočil jeden nemrtvý a povalil mě na podlahu. Zabořila jsem do něj nůž, ale on se po mně dále sápal, jako by necítil žádnou bolest.

,,Mandy, utíkej!" Zakřičela jsem z plných plic.

Rychle jsem k ní otočila hlavu a naposledy se jí podívala do očí, ve kterých měla vepsanou bolest. Otočila se a utíkala pryč.

Tak tohle je Prolog mého nového příběhu Undead:) Líbil se vám? Jestli ano, uděláte mi velkou radost komentářem, nebo Vote:3 Děkuji za přečtení!*_*