Legenda

Pravda II.

Dnešní den je hodně zapeklitý, velký déšť byl a vítr dosahoval, až ke dvoum stovkám kilometrů za hodinu.

Jackovi se právě něco zdá, netrpělivě sebou škube a klepe se.

Jack se ve snu procházel po hradě, všude na zdech, byli pohodně. Hrad byl zbarven do tmavě šedé a podlaha vypadala, jako by byla z lávy.

„Haló!“ zakřičel Jack a hlasitá ozvěna se ozvala.
Jack tedy šel stále rovně, cesta byla pravděpodobně nekonečná.

Když došel až na konec cesty, tak tam byla slepá ulička. Jack se otočil a spatřil tam, velký meč zabodnutý do podlahy.
Jack šel blíž k meči, který začal svítit.
Jack se lekl a potom v ostří meče viděl meteorit padající na opuštěnou vesnici. Uprostřed silnice se zjevil velký kráter, potom to všechno zmizelo.
Jack šel hledat jinou cestu, ale zastavil ho nějaký hlas: „Dívej se,“ Jack se šel podívat zpátky a viděl tam něco brutálního.
„Cíl splněn,“ poslední slova co slyšel ve snu.

Jack se vzbudil, ale ostatní ještě spali. Nějaký muž začal klepat na okno, ale Jack se bál otevřít.
„Neublížím ti, jen se chci zeptat na cestu?“ ptal se muž, ale Jack neslyšel.
Muž odešel a Jack si zavzpomínal na svoje poslední narozeniny.

Jenny byla v kuchyni a Jack seděl u stolu.
„Kde je Tom a Johnny?“ zeptal se Jack.
Jenny mu dala toust a odpověděla mu: „Zachvíli přijdou, teď jez.“

Gregor zapnul zprávy a ihned zavolal Jenny: „Jenny! Na tohle se musíš podívat.“
Jenny šla do obývacího pokoje a podívala se.
„Včera večer, kolem půlnoci se uprostřed noci ve vesnici, zřítil meteorit.
NASA začala prošetřovat zřícený meteorit uprostřed silnice. Podle dosavadních informací víme, že na té silnici měla projet dodávka. V té dodávce se měli nacházet tři kluci. Rodiče zmizelých děti se bojí o své děti, policisté začali široké pátrání. Zatím víme, že jediná stopa je velký kráter uprostřed silnice,“ řeklo zpravodajství.

Jenny šla na chodbu a dívala se na dveře zamčené půdy.
„Udělal si to?“ zeptala se do prázdna.
Půda byla zamčena už patnáct let a zatím do ní nikdo nešel, až na dva policajty.

Před dvanácti lety, když Jenny zabila Lectera, tak policisté začali pátrání po Lecterovi, jenže ho nenašli a poslední destinací, byl dům Overlordových.

Policisté zaklepali na vchodové dveře a řekli: „Tady je policie, prosím otevřete, máme na vás pár otázek.“
Jenny otevřela dveře a pustila je domů.
„Co se děje?“ zeptala se.
Oba policisté se na sebe podívali a něco jim docvaklo.
„Víte paní, váš muž se ztratil a pátráme po něm a stále jsme ho nenašli,“ vysvětlila policie, „Mohli bychom se tady podívat?“
Jenny začalo bušit srdce a ze strachu řekla: „Ne.“
Policisté se zarazili a řekli jí: „Je mi to líto paní, ale musíme vám prohledat byt, můžete tady počkat a sledovat televizi.

Policisté se dali do pátrání. V obývacím pokoji byl stůl trochu poškozen.
„Co se s tím stolem stalo?“ zeptala se policie.
Jenny mávla rukou a řekla: „Mísa mi spadla na stůl.“
Jeden z policistů viděl malý kousek skla pod parapetem a ukázal to.
„Jak nám vysvětlíte tohle?“ znova se zeptala.
Jenny už neměla trpělivost a její poslední odpověď zněla: „Spadla mi sklenice.“

Policisté se přesunuli do další místnosti, ve kterých nic nenašli a když viděli schody na půdy, tak šli nahoru a byli tam zamčené dveře.
Policista chtěl jít za Jenny a druhý polcista ho chytl za ruku a řekl: „Ne. Prostě ten zámek prostřel.“

Zámek byl prostřelen.
Jenny se dole lekla a Policisté šli na půdu.
Na půdě se nacházeli jenom hodiny.
Kyvadlo začalo bušit, zamkli se dveře od půdy a policisté se nemohli dostat ven.
„Pomozte!“ křičeli.
Z hodin se právě objevil hák vedle kyvadla. Jeden policista vystřelil po nich, ale nic se nestalo. Hák spadl na zem a vystřelil po jednom policistovi. Hák v jeho obličeji se vracel i s ním. Hrál si s ním kolotoč a potom vyletěl s roztrhlým obličejem do rohu půdy a druhý policista okamžitě začal nezastavitelnou palbou.
Hák se otočil rychle na něj a vyletěl mu přímo do přirození. Hák se začal dostavat hlouběji víc a víc až nakonec rotrhl celé tělo vejpůl. Krev vystříkla na hodiny a hák se vrátil do hodin.

SOUČASTNOST

Už bylo ráno a Gregor znova jel na cestě za babičkou.
Cesta byla trošku hrbolatá.

Jack a Johnny si začali povídat a Tom jen se díval z okna a modlil se, jestli je Henry v pořádku.

Auto dorazilo na místo.
Hubená stařena viděla svojí dceru a otevřela dveře.

Všichni si sundali mikiny a šli do velkého obýváku s velkou plasmovou televizí a s PlayStationem.
Babička měla na sobě fialovou dlouhou košili. Šla si sednout s Jenny do kuchyně, zatím co děti si šli zahrát na PlayStationu.
„Co tě sem přivádí?“ zeptala se slušně a podala jí hrnek ovocného čaje.
„Měla jsem se odstěhovat, jak si mi radila,“ podotkla, „Minulost se ke mě vrátila.“
Babička ji chytla za rameno a povídala: „To nevadí, můžeš tu zůstat a určitě se tu dětem bude líbit.

Mezitím v domě, kde se nachází hodiny.
Henry se podíval na chodbu, protože uslyšel bouchnutí dveří a celý dům byl prázdný a auto nebylo venku.
Henry se začal bát a celý dům by byl, jako prokletý Poltergeistem.

Dveře se otevíraly a zavíraly. Nádobí letělo po celém domě a Henry se chtěl dostat ven.
Nakonec se to podařilo, vyrazil vchodové dveře a běžel domů.
Celý dům se stal strašidelnou poutí.

U BABIČKY

Jack a Johnny hráli na PlayStationu a jediný Tom jen seděl a pořád přemýšlel.
Hned mu zazvonil mobil, byl to Henry a ihned to zvedl.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Henryho a byl šťastný.
„Jsem v pořádku,“ odpověděl mu Henry, „Potom mi vysvětlíš, co to bylo,“ zavěsil.
Tom byl šťastný a okamžitě se vyměnil s Johnnym a začal taky hrát.

Jenny a Babička, která se jmenuje Emily, stále sedí v kuchyni.
„Musíš to říct dětem,“ řekla Emily a Jenny kývala hlavou sem a tam.
Potom si uvědomila a řekla: „Dobře.“

Jenny šla do obývacího pokoje.
„Musíme si promluvit,“ řekla dětem.

Všichni šli do kuchyně a Emily připravila sušenky, čokoládové mléko a ovocný koláč.
„Jak bych měla začít. Ten hlas který jste slyšeli, byl mého exmanžela. Byl to takový zvláštní člověk, ze začátku jsem si myslela že si všechno vymýšlí, ale opak byl pravdou, říkal pravdu a proto jste takový, jaký jste.
Říkáte pravdu každýmu, ale jenom já lhala. Od teďka budeme si říkat pravdu. Tady nám nic nehrozí, jsme X kilometrů daleko od našeho domova,“ podrobně všechno vysvětlila.
Jack se zeptal: „A co škola, učení a naše věci?“
Jenny ho obejmula a ostatní svojí maminku.
„Jsi moc statečný, všichni jste statečný, ale od teďka je tohle náš nový domov a všechno znova koupíme. Jak učení tak i ostatní. Teď je čas spát a žít znova normálně, teď ale všichni do postele,“ řekla Jenny a všichni šli do postele.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI