Sorry, I love you [stray kids]

-28-

červen 2021- středa

Když jsme se konečně zabydleli sedli jsme si na terasu a povídali jsme si. Seděl tak s námi i náš manažer a Nari.

Našeho manažera máme rády a i on nás. Sedli jsme si s ním. Celkově jsme si sedli snad se všemi kteří se o nás nějakým způsobem starají.

Zase jsme zapnuly kameru a natáčeli jsme. Byli jsme tam vidět jenom my, Nari a manažer seděli za kamerou. „Je to tady fakt hezký." Řekla Ari. „Jo je, až na ty schody." Řekla jsem. Při vybalování jsem se totiž rozsekala na schodech (samozřejmě to do toho vlogu dají). Všichni se začali smát. „Já za to nemůžu že jsem tak neschopná." Zasmála jsem se. „Ale vtipný to bylo hodně." Řekla Nari. „Víš co Nari jdi-" pak jsem se zasekla a všichni mě zabili pohledem, nebo se začali smát, a já si pousmála „Upsík". Jména staffs se totiž říkat nesmí. Ale to bych nebyla já kdybych opět něco nepodělala (hih).

Dlouho do noci jsme si povídali až jsme si na konec všichni řekli 'dobrou' a tím skončil i náš vlog. My s holkama jsme si ještě sedli do obýváku a povídaly si dál.

Když jsme zrovna byli u prostřed velice zajímavé konverzace o sushi zazvonil mi mobil. „Ahoj Livi." Řekl mile Lix. „Ahoj" odpověděla jsem. „Máš chvilku čas?" „Když jsi to ty." „Super, takže vyjdi ven." „Proč ven?" „Uvidíš." Pousmál se a položil to. Lixi co zase chystáš bože. Pomyslela jsem si. „Holky musím si na chvilku odskočit." Řekla jsem a odběhla ven.

Nikde nikdo nebyl, tak jsem se šla podívat blíž k bráně a tam stálo auto. Bránu jsem otevřela a hned jsem poznala že je to Lixovo auto. Vystoupil a hned přiběhl za mnou. Objal mě, dal mi pusu a já mu ji vrátila. „Proč jsi sem přijel?" Zeptala jsem se. „Mám pro tebe totiž překvápko." Usmál se jako sluníčko a zase mi dal pusu. „Jaký?" „Zavři oči a nesmíš je otevřít do té doby dokud ti neřeknu." „Dobře.". Zavřela jsem oči a slyšela jak Lix otevřel dveře od kufru.

Chvilku tam ještě něco dělal a pak jsem uslyšela „Můžeš otevřít.". Otevřela jsem oči a uviděla Lixe který se usmíval od ucha k uchu a v ruce držel tu nejroztomilejší věc co jsem kdy viděla. Bylo to štěňátko Německého ovčáka. Felix se podíval na tu roztomilou kuličku co držel v náručí a řekl „Seznam se se svojí paničkou.". „Felixi ty ses dočista zbláznil." Řekla jsem se slzami v očích. „Když se teď nebudeme potkávat tak často tak tady budeš mít alespoň ji." Odpověděl a podal mi štěně. Já si ji vzala do náruče a hned mi začala oblizovat obličej.

„Jak se bude jmenovat?" Zeptal se Lix. „Já nevím." odpověděla jsem a uvědomila si že jsem na vymýšlení jmen úplně marná. „Tak něco vymyslíme spolu." Navrhl a oba dva jsme ai sedli na kraj kufru od jeho auta.

Po dlouhém přemýšlení jsme navrhly tolik jmen, že vybrat z toho bylo velice obtížné, ale nakonec Felix vymyslel jedno které se mi k ní hodilo. „Co třeba Tessie." Oči se mu rozzářili jak malému dítěti které uvidí pod stromečkem na vánoce svoji vysněnou hračku. Já se na něho podívala a usmála se „Tessie je dokonalý!" „Že jo?" Zeptal se s úsměvem od ucha k uchu.

Já odvrátila pohled na štěně. „Ahoj Tessie." Řekla jsem a pohladila ji. Potom jsem se opět podívala na Lixe, dala mu pusu, opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zašeptala „Děkuju". Nedostala jsem žádnou odpověď. Zaslechla jsem pouze uchechtnutí.

„Livi už musím jet." Řekl Lix a já se na něho smutně podívala. „Zůstaň ještě. Prosím." „Rád bych ale musím jet. Klukům by to bylo podezřelý a manažer by mě zabil." „Ale noták. Prosím." Prosila jsem ale Lix stejně nezůstal. „Musím jet." Dal mi pusu a nastoupil do svého auta. „Zítra se uvidíme neboj." Řekl a odjel.

Já jsem šla zpátky domů i s Tessie v náruči. Zatím má jenom obojek bez vodítka takže jsem ji musela nést celou cestu od brány až k domu. Není to nějak extra dlouhá cesta, ale řeknu vám, že takové štěně se celkem pronese.

Nikdo mi štěně do dormu nepovolil takže ji propašuju ke mně do pokoje. Tak zněl první plán, ale hned u dveří stála Ari. Do prdele! Nadala jsem si v hlavě. Ari se podívala prvně na mě a pak na Tessie. „Um... kde jsi to štěně vzala?" „No... před bránou." Vyhrkla jsem první věc co mě napadla. Tmavovláska se na mě podívala jak na hodně blbej vtip. „Takže my chceš říct, že jsi si musela jen tak odskočit. Jen tak jsi šla před bránu a čistě náhodou tam bylo štěně i s novým obojkem jak vidím." „No vidíš jak jsi chytrá. Zní to divně ale je to tak. Dobrou." Snažila jsem se z toho vyvlíct. Ari se mě sice snažila ještě zastavit ale já jsem jí zdrhla do svého pokoje.