Legenda

Hodiny II.

Abychom zjistili, co hodiny skrývají za tajemství, měli bychom se podívat do minulosti.

Jenny byla v hlasitém baru, všude byla červená barva a modré paprsky na pódiu.
Dvacetiletá mladá žena, slavila svůj školní úspěch, z Bostonské školy. Dnes byl velmi významný den, den kdy vystudovala psychologickou fakturu.

V tu chvíli, k ní přišel nějaký hezký mladík s černými vlasy, černým sakem a povídal: "Copak tady děláš sama, taková hezká holčina?"

Jenny se neúprosně od něj odprostila: "Já tě neznám, takže jdi do háje."

Mladík se nezastavil a pořád za ní chodil a opakoval jí: "To se nemůžeme, ani seznámit? Jsem vlídný boháč, dám ti všechno, co by si chtěla."

Jenny se na něj otočila a dala mu facku a zeptala se tedy: "Tak dobrá. Jak se jmenuješ?"

Mladík se na ní podíval docela nepříjemně a hodně blízko a řekl: "Já se jmenuji Lecter." Jenny mu viděla až do očích a takhle červeně rudé oči, nikdy neviděla.

Jenny raději ze strachu odešla, ale Lecter šel neúprosně za ní. Jenny se rozzuřila a vykřikla na něj: "Jen abych tě nenahlásila na policii."

Lecter, ale věděl že to neudělá.
Podíval se na ní a povídal: "Buď moje žena a udělejme si dítě. Potom můžeme šťastně žít, až do smrti."

Jenny se zamyslela a řekla: "Ano."
Lecter se usmál a šel s ní tančit.
Jenny byla překvapená, jak dokáže tančit.
Ve chvíli, když si Lecter sundal to překrásné černé sako, tak celé její srdce se rozklepalo strachy.

"Co to je?" Zeptala se ho.
Lecter, to rychle schoval a začal uklidňovat Jenny.

Začal jí vysvětlovat: "Chceš znát pravdu, chceš znát doopravdy, kdo jsem?.
Jenny přikývla hlavou a Lecter jí popadl za ruku, až to bolelo.

Šli vedle na záchody a Lecter jí pověděl po pravdě: "Dobrá, teď ti to teda řeknu. Narodil jsem se devatenáctého prosince, roku 1521. Byl jsem, ještě malý kluk, když moje rodiče zemřeli. Bylo mi sedm. Omdlel jsem v tu dobu, když mě unesli, ale zjistil jsem pravdu a začal prozkoumávat Vesmír. Ale jednoho dne jsem narazil na tuhle sluneční soustavu, to mi už bylo asi tři sta.
A od té doby tady žiju, takže popravdě, nejsem ze Země."

Jenny byla překvapená a řekla: "Co když řeknu, že nechci být tvá žena."

Lecter zavrtěl hlavou a povzdechl po prvním slově, co řekl: "Tak. Tak, tě budu muset zabít."
Jenny si rozmyslela, co chce a přijmula jeho nabídku.

O pár měsíců později, měli miminko.
Lecter řekl: "Jména vybíráš ty a příjmení bude moje. Moje dítě, i kdybychom je měli mít víc, než jedno, tak budou Overlordi.
Jenny tedy na to kývla a vybrala jméno Johnny. Lecter svým prstem ukázal červeně rudý oheň.
Johnny se začal smát.

Lecter už věděl, že on bude pro něj důležitý.
Jenny byla hodně smutná, až moc.

O měsíc později měli svatbu. Svatba probíhala, jako každá jiná.
S dortem, dezerty a další pochoutky.
Jenny v ten den zažila, ten nejhorší pocit, co kdy jí mohl postihnout. Strach, který jí proudil po celém těle, byl neuvěřitelný.

Když svatba skončila a všichni šli domů, až na Lectera, který šel do nějakého obchodu. Když se vrátil a ukázal jí, co koupil, tak Jenny dělala že je šťastná a řekla mu: "Ty si koupil hodiny? Jsou překrásné."

Lecter se na ně podíval a potom směrem na Jenny a povídal: "To je Urna."

Jenny zvedla hlavu a řekla: "Aha, já myslela, že to jsou hodiny?"

Lecter se na ní zamračil: "To nejsou hodiny, je to urna."
Jenny na to tedy kývla.
Lecter dal urnu na půdu a zavřel jí.

Lecter přikázaně řekl: "Pokud tam někdo půjde, tak zemře, mojí rukou. Je ti to jasný."
Jenny bez odpovědi zase jenom přikývla.

O dva roky později, byla Jenny zase těhotná a Lecter si hrál s Johnnym v pokoji. Svíčky v pokoji byli rozmístěny po celém pokoji, ale Jenny to nevěděla.

O pár měsíců později, po porodu šli domů a Jenny okamžitě řekla jméno: "Ten se bude jmenovat Tom."
Lecter zakřiveně se podíval a nic raději neřekl.

Po dalším roce se narodilo další dítě a to Jenny pojmenovala Jack, ale Lecterovi došla trpělivost a začal jí říkat: "To je ohavné jméno, buď mu dáš jiné, nebo to udělám já."
Tím začala první hádka.

Lecter si k tomu dupnul a Jenny okamžitě zareagovala: "Sám si říkal, že jména budu dávat já."
Lecter popadl skleněnou lahev a hodil jí po Jenny, ta se vyhnula a lahev se rozbila na malé kousky skla.
Jenny dala Jacka, okamžitě do postele.

Lecter jí vzal za vlasy a málem jí utrhl hlavu. Táhnul jí po podlaze, jako pytel smetí.
Začal na ní křičet: "Ty prolhaná děvko. Jak můžeš se takhle chovat k mému dítěti!"

Jenny ho kopla a vykřikla: "Je to moje dítě a ty vypadni z mého baráku."
Lecter se zasmál a popadl jí za hlavu a začal jí mlátit o bílou zeď.
Jenny ho kopla mezi nohy a ten jí pustil.

Lecter byl skrčený na chodbě, ale jenom pár vteřin. Než se postavil, tak Jenny, už měla v ruce ostrý nůž.
Lecter vytáhl svůj dlouhý meč, vysoký metr a tři čtvrtě, rukojeť byla vyrobena z temné oceli, která se vyskytuje ve Vesmíru. Lecter po ní skočil, ta se vyhnula.
Lecter zakopl o kraj stole a spadl na podlahu. Jenny rychle reagovala a strčila mu nůž do zadní části hlavy. Jenny právě zjistila, že někoho zabila a celý svět se pro ní zhroutil. Lecter ležící na zemi se rozpadl na miliony hvězd, který mířili na půdu a tam se uložili do tikajicích hodinek.