Legenda

Pravda I.

Tom se procházel parkem, mezitím co na něj Henry čekal.
V parku byl docela velký vítr, všude létalo listí a stromy se nakláněli.

Když Tom uviděl Henryho, tak se usmál a šel k němu.
„Co si mi chtěl, tak důležitého říct?“ zeptal se.
Henry vytáhl nůž a ukázal mu ho a řekl: „Mám tě zabít.“
Tom byl překvapený a vyděšený.
„Co tím myslíš?“ zeptal se vyděšeně.
Tom už byl připravený utíkat. Henrymu spadl nůž na zem. Tom ho chytl za rameno a řekl mu: „Pokud mi chceš něco říct? Tak pojď ke mě domů.“

Henry a Tom šli spolu a nedaleko od nich byl temný muž a jen je sledoval.

Šli domů do pokoje a Henry se posadil vedle něj na postel.
„Ty nejsi Wasterman,“ řekl Tomovi a Tom nechápal.
„Co tím myslíš?“ zeptal se.
Henry se podíval na hodiny v pokoji a okamžitě je sundal ze zdi.
„Co to děláš?“ zeptal se překvapený Tom.
Henry začal mít docela strach a Tomovi řekl: „Může mě sledovat.“
Tom se okamžitě přiblížil k Henrymu a důrazně mu zašeptal: „Takže, ty to slyšíš taky?“
Henry přikývl a řekl tiše: „Ano.“

Na půdě

Z hodin vychází hrozný zvuk a právě to značí jeho naštvanost a rozzuřenost.
„Tak to jste vy? Mý synové,“ okamžitě se hodiny začali třást, „Musím se odtud dostat.“

Gregor a Jenny právě přišli domů a s nimi Jack a Johnny.
Tom ihned běžel z pokoje ven a hned se zeptal: „Kde jste byli?“
„Byli jsme ne zmrzlině,“ odpověděla mu.
„Dobře,“ odpověděl Tom a vrátil se do pokoje za Henrym.

„Kde byli?“ zeptal se Henry a Tom mu odpověděl: „Na zmrzlině, jenže já zmrzlinu nemám rád, tak jsem zůstal tady.“

Jack a Johnny se hned vrátili do pokoje a viděli Henryho.
„Co tady dělá?“ oba se zeptali.
Tom jim řekl: „Slyší hlas v hodinách, jako já.“
Všichni se zase zasmáli a tentokrát všichni slyšeli hlas, hlas který byl hodně hlasitý a rozzuřený: „Okamžitě ho vyhoďte, nebo ho zabiju.“
Všichni začali mít strach a ihned křičeli na mamku.

Jenny za nimi rychle šla, když připravovala jídlo.
„Co se děje?“ zeptala se vystrašeně.
Tom, Jack a Johnny jí objali a řekli: „Někdo tady straší.“
Hned v tom okamžiku slyšela také hlas: „Si starší a stále jsem tady. Nikdy se mě nezbavíš. Už si řekla dětem, kdo je jejich otec?“
Jenny vzala děti do kuchyně, ale hlas stále byl hlasitější a byl slyšet z každé zdi.
„Snažíš se utíkat, ale nejde ti to, jak je to možné?“ Jenny vzala děti do auta a Gregor šel za ní a začali odjíždět, jenže i v autě to bylo slyšet.
„Už si jim řekla, co sis vzala za muže? Už si jim řekla, co je na půdě?
Už si jim řekla, ten kdo se podívá na půdu, tak je okamžitě mrtev?“ hlasitě se vyptával, „Tome, teď mluvím k tobě. Víš koho si nechal u vás doma? Víš co je Henry zač? Tome, je mi to líto.“ hlas nečekaně přestal a Tom ihned křičel na tátu, aby to otočil, ale Jenny mu to prostě zakazovala.
Gregor přesto zastavil a Jenny se opřela, aby si chvíli odpočinula.
„Pojedeme k babičce, zatím si odpočinte a potom vám všechno řeknu. Tom řekl poslední větu a už nic neříkal a zkusil to tedy: „Je tam Henry.“
Jenny na něj zakřičela: „Mě je u prdele nějaký Henry, mě jde hlavně o vás. Teď si lehnete a budete odpočívat a už žádný slovo.“