Legenda

Marc Evenue 311

„Po událostech v září, z bytu v Coloradu, na Marc Evenue 311 se stal barák prokletým.
Všichni si musíme pamatovat, že útěk neznamená záchrana a ta rodina je stále v nebezpečí.
Ale nechci mluvit dopředu, aby se to právě nestalo," vyprávěl dědek v knihovně, studentům vysoké školy. Dědek má schopnost sledovat budoucnost a ví co se může stát.
Za ním přišel muž, který měl černý kabát a zavolal ho, aby se postavil.
„Co si přejete? Mám tady přednášku," řekl Dědek.
Muž měl černé brýle a nebylo mu vidět do očí.
„No jistě. Podíváte se prosím na strop? Jen na chvilku," zeptal se muž dědka.
Dědek se tedy podíval a muž mu podřízl hrdlo. Krev začala brutálně téct.
„Moc toho víš dědo," řekl.

Studenti začali utíkat, ale na chodbě bylo asi dalších dvacet můžu s pistolema.
Studenti si klekli na zem.
Muž s brýlemi šel také na chodbu a řekl: „Na co čekáte? Zabte je!"
Muži nabili pistole a vystřelili po nich.
Studenti leželi ve vlastní krvi.

Muž s brýlemi začal mluvit ke svým poskokům: „Běžte do toho domu a navažte s ním kontakt, potom s ním zabte celou tu rodinu, včetně dětí."

VE VESNICI U COLORADA

Tom vstával a dneska byla sobota, takže šel si přečíst knížku o jednom hororu s klaunem.
Jack si šel zahrát na PlayStation a Johnny se šel projít ven.

Venku bylo hezky a Johnny si šel zaběhat do parku.
Vedle něj začala běhat nějaká mladá holka a pořád na něj koukala.
Johnny, ale neúprosně odešel od ní a pořád běžel.

Mezitím Tom četl knížku. Ve čtvrtce knížky jí odložil a šel za Jackem.
Jack už nehrál, ale koukal na film se svým otcem a matkou. Oba se smáli komedii a Tom se k nim připojil.
Hnedka Johnny dorazil domů a byl to rodinný den.

Všichni se podívali na dvě komedie.
Najedli se a večer šli spát.

Další den bylo výročí mezi Jenny a Gregorem a ty šli do restaurace.
Tom, Jack a Johnny šli do kina.
Než odešli, tak Gregor dal Johnnymu třicet dolarů.
Každý měl mít deset dolarů.
Jack prosil Johnnymu: „Koupíš mi popcorn, prosím?"
Johnny vnímal pouze film a nikoho jiného.
Jack se tedy zeptal Toma, stejnou otázkou.
„Tajně vezmu z Johnnyho kapsy dvacet dolarů, ty tady seď," řekl Jackovi.
Tom se tedy tajně proplížil k Johnnymu a ze zadní kapsy mu vzal dvacet dolarů. Rychle šel koupit popcorn a vrátil se.
Jack si ho vzal a Johnny se na ně podíval a zeptal se: „To je popcorn zadarmo?"
Tom se zasmál a odpověděl mu: „Ne, podívej se do kapsy."
Johnny se podíval do kapsy a řekl ironicky: „Ty hajzle."

Po dokoukání filmu se šli projít po městě, všichni se vyhýbali ulici Marc Evenue.
Šli tedy do obchodního centru a koupili si nové oblečení a nějaké dobroty.

Najednou je zastavil nějaký pán a ukázal na Johnnyho: „Ty skončíš špatně," opakoval, „ty skončíš špatně."
Johnny byl hodně drzý.
„Hele pane. Nemluvte nesmysly a nechte nás projít," řekl hlasitým tónem.
Muž tedy odešel a z dálky říkal další věty: „Jen jeden přežije, pouze jeden přežije."
Už ho ale nevnímali a odešli.

Zrovna byli u křižovatky a z pravé strany viděli ulici Marc Evenue.
„Tam už nikdy nevkročím," podotkl Tom a šli na levou stranu.
Tam už čekali na zastávce na bus.

Autobus přijel a odjeli domů.

Babička na ně čekala venku na zahradě a kluci právě došli.
Babička měla u sebe tři opékací vidličky hned na ně volala, když je viděla před bránou.
„Pojďte sem!" křičela na ně.
Když Tom šel za babičkou, tak jí řekl: „Jen si to dáme do pokoje a půjdeme zpátky."

Kluci se vrátili, vzali si opékací vidličky a šli opékat buřty.
Buřty byli v míse na malém stolku.
Všichni se najedli a Jenny s Gregorem dojeli až kolem půlnoci.
Všichni už spali, tak tedy šli také spát.

Marc Evenue 311

Barák stojí při starém, jen okolo baráku je plot a páska s nápisem.
Zákaz vstupu.
Uvnitř baráku je docela prázdno, jen ve zdi jsou zaražené nože, některé nádobí bylo všude zničené a půda byla odemčená.
Hodiny, které byli hlavním bodem celé události, tak byli obklíčené dvaceti můži.
Chtěli kontaktovat Overlorda, ale jakoby hodiny byli prázdné.
„Nic tady není, jdeme pryč," řekl muž a hned začalo bít kyvadlo.
Všichni se na ně otočili a slyšeli větu: „Ten kdo vstoupí na půdu, tak je okamžitě mrtev."
Všichni začali střílet po hodinách, ale kulky se odráželi a muži se tak sami zabíjeli, dokud nezbyli jenom mrtvá těla.
Hodiny tikali, hlasitým tónem a najednou něco, co ještě z hodin ještě nevyšlo a to byl velký křik malého kluka.